Strana 12
12
můžeš / číslo 2 - 2013
TÉMA: Proč nám vadí „jiní“ lidé
právě včasech společenských potíží začínají
poletovat výkřiky: Vyžeňte je abude pokoj!
Omezte dávky těm darmožroutům bez
práce! Došlápněte si napeníze pro posti-
žené, stejně jich mají moc! Konkrétní lidé
přestávají existovat, před očima zrudlýma
nenávistí je jen nepřátelská masa, která
potřebuje dostat zavyučenou – tu Romové,
tu Vietnamci, tu nezaměstnaní, tu málo
pohybliví anemotorní senioři.
Šádí Shanaáh má palestinského tatín-
ka ačeskou maminku. Nevypadá vůbec
exoticky, naopak, spíš jako nordický filmový
herec. Když přišel před mnoha lety dočeské
základní školy, zeptala se ho učitelka při
výtvarné výchově před všemi dětmi – ti
Palestinci, to jsou teroristé, že?
Zeptala se malého kluka, který útlé dět-
ství prožil mezi národem bez domova, bez
možnosti návratu kekořenům, bez naděje.
A– bohužel – když se kesvým příbuzným
vrací, žádnou změnu nevidí. Někteří už
všechno vzdali aodešli doAmeriky, jiní
čekají nazázrak aněkteří berou dorukou
zbraně. Zoufalá situace rodí zoufalce.
Proto létají naizraelské civilisty rakety,
proto vybuchují autobusy snevinnými
lidmi. Šádí, dnes uznávaný vysokoškolský
učitel namezinárodní univerzitě vPraze
avítaný analytik vmnoha médiích, ví ona-
šich zjednodušených pohledech své: „Lidé,
kteří nečetli zKoránu ani řádku, dokážou
hodinu vyprávět omuslimských teroristech.
Kdo vnaší zemi ví, že mnozí Palestinci jsou
křesťané, kdo slyšel okřesťanských Koptech
vEgyptě, kde tvoří desetinu obyvatelstva
adrží svou víru postaletí?“ Hassan nabízí
jedno zmožných vysvětlení: „Bohužel jsou
vtéto zemi velmi malé znalosti současné-
ho arabského světa. Jen velmi vzácně se
překládá skvělá moderní arabská literatura,
která vůbec není náboženská nebo mystic-
ká, naopak. Velmi otevřeně analyzuje naše
osudy, naše chyby ailuze.
Kde jsou včeských filmech nebo ivte-
levizi vynikající arabské filmy oceněné
nasvětových festivalech? Nikdo zde nepíše
oskvělých arabských ženách, profesorkách
avědkyních, opolitičkách, které dosáhly
navysoká místa apomáhají tak emancipovat
miliony žen.“ Azase jsme uobyčejné neinfor-
movanosti. Dnes, vdobě miliard dostupných
informací! Ale také utradic pevně usazených
vlidských duších. Takže: Židé tě vždycky
okradou! Romové pracovat nebudou! Kdo je
muslim, chystá bombu! Postižení patří zazdi
ústavů! Charita je podvod!
Zrcadlo vpodobě
postižených aseniorů
Právě téma postižených aseniorů je ale
nepříjemné zrcadlo, které nám, roduvěrným
Čechům, nastavuje muslimský svět. Vtaměj-
ší rodině je nepředstavitelné, aby handica-
povaný malý nebo velký člověk zůstal bez
pomoci alásky nejbližších. Ať je islám, jaký
je, vede lidi kobrovské solidaritě, kne-
zpochybnitelné samozřejmosti postarat se
vrodině opotřebné. Kdo by opustil postiže-
né dítě, je společensky navěky znemožněný.
Kdo by se nepostaral ostaré abezmocné
rodiče, sklidil by opovržení celého okolí.
Úctu přináší splněná, třeba inepsaná povin-
nost, všeobecný odpor každá snaha vyvázat
se ztéto tradice. To dobře známe uinašich
hluboce věřících křesťanů, jenže ti jsou vté-
hle zemi také trochu exotickou menšinou.
Zatím jsme nazačátku cesty kpochopení
arespektování odlišnosti lidských životů.
Shanaáhovi mají pozoruhodnou zkušenost
– vpalestinské polovině jejich rodiny se
narodila holčička sDownovým syndromem.
Akdyž ji příbuzní přivezou nanávštěvu
doČech, okolí se jen diví, jakou lásku asa-
mozřejmou sounáležitost jí projevují. Žádný
ústav, žádná izolace, naopak: tato posti-
žená dívka nebude nikdy opuštěna, nikdy
se neocitne vevzduchoprázdnu. To není
přikrášlená pověst, to je každodenní život
vkultuře, kterou většinou známe jen zcest
dopřímořských letovisek.
Ale všechny tyto rozdíly nevedou – ato
je opravdu důležité – zdejší Araby kpod-
ceňování Čechů. Šádí má díky své dvojí
identitě zajímavý pohled: „Už mé jméno
přitahuje pozornost, což není úplně záporný
jev. Nastřední škole jsem byl předmětem
docela mimořádného zájmu spolužaček,
což rozhodně nebylo nepříjemné. Ale také
si uvědomuji, jak je česká společnost docela
zbytečně atomizovaná – varabském světě je
nemyslitelné, aby děti celá léta nemluvily se
svými rodiči, aby se sourozenci rozešli nacelý
život, aby vás nezajímalo, jak žijí ajestli něco
nepotřebují vaši příbuzní anaopak. Tak se
ztrácí nejen spousta jistot, ale ienergie, kte-
rou by třeba ti nejslabší potřebovali. Možná
Lidé, kteří nečetli
zKoránu ani řádku,
dokážou hodinu
vyprávět omuslimských
teroristech.
ktomu přispívá icelkem rozvinutý systém
sociálních služeb, který vČesku máme. Vět-
šina Arabů by něco zněj ráda viděla idoma.
Ale jak dlouho vydrží, když denně slyšíme,
že je příliš drahý?“
Novinář Hassan nazávěr přidává pro-
fesionální zážitek: Když před časem psal
doarabského tisku otragické smrti malé
holčičky, která vBratislavě spadla dobazé-
nu autopila se, pravdivě uvedl, že největší
problémy pak měl personál – údajně kvůli
špatně zabezpečenému sportovišti.
Reakce čtenářů byla jednoznačná – aco
rodiče? Jak je možné, že dítě nehlídali?
To je pro nás nepochopitelné! Takový hlas
pak slyšíme odlidí, kteří jsou vmnohém
amnohém jiní než my, ale kteří proto
nepřestávají být lidmi. Poslouchat je může
být často důležitější než věřit „osvědčeným
pravdám“.
HASSAN EZZDDINE
pozorně sleduje práci českých kolegů.
Aněkdy nerozumí zjednodušením,
kterými naše média nešetří.