Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 14

14

můžeš / číslo 2 - 2013

TÉMA: Proč nám vadí „jiní“ lidé

dá vúvahu, že aby namístě pro vozíčkáře

parkovali zdraví řidiči. „Nevzpomínám

si, že bych tady viděla parkovat muže bez

dítěte. Není to jen věc předpisů, ale obecné

kultury.“

Ještě jeden zajímavý postřeh má spojený

sčeským prostředím apostoji klidem shan-

dicapem. „Pokud jde ocharitu, myslím, že

Česká republika je vesrovnání se světem

velmi vyspělá. Zvlášť systém dárcovských

SMS je unikátní. Zvláštní však je, že lidé do-

kážou spíš poslat DMS než převést nevido-

mého přes ulici…“ Zřejmě trpíme podivným

ostychem, držíme si khandicapovaným

zbytečný odstup.

Úspěch je taky „jinakost“

Zajímavé zkušenosti stolerancí nebo netole-

rancí vcizím ačeském prostředí má její dcera

Klára. Odmalička chodila dopředškolních

zařízení idoškol vcizině. „Má dcera se dnes

Smalým dítětem nakafe?

Doobchoď áku!

Otoleranci se však veŠpanělsku dozvě-

děla nejvíc skrze vztah Španělů kdětem.

Praha vprvní polovině 90. let byla podle ní

kmatkám skočárky ještě hodně nepřátel-

ská. „Docentra jsem se skočárkem vůbec

nevydávala, rychle jsem zjistila, že prosit

někoho, aby vám sním pomohl donebo

zautobusu MHD, stojí nadlidské úsilí.

Spousta lidí se odvracela, dělali, že ženskou

skočárkem nevidí,“ vzpomíná. Také zajít

smalým dítětem dorestaurace bylo obtížné.

Skamarádkami si prý vyměňovaly horké

tipy, kde jsou kmatkám sdětmi vstřícní.

„Kuriózní bylo, že první anadlouho jediné

místo, kde byl prostor vyhrazený dětem,

byla IKEA. Takže jsme si skamarádkami

dávaly rande tam...“ Súsměvem dodává, že

vmnoha českých restauracích spíš tolerovali

hosty se psem než sdítětem.

Vpolovině 90. let proto byla vMadridu,

kde prožila rodina čtyři roky, příjemně

překvapena, že přijít naoběd či večeři

dorestaurace sjedním nebo více dětmi je



Kuriózní bylo, že první anadlouho jediné místo,

kde byl prostor vyhrazený dětem, byla IKEA.

Takže jsme si skamarádkami dávaly rande tam...

cítí lépe vcizím prostředí než včeském,“

uvádí Irena Moozová. Včeském prostředí

je prý dnes Klára vnímána jako cizorodý

prvek. „Příliš mnoho viděla, zažila, studovala

namezinárodních školách, mluví více jazyky,

je schopná se adaptovat vjiném prostředí.

Jako cizí prvek byla vnímána dokonce

ivČesku, kde nějaký čas studovala naně-

mecké škole, zatímco vevropské škole

vBruselu je standardně vnímána jako člo-

věk, který má multinárodnostní zkušenost.

Je dokonce považována zadivnou, protože

má oba rodiče ze stejného státu, anavíc

stejné barvy pleti. To je tam neobvyklé. Její

spolužáci mají rodiče většinou každého zji-

ného státu, jiné národnosti ačasto iodlišné

barvy pleti.“

Rozhled aznalosti jsou podle její dcery

včeské společnosti handicapem. „Klára

zjistila, že česká společnost nedokáže moc

dobře akceptovat příslušníka vlastní komu-

nity, který se posunul dál.“ 

naprosto samozřejmé. „Všude měli sedačky

pro malé děti, vřadě podniků byly dětské

koutky, dítě bylo ize strany personálu stejně

vítané jako dospělý člověk. Myslím, že

natoleranci kdětem aseniorům poznáte,

jak se ten či onen národ pak chová khandi-

capovaným.“

Máme zbytečný odstup?

Zatímco vČesku až nedávno vněkterých

obchodních centrech zkušebně vyhradi-

li parkovací místa pro ženy nebo matky

skočárky, vzemích, kde Irena Moozová

pracovala, je už to dlouhou dobu samozřej-

mé. „Vedle míst pro handicapované existují

také širší stání, aby mohl rodič povystoupe-

ní zauta manipulovat skočárkem isdítětem

vsedačce.“

Vtěchto zemích se téměř nesetkáte

stím, že by natakto vyhrazených místech

zaparkoval někdo jiný, auž vůbec nepřipa-

SMANŽELEM, který pracoval několik let ivMoskvě,

mají bohaté zkušenosti slidmi různých etnik.

OSLAVA

OSMNÁCTIN

Kláry Moozové

(urostřed).

Vbruselském bytě

se sešla „téměř

celá Evropa“.

KLÁRA

MOOZOVÁ

(třetí zprava)

je pro kamarády

aspolužáky

exotem: má rodiče

jedné národnosti...