Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 9

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

můžeš / číslo 2 - 2013

9

Generální názor není ani zde možný. Byl

by zploštělý. Dostali jsme například několik

podnětů naveřejnou dopravu vrůzných

městech. Šlo opřipuštění asistenčních

psů bez náhubku dotramvají aautobusů.

Někteří vaši čtenáři to dobře znají, jsou časté

případy, kdy je dost důležité, aby pes náhu-

bek neměl, protože jen tak může pomoci,

něco podat atd.

Vjednom městě předpis tohle naprosto

chápe, vjiném to umožněno není. Takže se

snažíme napříslušné radnici vysvětlit, ojak

specifický problém jde. Ale odpověď zní –

ne, ne, ne! Nyní pomáháme jedné stěžova-

telce podat žalobu. Pak si říkáte, co ví aco

Zatím

to stále

drhne

Nikomu principiálně nevadí, že se dosousedství nastěhuje

romská rodina, ale velmi vadí, když to způsobuje každodenní,

nebo dokonce celonoční hluk.



Pavel VARVAŘOVSKÝ:

Tak to je opravdu trapné. Druhá věc však

je, že my nemáme rádi, když někdo nad

míru nerespektuje zažité zvyklosti. Nikomu

principiálně nevadí, že se dosousedství na-

stěhuje romská rodina, ale velmi vadí, když

to způsobuje každodenní, nebo dokonce

celonoční hluk. Ale to by vadilo, ikdyby

ten kravál dělali Francouzi. Jsme zkrátka

trochu konzervativnější, ovšem určitě ne

xenofobní.

To je vaše lidská zkušenost snámi jed-

notlivci. Ale pak je tu stát ajeho orgány,

úřady, samospráva avůbec svět, které-

mu se nevyhneme. Itam vidíte zlepšení?

chce pochopit příslušný úředník oživotě

postižených…

Jde spíše oneznalost, nebo onějaký

chlad, malé vcítění doproblémů druhých?

Je to směs. Avůbec nemusí jít onedosta-

tek ochoty. Vtéto zemi jsou některé úřady

přeplněné, doslova dramaticky přetížené.

Kdo zná například úřady práce splnými

chodbami anekonečným čekáním, musí si

položit otázku, kdy se tamější referentky

definitivně zblázní. Kdo tam ty lidi posílá

aproč, to ovlivnit nemohou. Poslanec, který

hlasoval pro tento model sociální reformy,

by vtomto prostředí nevydržel ani půl dne.

Tím neomlouvám zbytečné excesy, tvrdost

anedůvěru vůči lidem. Jen chci, abychom

byli trochu spravedlivější při hledání příčin,

proč žadatel odchází nespokojený, někdy

inazlobený. Mám tuto definici – vztah

úřadů astátu vůbec klidem se zlepšuje, ale

zatím to stále drhne.

Nakolik se natomto drhnutí podílí sama

politika?

Všichni víme, že přes všechny teorie apostmo-

derní koncepty ovlivňuje lidské chování ivzor,

příklad. Vezměte doslova epidemii trestních

oznámení. Přitom trestní právo by mělo vnej-

různějších sporech přijít až naposled.

Ale proč by obyčejní lidé měli mnohem

více vážit, zda takové oznámení podají, když

Kdo je

JUDr.Pavel Varvařovský

Veřejný ochránce práv. Poabsolutoriu práv

pracoval jako podnikový právník. Od

soudce Nejvyššího soudu ČSFR, od

soudce Nejvyššího soudu ČR.

Vletech – soudce Ústavního

soudu. Vroce  zvolen Poslaneckou

sněmovnou veřejným ochráncem práv

(ombudsmanem). Člen Rady vlády ČR pro

lidská práva ačlen vědecké rady Právnické

fakulty UK.

info

denně vidí, jak si poslanci ajiní reprezen-

tanti společnosti si mezi sebou vyřizují účty,

spory arozbroje právě touto formou. Když

může ústavní činitel banalitou zahlcovat

státní orgány, proč ne já? Chovat se podle

práva, to není podmíněno znalostí tisíců pa-

ragrafů. Všeobecně známý avážený Vojtěch

Cepl míval krásný příklad – když půjde malý

kluk sotcem nebo dědou poprvé dokostela,

mohou vzniknout jen dvě situace: Buďto se

mu dostane předem jakési instruktáže, nebo

jen pokynu – Františku, dělej všechno jako

já, anebo mu neřeknou vůbec nic, protože

normální dítě se vneznámé situaci prostě

orientuje podle vzoru.