Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 19

můžeš / číslo 2 - 2013
19
Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í
dalších, nebo…? Umělecké dílo přináší totiž
nejen nový pohled, ale také katarzi, očištění.
Ato odběžné písničky asi čekat nemůžeme.
Nemluvě okvalitě jejího jazyka. Zkrátka
jde ozboží určené krychlé spotřebě, ato
přece nemůže plnit funkci objevitele, atím
ani funkci pomocníka při hledání světla…
Jistě však může přinášet peníze, ovšem
právě proměna našeho světa napouhé dvě
polohy – vydělej, utrať, vydělej, utrať – pod
smrtícím tlakem peněz působí, že více avíce
skutečných hodnot znašeho obzoru mizí …
Utrpení je to jediné,
oco se mohu opřít!
Mám nezapomenutelnou zkušenost zdlou-
hého léčebného pobytu vestátním rehabi-
litačním ústavu vChuchelné naHlučínsku.
Jeho zkratka SUR mi dodnes neodbytně
připomíná surrealismus. Bylo mi přes dvacet
apotříleté sádře vypadala moje noha jako
seschlá větvička. Přitom se potěžkém úrazu
zprvu zvažovalo, zda ji nebude třeba ampu-
tovat. Když mě tam stou větvičkou přivezli,
poznal jsem, co to znamená. Jen si představ-
te ložnici pro dvacet spáčů, kde každý večer
zní rachot protéz odhazovaných zapostele!
Dvacet umělých nohou! To nebyla Stohlavá
žena Maxe Ernsta, ale Stonohý muž!
někde strašně vrzaly dveře. Marně jsme se
rozhlíželi, odkud zvuk pochází.
Nakonec nám došlo, že Pavlovi vrže proté-
za. Takhle se randit nedalo, to, že já se belhal
odvou holích, ještě šlo, ale vrzající proté-
za? Vrátili jsme se doústavu, Pavel sundal
protézu apromazali jsme ji sádlem zčínské
vepřokonzervy, kterou jsme dostali kveče-
ři. Když jsme pak konečně došli krybníčku,
přivítala nás už jen tichá nazelenalá hladina
lesknoucí se jako zrcadlo. Mohli jsme vněm
spatřit svou tvář… Apřísvit toho podvečer-
ního vodního zrcadla tvoří další fazetu toho
světla, které jsem si odnesl zdětství…
Naděje pro obyčejný den
Ponucené přestávce vobdobí normalizace
přednáším oddevadesátých let naFilozo-
fické fakultě UK českou afrancouzskou
literaturu, především poetiku básnického
textu. Nanáš obor by se měli hlásit zapálení
milovníci literatury, jazyka ikultury.
Ale ti jsou bohužel mezi studenty vmen-
šině. Zkušenost posledních let mě navíc za-
číná přesvědčovat, že pokud poezie nebude
nikde vidět aslyšet, ani její největší pří znivci
mezi našimi studenty, povětšině příští
učitelé, nebudou mít příliš velkou příleži-
tost seznámit sjejí životadárnou silou své
žáky. Pro všudypřítomnou černou kroniku,
ať politickou, kriminální či tragickou, není
vmédiích téměř nanic jiného místo. Kruh
zapomnění natisíciletou součást civilizace,
poezii vtom smyslu, jak jsem oní mluvil,
se tak bude více avíce svírat. Můžeme ho
prolomit? Věřím, že ano. Už tím, že každý
znás, byť třeba sám, sáhne pobásni nebo
próze spotřebou či touhou objevit no
pohled nazdánlivě obyčejné věci, lidské
vztahy, situace. Právě lidé, kterým jejich ži-
vot přichystal těžký úděl, mohou vknihách,
tedy vpoezii, nalézt novou energii inaději
pro další obyčejný den.
(Mezititulky azáznam zj )
Kdo je
PhDr.Vladimír Binar
Narodil se roku . Literární historik,
básník, prozaik, editor, překladatel
apedagog. Pomaturitě () musel
pracovat jako papírenský abetonářský
dělník. Vystudoval Filozofickou fakultu UK
(), kde také několik let učil (–).
Vdobě normalizace působil vesvobodném
povolání jako publicista apřekladatel.
Po se vrátil naFF, kde vyučuje českou
afrancouzskou literaturu. Zdíla: román
Playback, výbor zbásní (–) Hlava
žáru, soubor povídek Číňanova pěna. Vroce
 získal Cenu Jaroslava Seiferta, kterou
uděluje Nadace Charty .
info
Ajak se ti chlapi mazlili stěmi svými
pahýly! Jak je laskali! To byl svět jasných
vztahů, všechno předstírání šlo stranou, zů-
stala jen ta pravá člověčí dřeň. Skutečně až
nakost… Dobro azlo byly odsebe odděleny
jako světlo atma. Ano, bez utrpení se prav-
dy nedobereš! Adobrého přítele nenajdeš!
Dodnes se přátelím sPavlem, nádražním
posunovačem, kterému vagon ujel nohu.
Naprvního máje vždycky všichni mrzáci
bez rozdílů – ampuťáci, vozíčkáři, berlaři,
vyrazili domájového průvodu, pochopitel-
ně pod transparentem SUR CHUCHELNÁ
ZDRAVÍ PRVNÍ MÁJ! To měl natočit Buñuel!
Průvod končil namístním hřišti upárků
apiva. Pavel ajá jsme si tam jednou se
dvěma hezkými místními dívkami domluvili
podvečerní rande ublízkého rybníčku. Když
jsme tam vyrazili, najednou se vrozkvetlé
třešňové aleji ozvaly podivné zvuky, jako by
Každý dobrý verš
je reflektorem –
ozařujícím, atak
odhalujícím místa dosud
zastíněná, temná či
doté chvíle neviděná.
CENA J. SEIFERTA laureáta očividně dojala.
PRO NADACI CHARTY 77
je Seifertova cena důležitým poděkováním
tvůrcům české literatury.
Vtomto případě také statečnému básníkovi,
který ani vtěžkých dobách nemlčel.
Můžeš