Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 12

12

můžeš / číslo 2 - 2013

TÉMA: Proč nám vadí „jiní“ lidé

právě včasech společenských potíží začínají

poletovat výkřiky: Vyžeňte je abude pokoj!

Omezte dávky těm darmožroutům bez

práce! Došlápněte si napeníze pro posti-

žené, stejně jich mají moc! Konkrétní lidé

přestávají existovat, před očima zrudlýma

nenávistí je jen nepřátelská masa, která

potřebuje dostat zavyučenou – tu Romové,

tu Vietnamci, tu nezaměstnaní, tu málo

pohybliví anemotorní senioři.

Šádí Shanaáh má palestinského tatín-

ka ačeskou maminku. Nevypadá vůbec

exoticky, naopak, spíš jako nordický filmový

herec. Když přišel před mnoha lety dočeské

základní školy, zeptala se ho učitelka při

výtvarné výchově před všemi dětmi – ti

Palestinci, to jsou teroristé, že?

Zeptala se malého kluka, který útlé dět-

ství prožil mezi národem bez domova, bez

možnosti návratu kekořenům, bez naděje.

A– bohužel – když se kesvým příbuzným

vrací, žádnou změnu nevidí. Někteří už

všechno vzdali aodešli doAmeriky, jiní

čekají nazázrak aněkteří berou dorukou

zbraně. Zoufalá situace rodí zoufalce.

Proto létají naizraelské civilisty rakety,

proto vybuchují autobusy snevinnými

lidmi. Šádí, dnes uznávaný vysokoškolský

učitel namezinárodní univerzitě vPraze

avítaný analytik vmnoha médiích, ví ona-

šich zjednodušených pohledech své: „Lidé,

kteří nečetli zKoránu ani řádku, dokážou

hodinu vyprávět omuslimských teroristech.

Kdo vnaší zemi ví, že mnozí Palestinci jsou

křesťané, kdo slyšel okřesťanských Koptech

vEgyptě, kde tvoří desetinu obyvatelstva

adrží svou víru postaletí?“ Hassan nabízí

jedno zmožných vysvětlení: „Bohužel jsou

vtéto zemi velmi malé znalosti současné-

ho arabského světa. Jen velmi vzácně se

překládá skvělá moderní arabská literatura,

která vůbec není náboženská nebo mystic-

ká, naopak. Velmi otevřeně analyzuje naše

osudy, naše chyby ailuze.

Kde jsou včeských filmech nebo ivte-

levizi vynikající arabské filmy oceněné

nasvětových festivalech? Nikdo zde nepíše

oskvělých arabských ženách, profesorkách

avědkyních, opolitičkách, které dosáhly

navysoká místa apomáhají tak emancipovat

miliony žen.“ Azase jsme uobyčejné neinfor-

movanosti. Dnes, vdobě miliard dostupných

informací! Ale také utradic pevně usazených

vlidských duších. Takže: Židé tě vždycky

okradou! Romové pracovat nebudou! Kdo je

muslim, chystá bombu! Postižení patří zazdi

ústavů! Charita je podvod!

Zrcadlo vpodobě

postižených aseniorů

Právě téma postižených aseniorů je ale

nepříjemné zrcadlo, které nám, roduvěrným

Čechům, nastavuje muslimský svět. Vtaměj-

ší rodině je nepředstavitelné, aby handica-

povaný malý nebo velký člověk zůstal bez

pomoci alásky nejbližších. Ať je islám, jaký

je, vede lidi kobrovské solidaritě, kne-

zpochybnitelné samozřejmosti postarat se

vrodině opotřebné. Kdo by opustil postiže-



né dítě, je společensky navěky znemožněný.

Kdo by se nepostaral ostaré abezmocné

rodiče, sklidil by opovržení celého okolí.

Úctu přináší splněná, třeba inepsaná povin-

nost, všeobecný odpor každá snaha vyvázat

se ztéto tradice. To dobře známe uinašich

hluboce věřících křesťanů, jenže ti jsou vté-

hle zemi také trochu exotickou menšinou.

Zatím jsme nazačátku cesty kpochopení

arespektování odlišnosti lidských životů.

Shanaáhovi mají pozoruhodnou zkušenost

– vpalestinské polovině jejich rodiny se

narodila holčička sDownovým syndromem.

Akdyž ji příbuzní přivezou nanávštěvu

doČech, okolí se jen diví, jakou lásku asa-

mozřejmou sounáležitost jí projevují. Žádný

ústav, žádná izolace, naopak: tato posti-

žená dívka nebude nikdy opuštěna, nikdy

se neocitne vevzduchoprázdnu. To není

přikrášlená pověst, to je každodenní život

vkultuře, kterou většinou známe jen zcest

dopřímořských letovisek.

Ale všechny tyto rozdíly nevedou – ato

je opravdu důležité – zdejší Araby kpod-

ceňování Čechů. Šádí má díky své dvojí

identitě zajímavý pohled: „Už mé jméno

přitahuje pozornost, což není úplně záporný

jev. Nastřední škole jsem byl předmětem

docela mimořádného zájmu spolužaček,

což rozhodně nebylo nepříjemné. Ale také

si uvědomuji, jak je česká společnost docela

zbytečně atomizovaná – varabském světě je

nemyslitelné, aby děti celá léta nemluvily se

svými rodiči, aby se sourozenci rozešli nacelý

život, aby vás nezajímalo, jak žijí ajestli něco

nepotřebují vaši příbuzní anaopak. Tak se

ztrácí nejen spousta jistot, ale ienergie, kte-

rou by třeba ti nejslabší potřebovali. Možná

Lidé, kteří nečetli

zKoránu ani řádku,

dokážou hodinu

vyprávět omuslimských

teroristech.

ktomu přispívá icelkem rozvinutý systém

sociálních služeb, který vČesku máme. Vět-

šina Arabů by něco zněj ráda viděla idoma.

Ale jak dlouho vydrží, když denně slyšíme,

že je příliš drahý?“

Novinář Hassan nazávěr přidává pro-

fesionální zážitek: Když před časem psal

doarabského tisku otragické smrti malé

holčičky, která vBratislavě spadla dobazé-

nu autopila se, pravdivě uvedl, že největší

problémy pak měl personál – údajně kvůli

špatně zabezpečenému sportovišti.

Reakce čtenářů byla jednoznačná – aco

rodiče? Jak je možné, že dítě nehlídali?

To je pro nás nepochopitelné! Takový hlas

pak slyšíme odlidí, kteří jsou vmnohém

amnohém jiní než my, ale kteří proto

nepřestávají být lidmi. Poslouchat je může

být často důležitější než věřit „osvědčeným

pravdám“.



HASSAN EZZDDINE

pozorně sleduje práci českých kolegů.

Aněkdy nerozumí zjednodušením,

kterými naše média nešetří.