Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 8

REFLEKTOR

starat nemůžeme, ale desetinu z nich

dobře zvládneme. Raději ukazují na

Italy, Řeky, případně Němce a šer-

mují silnými řečmi o našich národ-

ních zájmech. Co je na začátku 21.

století náš národní zájem? Schovat

se, zamknout na deset západů, po-

stavit policajty na každý metr hra-

nice, čekat, až se vichřice uprchlíků

přežene? Ale ona se nepřežene, řeči

o konci války v Sýrii a Iráku stejně

klid nepřinesou, možná jen o pár ná-

letů víc. A tím i víc uprchlíků…

Takže?

Takže bych především začal s vel-

kou společenskou, a hlavně slušnou

diskusí. Mám zkušenost, že moji

kamarádi, kteří se vrátili nejhorších

míst uprchlického utrpení na Balká-

ně a začali své zážitky otevřeně vy-

právět na školách a jiných místech,

se setkali s docela vstřícnou ode-

zvou. Osobní svědectví zabrala, na-

jednou se ukázalo, že hodně lidí není

otrlých, jen prostě nemají objektivní

informace. To je totiž podstata kri-

ze solidarity. Kdo nic neví o tragédii

a jejích souvislostech, nechá se leh-

ce zmanipulovat. Nedostatek infor-

mací je ale jen jedna příčina. Druhá,

a podle mě významnější, je egois-

mus, nevšímavost k osudům dru-

hých a mylná představa, že západní

civilizace může zachovat dosavadní

běh světa, status quo.

Dvacet pět let se snažím o rozum-

né řešení ekologických problémů. Na

začátku nebylo těžké najít politika,

kterého by to opravdu zajímalo a po-

stavil se za správné, i když nepopu-

lární řešení. Dnes? Všimněte si, jak

ekologie vyšla v politice z módy. Pro

novou silnici budou hlasovat všich-

ni, omezení aut v centrech měst je

ztráta svobody. Politické zbabělosti

přibývá, probíhá jakási nenápadná

normalizace – hlavně jít s davem.

A co se nevejde do naší představy,

odmítnout, zakázat, potlačit. Takže

místo dialogu máme monolog a mís-

to solidarity klídek.

Ale my máme zkušenost svel-

kou řadou neziskovek, aktivistů

ilokálních politiků, kteří pomá-

hají lidem spostižením, hledají

pro ně nová řešení, snaží se je

zapojit do společnosti. To přece je

solidarita…

Je, a často obdivuhodná. Skoro bych

řekl, že je to jedno z mála pozitiv,

která zbyla z étosu listopadu 1989.

Ovšem neporovnatelně častější je

pomáhat postiženým než přírodě,

nebo dokonce tomu, co se nás jako-

by netýká – lidem a přírodě v tře-

tím světě. Naše solidarita je teprve

v plenkách.

Žijete většinu svého času ve

společenství víceméně stejně

smýšlejících lidí. Řekl byste, že

takových ostrůvků angažovaných

aobčansky aktivních postojů

ubývá?

Ano, podle mých zkušeností i socio-

logických průzkumů to tak je. U mla-

dých má určitě ekologické téma stále

odezvu. Vyrůstají nové generace,

pro které je odpovědný vztah k okolí

i naší planetě už samozřejmý a trva-

lý. Mají jiné modely života, spotřeby,

vztahu ke skutečnosti. Ale co dělají

politici – když se jim přímo nesmě-

jí, mávnou nad nimi rukou. Společ-

nost je prostě nastavena a udržována

v atmosféře naprosté přednosti ma-

teriálních hodnot před jinými.

Uvedu jeden malý postřeh z doby,

kdy jsem vedl Chráněnou krajinnou

oblast Broumovsko. Neustále nám

z Prahy nutili další džíp. Ale já neměl

pomalu ani na benzin do toho prv-

ního, natož na odborné podklady, na

přijetí dalších kvalifikovaných lidí.

Čistě materiálně založená společ-

nost si myslí, že nepotřebuje něja-

ké vyšší hodnoty – od přírody přes

kvalitní kulturu až po tu solidaritu,

protože co nejde převést na peníze,

to je pitomost. Když totiž dneska ně-

kdo říká, chraňme si své jistoty, co

tím myslí? Spotřebu salámu na oby-

vatele? Najeté kilometry na jedno

auto? Skoro nulový počet imigrantů?

Showbyznys na každém kroku?

Co tedy stím?

Na Balkáně jsem potkal stovky stu-

dentů a čerstvých absolventů škol.

Skvělých Čechů a Moraváků. Přijeli

do tvrdých podmínek naprosto za-

darmo pomáhat lidem, které nikdy

před tím neviděli. Můžeme jenom

věřit, že takoví budou celý život.

A jednou nahradí ty zbabělce v naší

politice.



Kdo je RNDr.

Jan Piňos

Absolvent

přírodovědecké fakulty

brněnské univerzity.

Aktivně se podílel

na desítkách

ekologických kampaní,

za které obdržel

mnoho cen.

Dlouho vedl správu

Chráněné krajinné

oblasti Broumovsko.

Působil i např.

vGreenpeace jako

ředitel kampaní.

Nyní je mluvčím Hnutí

Duha – Friends of the

Earth Czech Republic.

Mám zkušenost, že moji kamarádi,

kteří se vrátili nejhorších míst

uprchlického utrpení na Balkáně

a začali své zážitky otevřeně

vyprávět na školách a jiných místech,

se setkali s docela vstřícnou odezvou.