Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 19

můžeš / číslo 2 - 2013

19

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

dalších, nebo…? Umělecké dílo přináší totiž

nejen nový pohled, ale také katarzi, očištění.

Ato odběžné písničky asi čekat nemůžeme.

Nemluvě okvalitě jejího jazyka. Zkrátka

jde ozboží určené krychlé spotřebě, ato

přece nemůže plnit funkci objevitele, atím

ani funkci pomocníka při hledání světla…

Jistě však může přinášet peníze, ovšem

právě proměna našeho světa napouhé dvě

polohy – vydělej, utrať, vydělej, utrať – pod

smrtícím tlakem peněz působí, že více avíce

skutečných hodnot znašeho obzoru mizí …

Utrpení je to jediné,

oco se mohu opřít!

Mám nezapomenutelnou zkušenost zdlou-

hého léčebného pobytu vestátním rehabi-

litačním ústavu vChuchelné naHlučínsku.

Jeho zkratka SUR mi dodnes neodbytně

připomíná surrealismus. Bylo mi přes dvacet

apotříleté sádře vypadala moje noha jako

seschlá větvička. Přitom se potěžkém úrazu

zprvu zvažovalo, zda ji nebude třeba ampu-

tovat. Když mě tam stou větvičkou přivezli,

poznal jsem, co to znamená. Jen si představ-

te ložnici pro dvacet spáčů, kde každý večer

zní rachot protéz odhazovaných zapostele!

Dvacet umělých nohou! To nebyla Stohlavá

žena Maxe Ernsta, ale Stonohý muž!

někde strašně vrzaly dveře. Marně jsme se

rozhlíželi, odkud zvuk pochází.

Nakonec nám došlo, že Pavlovi vrže proté-

za. Takhle se randit nedalo, to, že já se belhal

odvou holích, ještě šlo, ale vrzající proté-

za? Vrátili jsme se doústavu, Pavel sundal

protézu apromazali jsme ji sádlem zčínské

vepřové konzervy, kterou jsme dostali kveče-

ři. Když jsme pak konečně došli krybníčku,

přivítala nás už jen tichá nazelenalá hladina

lesknoucí se jako zrcadlo. Mohli jsme vněm

spatřit svou tvář… Apřísvit toho podvečer-

ního vodního zrcadla tvoří další fazetu toho

světla, které jsem si odnesl zdětství…

Naděje pro obyčejný den

Ponucené přestávce vobdobí normalizace

přednáším oddevadesátých let naFilozo-

fické fakultě UK českou afrancouzskou

literaturu, především poetiku básnického

textu. Nanáš obor by se měli hlásit zapálení

milovníci literatury, jazyka ikultury.

Ale ti jsou bohužel mezi studenty vmen-

šině. Zkušenost posledních let mě navíc za-

číná přesvědčovat, že pokud poezie nebude

nikde vidět aslyšet, ani její největší pří znivci

mezi našimi studenty, povětšině příští

učitelé, nebudou mít příliš velkou příleži-

tost seznámit sjejí životadárnou silou své

žáky. Pro všudypřítomnou černou kroniku,

ať politickou, kriminální či tragickou, není

vmédiích téměř nanic jiného místo. Kruh

zapomnění natisíciletou součást civilizace,

poezii vtom smyslu, jak jsem oní mluvil,

se tak bude více avíce svírat. Můžeme ho

prolomit? Věřím, že ano. Už tím, že každý

znás, byť třeba sám, sáhne pobásni nebo

próze spotřebou či touhou objevit nový

pohled nazdánlivě obyčejné věci, lidské

vztahy, situace. Právě lidé, kterým jejich ži-

vot přichystal těžký úděl, mohou vknihách,

tedy vpoezii, nalézt novou energii inaději

pro další obyčejný den. 

(Mezititulky azáznam zj )

Kdo je

PhDr.Vladimír Binar

Narodil se roku . Literární historik,

básník, prozaik, editor, překladatel

apedagog. Pomaturitě () musel

pracovat jako papírenský abetonářský

dělník. Vystudoval Filozofickou fakultu UK

(), kde také několik let učil (–).

Vdobě normalizace působil vesvobodném

povolání jako publicista apřekladatel.

Po se vrátil naFF, kde vyučuje českou

afrancouzskou literaturu. Zdíla: román

Playback, výbor zbásní (–) Hlava

žáru, soubor povídek Číňanova pěna. Vroce

 získal Cenu Jaroslava Seiferta, kterou

uděluje Nadace Charty .

info

Ajak se ti chlapi mazlili stěmi svými

pahýly! Jak je laskali! To byl svět jasných

vztahů, všechno předstírání šlo stranou, zů-

stala jen ta pravá člověčí dřeň. Skutečně až

nakost… Dobro azlo byly odsebe odděleny

jako světlo atma. Ano, bez utrpení se prav-

dy nedobereš! Adobrého přítele nenajdeš!

Dodnes se přátelím sPavlem, nádražním

posunovačem, kterému vagon ujel nohu.

Naprvního máje vždycky všichni mrzáci

bez rozdílů – ampuťáci, vozíčkáři, berlaři,

vyrazili domájového průvodu, pochopitel-

ně pod transparentem SUR CHUCHELNÁ

ZDRAVÍ PRVNÍ MÁJ! To měl natočit Buñuel!

Průvod končil namístním hřišti upárků

apiva. Pavel ajá jsme si tam jednou se

dvěma hezkými místními dívkami domluvili

podvečerní rande ublízkého rybníčku. Když

jsme tam vyrazili, najednou se vrozkvetlé

třešňové aleji ozvaly podivné zvuky, jako by

Každý dobrý verš

je reflektorem –

ozařujícím, atak

odhalujícím místa dosud

zastíněná, temná či

doté chvíle neviděná.

CENA J. SEIFERTA laureáta očividně dojala.

PRO NADACI CHARTY 77

je Seifertova cena důležitým poděkováním

tvůrcům české literatury.

Vtomto případě také statečnému básníkovi,

který ani vtěžkých dobách nemlčel.