Strana 22
22
můžeš / číslo 2 - 2013
20 LET KONTA BARIÉRY
❛ Aktuální informace
pro osoby spostižením.
❛ Inzerce zaměstnání,
seznámení aprodej či
nákup pomůcek pro lidi
shandicapem.
❛ Archiv článků.
❛ Fotografická
soutěž vrubrice Vaše
fotografie.
❛ Videa afotografie
ze zajímavých akcí.
❛❛ www.muzes.cz
mohou číst inevidomí
aslabozrací!
ZAJÍMAVÉ ČTENÍ
PRO HLAVU ISRDCE!
Informace, servis.
Čtěte Můžeš
nawww.muzes.cz
kově životě největší roli. Ještě před úrazem
se stal studentem Vysoké školy ekonomické
vPraze naFakultě financí aúčetnictví, obor fi-
nance. Reálně však kestudiu nastoupil až jako
vozíčkář. „Konto BARIÉRY mi poskytovalo
několik let štědré finanční podpory prostřed-
nictvím stipendia. Také mi výrazně pomohl
projekt Počítače proti bariérám. Díky němu
jsem získal svůj první počítač. To jsou hezké
příklady konkrétní hmatatelné pomoci,“ po-
chvaluje si Zbyněk. Většina obdržených peněz
prý padla nadopravu, protože doškoly jezdil
svým autem. Ajako poctivý student musel
najezdit hodně kilometrů!
Konto BARIÉRY podpořilo iZbyňkovo
sportování. „Vždy, když jsem to potřeboval,
mi bylo pomoženo. Věřím, že jsem nabí-
zenou pomocnou ruku nikdy nezneužil.
Vdobě hádek mezi sportovními svazy mi
poskytlo ipříspěvek nahavajské závody.“
Hlavní roli Konta BARIÉRY vidí Zbyněk
vtom, že představuje pro lidi spostižením
jistotu aoporu. „UBARIÉR jsme si tak
nějak už zvykli, že tu prostě jsou amůžeme
se naně vždycky obrátit. Nejde přitom jen
openíze, ale ioradu. Víte, že jsou tady
lidé, kteří se vám budou snažit pomoci. Se-
ženou kontakty, informace, zkrátka nejste
nasvé problémy sami. Ato je fajn pocit,“
uzavírá Zbyněk své líčení vztahu keKontu
BARIÉRY.
Práce vIBM
Idíky této podpoře „železný muž“ úspěšně
vystudoval anašel si práci uspolečnosti
IBM. Stará se zde ofinanční administraci
vkonzultantské divizi. Ze strany zaměstna-
vatele přitom coby vozíčkář cítí podporu.
„Když jsem hledal práci, tak mi snad nikde
jinde můj vozík při výběrovém řízení tolik
nepomohl. Cítil jsem velký akcent společen-
ské odpovědnosti adoslova hlad poza-
městnání člověka spostižením. Bylo to až
nahranici pozitivní diskriminace. Ale určitě
rozhodlo imoje vzdělání zVŠE aznalost an-
gličtiny,“ usmívá se Zbyněk. Zaměstnavatel
mu přitom vychází vstříc ivotázce sportu.
Jednou týdně pracuje zdomova amůže si
brát dovolenou ivdobě, kdy je ostatním
kolegům prakticky zapovězena.
Idíky tomu je vesvých téměř třiceti osmi
letech stále navrcholu formy. Přestože
tréninku už nemůže dát to, co před deseti
lety. „Je to psychická droga. Sport pořád
domého života patří anechce se mi jen tak
se ho zbavit. Když jsem vroce 2003 dokončil
toho Ironmana, završil se tak můj sportovní
osud. To byl absolutní vrchol. Triatlonista,
který se poúrazu plnohodnotně vrátil! Co si
přát víc?“ Akdyž Zbyněk říká plnohodnot-
ně, není to jen slovní obrat. Vždyť ivozíčkář
se může umístit vprvní třetině startovního
pole! „Pocit zápolení se zdravými je vzrušu-
jící, asamozřejmě mi dělá víc než dobře, že
mezi nimi nejsem jen dopočtu. Handicap
jako by vté chvíli nebyl. Jsem mezi kama-
rády, stojíme společně nastartu avšichni
máme někde hodně daleko před sebou
cílovou čáru. Překonáváme obdobné obtíže,
které nám dlouhý závod klade docesty. To
mám rád. Asi tuto simulaci opravdového
života apropojení sbytím před úrazem
kespokojenosti stále potřebuji.“
... NAHANDBIKU pak jede 180 km
akončí jízdou navozíku vdélce maratonského běhu 42,2 km.
Je to psychická droga.
Sport pořád domého
života patří anechce
se mi jen tak se ho
zbavit. Když jsem vroce
2003 dokončil toho
Ironmana, završil se tak
můj sportovní osud. To
byl absolutní vrchol.
Triatlonista, který se
poúrazu plnohodnotně
vrátil! Co si přát víc?