Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 12

12

můžeš / číslo 2 - 2014

TÉMA: Narodilo se nám dítě spostižením

rodiče zdravých dětí musejí smířit stí m, že

je děti vurčitém věku opustí aosamostatní

se. Podle Tomáše Komárka je to obtížný, ale

velmi potřebný krok. Ikdyž dítě, později už

dospělý člověk, se bez větší či menší pomoci

jiných lidí nikdy neobejde.

To je jeden ztrendů, které se současná

Kociánka snaží uskutečňovat. „Je to vlastně

hlavní poslání Kociánky: vco nejkratší době

připravit děti nato, že jednou budou samy

někde bydlet, pracovat ažít. Bez rodičů.“

představu, stím počítáme, otom se ale dá

diskutovat ahledat řešení.“

Sílu hledají mezi sebou

Přesto se vzávěru znovu nabízí otázka – kde

berou rodiče, asnimi možná ilidé pracu-

jící vbrněnské Kociánce, optimismus, kde

hledají síly pokračovat vpéči oty, kteří osebe

pečovat částečně nebo téměř úplně nemo-

hou? Ředitel centra říká, že hodně pomáhají

svépomocné skupiny, lidé, kteří zakládají bez

ohledu nastát nejrůznější sdružení, komunit-

ní centra. Kociánka se mj. snaží propojovat

svět zdravých asvět lidí shandicapem. Děti

zKociánky iděti zdravé například nacvičují

společně nejrůznější představení, kde všichni

nakonec zjistí (ahlavně rodiče), že jejich dítě

možná jednou zvládne život ibez nich.

„Přijde totiž moment, kdy zdravé dítě od-

chází, ato je stejné udítěte spostižením. Přeji

„Připadá nám užitečné, aby se část lidí, kteří

pracují vosobním stacionáři, přesunula tzv.

doterénu, aby jejich služeb aznalostí mohli

využít ilidé mimo Kociánku.

„Jsme si vědomi, že je extrémně náročné

starat se opostižené dítě avíme, že vtom

nemůžeme rodiče nechat osamocené,“ rozvíjí

ředitel Kociánky plány centra vnejbližším

období. „Vpředchozím projektu Podpora

transformace jsme se věnovali skupině peču-

jících. Tam totiž často zaznívalo, jak už nemo-

hou, jak jsou nato sami. Naštěstí nejsou, je

hodně organizací, které je provázejí asnaží se

nadlehčit jejich břímě. Záleží narodičích, jak

dokážou tu péči předat, aby nemuseli všechno

řešit sami.“ Systém asistentů, pracovníků,

kteří vědí, jak zvládnout jednání naúřadě,

aporadí si co nejrychleji isjinými úkoly, ito je

cíl, který před sebou Kociánka má. „Chceme

hledat způsoby, jak srodiči spolupracovat, aby

neměli pocit, že jsou sami. Mohou mít ijinou



Jednou zcest, vekteré

vidí vKociánce další

rozšiřování služeb, je

postupná registrace

osobní asistence.

Dosystému služeb, který mohou rodiče

pro své potomky vBrně využít, patří například

pobyt vestacionáři. Ti zBrna dojíždějí, vzdá-

lenější bydlí vdomově vchráněném bydlení.

Kociánka má také jeden byt včásti Kohoutovi-

ce vběžné zástavbě, mimo svůj areál. „Sice jde

jen odvě místa, ale snažíme se, aby se tam lidé

prostřídali, aby šli zbydleníchráněného doex-

terního, avěříme, že se připraví nasamostatný

život,“ vysvětluje Tomáš Komárek.

Břímě mohou nést iasistenti

Ipřes přípravu uživatelů nasamostatný

život se debaty mezi vedením centra aro-

diči dětí nejčastěji točí kolem zmiňované

budoucnosti. Rodiče nejvíc znepokojuje,

že například chráněná bydlení akomunit-

ní centra nabízející pomoc jejich dětem

jsou nestátní zařízení, že to jsou neziskové

organizace odkázané napříspěvky státu,

sponzorů, napodporu dobrovolníků.

Tomáš Komárek říká, že rodiče tato

zařízení vnímají jako nestabilní prvek, jako

něco, co tady teď je, ale zatřicet čtyřicet let,

až tady oni nebudou, nemusí být ani takové

instituce. Kdo se pak postará ojejich dítě?

„Raději volí ústav jako jistotu, zařízení

rezidenčního typu, ikdyž je často mimo jejich

bydliště, což je proti trendu, který běží vČeské

republice, kdy se komunitní centra tvoří vmís-

tě bydliště, kde lidé žijí, kde mají kontakty, aby

nemuseli odcházet daleko odmísta, kde jsou

zvyklí.“ Že je to pro rodinu ipřes pocit jistoty

časově afinančně náročné, je nabíledni.

Jednou zcest, vekteré vidí vKocián-

ce další rozšiřování služeb, je postupná

registrace osobní asistence; tato služba zde

před příchodem Tomáše Komárka nebyla.

RODIČE VYUŽÍVAJÍ

pro své děti stacionář Kociánky

buď pro každodenní dojíždění,

nebo pro týdenní pobyty.

JEDNOU MOŽNÁ BUDU SÁM a čím lépe

se připravím, tím lépe pro mě i pro mé nejbližší.

ŘEDITEL KOCIÁNKY Tomáš Komárek

má bohaté zkušenosti z práce s dětmi s handicapem.