Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 18

18

■ Čerstvě oceněný básník aspisovatel tvrdí, že se zbytečně vzdáváme krásy.

■ Dobrý verš je reflektorem ozařujícím doposud neviděná místa.

■ Kouzlo protézy vzniklo vrehabilitačním ústavu.

můžeš / číslo 2 - 2013

CENA JAROSLAVA SEIFERTA

VLADIMÍR BINAR:

Poezie anaděje

jsou sourozenci

Foto: JAN ŠILPOCH

N

ěkteří čtenáři si všimli, či dokonce

mě upozornili, jak podstatnou roli

hraje vmých textech světlo. Musím

se přiznat, že jsem si toho nebyl

nikdy vědom, ale když jsem otom

přemýšlel, uvědomil jsem si, že jsem si tuto

jistou posedlost světlem zřejmě odnesl

zdětství prožitého naHorácku, vkrajině

obklopující Velké Meziříčí anedaleký Tasov.

Je to hornatý kraj, nad nímž se donedozírna

klenou zvlněné, nasebe jakoby naskládané

světelné obzory…

Zamého dětství to byl kraj rozčleněný

dovětších amenších kamenitých políček

aluk, najejichž mezích nebo přímo upro-

střed obilných polí se tyčily obrovské žulové

balvany rozpálené slunečním žárem. Kdysi

je hospodáři, alespoň ty menší, podkopávali

aspouštěli dohlubin země, aby je nemuseli

při obdělávání polí obkroužit. Ovšem při

nuceném zakládání JZD je vojáci nemilosrd-

ně rozstříleli… Vtéto krajině avžáru těchto

balvanů domě vrůstalo světlo, které jsem pak

hledal jak vesvých prvních básnických po-

kusech, tak vliteratuře: unás to byli Mácha,

Březina, Deml, Nezval, Holan, Zahradníček,

vesvětě Baudelaire, Apollinaire, Faulkner,

amohl bych vyjmenovat celou řadu dalších.

Hledání světla nás provází pocelý život,

především však ho musíme nacházet vživotě

samém! Veškerá skutečnost, sníž se denně

setkáváme, se může stát světelným zřídlem,

reflektorem osvěcujícím zatemněnost všeho,

co žijeme aco nás potkává. Ať je to krajina,

rosná kapka, kamínek, záblesk hvězdy vnoč-

ní ulici, zasněžený dvůr továrny, dým nad

městem nebo třeba nenadálé setkání snezná-

mým, avšak snámi souznícím člověkem...

Čím víc se nám zdá náš život kompli-

kovaný, smutný, či dokonce tragický, tím

houževnatěji bychom měli hledat každý,

iten nejprchavější záblesk nové naděje. Pro

mě byla aje tím paprskem vedle vlastního

životního dění, vněmž je téměř vždy skryto

něco nového azázračného, především

poezie. Možná je to překvapivé, ale poezií

rozumím nejen verše, ale iprózu, drama,

výtvarné umění avlastně všechna další

umělecká vyjádření krásy, spočívající pro

mě především vodhalování aosvětlování

lidského osudu. Protože co nás nejvíce trápí

ačasto bolí, co potřebujeme poznat ačemu

porozumět? To je přece náš vztah knejbliž-

šímu okolí, kesvětu, kjiným lidem, kevší

zdánlivě neměnné realitě. Ato poezie, ta

skutečná poezie, dokáže! Každý dobrý verš

je reflektorem – ozařujícím, atak odhalují-

cím místa dosud zastíněná, temná či doté

chvíle neviděná.

Zapomínáme

naživotadárnou poezii

Dnes jistě nežijeme zrovna lehkou dobu,

ale naživotadárnou schopnost poezie jsme

bohužel zcela zapomněli. Apřitom je to tak

prosté! Vždyť unás byla tradice – možná

více než stoletá, že vkaždých novinách –

často naprvní straně – vycházely verše.

Nebyla to žádná ozdoba, ornament, ale sa-

mozřejmost… Aty básně psali často největší

čeští básníci! Jen si připomeňme období

Mnichova, květen 1945… Vpadesátých le-

tech to byly ty dnes směšné politické veršíky,

agitky, ataké všedesátých letech minulého

století noviny prostě bez básně nevyšly.

Jistěže nejednou šlo opříležitostné, dobové

aněkdy málo podařené texty, ale přece je-

nom vnovinách něco promluvilo kčlověku

jiným jazykem. Ahledalo nové osvětlení pro

zdánlivě známý jev, věc nebo událost.

Kolik úplně nových pohledů objevili pro

nás Nezval, Holan, Halas, Seifert amnozí

další! Dnes lidé zjejich tvorby neznají skoro

nic asama jejich jména pomalu zarůstají

mechem zapomnění. Kde jsou časy, kdy

se nadobrou poezii stály fronty, přestože

vycházela vdesetitisícových nákladech!

Vysvětlení, že poezii vlastně dobře nahradi-

la populární hudba, je ploché aprázdné. Jde

oto, jaká tato hudba je: buď je to Kryl apár

PRÁCE NAFAKULTĚ

je především pravidelným

setkáním snovými

milovníky literatury.