Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 10

10

můžeš / číslo 2 - 2014

TÉMA: Narodilo se nám dítě spostižením

veprospěch dětí. Ajsou tu ineziskové orga-

nizace, dobrovolníci, veřejné sbírky. Zkrátka

jen nasociální nebo ekonomickou situaci

bych to nikdy nesváděl.

Řekl byste tedy, že odpovědnému rodi-

čovství se vtakových případech musíme

vlastně učit?

Ano. Vnašich dětských centrech už umíme

právě tuto výuku organizovat. Ato nejen

ambulantně. Jsme schopni přijmout kzácvi-

kovému pobytu anaučení se jak žít sposti-

ženým dítětem imaminku, tatínka či oba

rodiče. Protože jak dítě roste, úkoly rodičů

se mění, některé problémy čas překoná,

jiné, třeba ivelké, vzniknou. Znovu azno-

vu totiž jde osprávné informace, oskoro

nekonečné poznávání. To nemůže nahradit

internet – nehledě kespoustě bludů, které se

tam běžně vyskytují.

Stává se, že rodiče hledají pomoc uléči-

telů, nebo dokonce ušarlatánů?

Obecně platí, že postiženým dětem bývá

málo platné, když je rodiče doslova vlá-

čejí ponejrůznějších pracovištích, znovu

aznovu vyžadují další vyšetření, nakupují si



Život je dar

Zrození nového života je malý zázrak.

Urůzných živočichů trvá těhotenství různě

dlouho – uklisny 336 dnů, uslonice indic-

ké 609 dnů. Unás lidí 280 dnů odpočetí,

což je 40 týdnů. To je dlouhá doba, během

které se postupně narůstající bříško smi-

minkem uvnitř stává středobodem zájmu

jeho budoucí rodiny, malým rodinným

vesmírem. Kolik se toho musí vtomto čase

stát, aby ze dvou rodičovských buněk byl

stvořen nový malý človíček...

Jsme velmi složitě uděláni, aaby vnás

všechno dobře pracovalo, musí tento přeslo-

žitý proces zafungovat naprosto bezchybně.

Pokud to tak není, ať jsou důvody jakékoliv,

narodí se miminko, které není zcela zdravé.

Někdy se to maminka dozví ještě předpo-

rodem nebo bezprostředně poněm, někdy

jsou okolnosti porodu natolik složité, že se

vyskytne problém vtéto době; jsou ichoro-

by, které se projeví později.

Rodiče se dostávají dosituace, se kterou ne-

počítali, která zcela jednoznačně mění vše,

co dosud znali. Jejich plány, práci, tužby,

představy odítěti aněkdy iosobě samých,

může se změnit spektrum přátel, sociální

aspolečenské postavení… všechny dosavad-

ní jistoty. Někdy se změní ita nejzákladněj-

ší, že jsou nato dva vdobrém izlém. Jsou to

obvykle maminky, kdo své dítě neopustí.

Mnoho věcí funguje jinak. Rodiče nebo

jen maminka dítěte sdisabilitou se musí

naučit řešit problémy, které ostatní rodiny

neznají. Ale dítě mamince lásku vrací bez

ohledu napostižení aspecificky obohacuje

její život. Zdravotníci pomohou postrán-

ce odborné, ale ty každodenní drobné

praktické situace, nejistoty, zda to tak má

být tak nebo onak… Obrovskou anezastu-

pitelnou roli mají vtéto oblasti neziskové

organizace či organizace sdružující rodiče

aděti skonkrétními klinickými situacemi.

Příkladem budiž Společnost rodičů apřátel

dětí sDownovým syndromem nebo další or-

ganizace, které se zabývají problematikou

rodin sdítětem se svalovou dystrofií, hemo-

filií, dětskou mozkovou obrnou, diabetem

atak bych mohla pokračovat dále. Sdílená

zkušenost stejného prožitku, možnosti řeše-

ní stejných problémů, pomoc příkladem, ale

iradou, co dále dělat, kam se obrátit, zda

existují nějaké pomůcky ajak je získat, co je

dobré akam energii neinvestovat.

Ataké díky všem, kteří vedle vlastní

složité životní situace vsobě nalézají sílu

pomáhat ostatním nejen přijmout fakt

postiženého dítěte, ale ukazují svým kon-

krétním životem, že to jde zvládnout aje

možné izatěchto okolností jít dále.



Autorka je lékařka,

členka rady Konta BARIÉRY.

SLOUPEK

Lii Vašíčkové

stohy knih ahledají skulinku, jak právě oni

přírodu překonají. Tím jenom plýtvají silami

svými idítěte. Pokud jde otzv. zázračné

léčitele, prosím, když mají pocit, že jim to

pomůže… Ale jen zajedné podmínky: Rady

apokyny lékaře musí být bezpodmínečně

respektovány!

Co můžeme vtakových situacích dělat

my, příbuzní, přátelé, spolupracovníci…

Především bychom neměli vrodičích posi-

lovat představu, že došlo ktragédii. Není to

osudové neštěstí, není to konec světa. Dále

– takoví rodiče by neměli zůstat osamoceni

avyčerpáni každodenními starostmi. Umož-

něme jim, aby se mohli občas starat sami

osebe, aby mohli kultivovat své partnerské

vztahy ivěnovat se dalším dětem. Nasmrt

unavený ajen napostižené dítě koncent-

rovaný rodič je mu nakonec málo platný.

Rodiče ijejich okolí udělají nejlépe, když se

naučí docela obyčejnou pravdu – radujme

se zdítěte, nezahrnujme ho ale opičí láskou

adávejme každý den najevo, jak ho – ipřes

postižení – máme rádi. Apřitom si mlčky

vzpomeňme nalidi, kteří by zatakový dar

dali celý svět.



Vědecká aodborná úroveň naší pediatrie

je skvělá, ale komunikační schopnosti

aetický přístup některých lékařů?

Mohly by být lepší.

SOCIÁLNÍ PEDIATRIE má u nás – i zásluhou Františka Schneiberga – vynikající

úroveň, oceňovanou i v zahraničí.