Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 31

31

se dlouho na vystavené věci, pak mě

pohladil a řekl, že se mu to líbí.

Na AVU jste se vroce 1968 dostal

napoprvé, což bylo velké vítězství.

Ivan: Přišel jsem rovnou z terénu, byl

jsem vykreslený… Na výjimku ze zá-

kona (neměl jsem ještě dokončenou

střední školu) jsem se dostal do ate-

liéru Karla Součka.

Malíř Otakar Nejedlý kdysi pro-

hlásil: „Panebože, tolik krásných

žen, ajsem jenom krajinář!“

Eva: Ivan sice studoval ve figurálním

ateliéru, ale „pod lavicí“ maloval kra-

jiny. A Karel Souček to respektoval.

Ivan: Měli jsme v ateliéru pořád mo-

delku, ale málo platné… Rád vzpomí-

nám na povinné malování v plenéru,

škola Součkova jezdila do Ostrovců,

do jižních Čech. Krásné roky. Ale

měl jsem i figurální období, na klau-

zurách jsem měl nejen krajiny, ale

také akty. V různých obdobích jsem

se k figurám vracel.

Eva: Legendární a figurativní byla tře-

ba výstava v Divadle v Nerudovce, kde

Ivan vystavoval sérii figur v lidském

měřítku. A později také vytvořil prů-

svitné Figury (1980), kde siluety vy-

povídaly o tehdejší atmosféře u nás.

Předpokládám, že na škole jste

se potkal se svou ženou…

Ivan: Potkali jsme se později, na svatbě

našeho kamaráda. Absolvoval jsem,

na začátku jsem se živil, jak se dalo.

Malovat jsem ale nikdy nepřestal.

Eva: Hezké období jsme prožili, když

Ivan pod vedením Olbrama Zoubka

restauroval sgrafita na zámku v Li-

tomyšli. Prošli jsme spolu pár bytů

a ateliérů, pak se nám narodil syn

Tomáš…

Ivan: On se nikdy nechtěl stát malí-

řem, je dost komunikativní, pracuje

v ochraně přírody a zvířat, roky jez-

dí do Indonésie. Před časem založil

malou firmu Bamboo design, kde

se na různé akce připravují přírodní

projekty, často kombinace kamene

a bambusových tyčí. Jde vždycky

o poměrně rozměrné věci a Tomáš

je i navrhuje.

Co nového je kolem vás teď?

Ivan V roce 2009 mi vyšla výpravná

čtyřdílná publikace, nedávno jsem

měl retrospektivní výstavu kreseb

v pražském Vltavínu.

Eva: Letos na podzim Ivana čekala

velmi příjemná prezentace ve Wine

Food (dovážejí italské potraviny);

jeho majitel vždy vydává svůj nový

katalog s prezentací jednoho výtvar-

níka a Ivana požádali o výtvarný do-

provod.

Ivan: Firma s italskými produkty

mě vrací k začátkům, kdy jsme se

vydali na cestu na benátské Bienále

– tam jsem se také seznámil s malí-

řem Mimmem Rosellim, s nímž jsme

stále v kontaktu. A najednou se Itálie

objevila zase.

Vhlavní roli se uvás objevuje

krajina. Která je vám vzdálená

akterá blízká?

Ivan: Jistě nejvíc témat je z Česka.

Ale je pravda, že zážitky z cest, po-

citové mapy z Itálie, Bretaně, Kréty,

Skotska nebo Kanady vnášely do

mých obrazů pokaždé inovaci – stej-

ně jako setkání s tropickou krajinou

Indonésie. Je úplně jedno, jak je co

daleko – jen nálada chvíle, vůně oka-

mžiku mě musí oslovit.



Kdo je Ivan Ouhel

Narodil se . února  vOstravě, od roku  žije

vPraze. Vletech  až  studoval na AVU vPraze

vateliéru prof. Karla Součka. Vletech  byl svými díly

zastoupen na Bienále vBenátkách, od roku  je členem

volného sdružení / Pozdě, ale přece, aod roku  je

členem Umělecké besedy. Pravidelně vystavuje od roku

, jeho dílo je zastoupeno kromě NG vřadě českých

galerií ivsoukromých sbírkách. Vroce  Gema Art

vydalo jeho čtyřdílnou monografii. Svými díly malíř obeslal

asi deset výtvarných aukcí Nadace Konto Bariéry.

Soupis výstav abibliografii najdete na www.ouhel.cz

Kdo je Eva Adamcová

Narodila se . července  vPraze, absolvovala

Střední výtvarnou školu vPraze. Grafička se zabývá

kombinovanou technikou (řez plazmou do plechů), otiskává

různě prořezané plechy, ponechává si volnost vpoužití

mnoha technik. Vposledních letech, možná vsouvislosti

scestováním, získalo její dílo na intenzitě, barevnosti,

šťavnatosti. Zúčastňuje se výstav doma ivzahraničí: 

(Ostrava),  (Velká Británie),  (Muzeum Brandýs nad

Labem, České muzeum stříbra Kutná Hora),  (Valašské

Meziříčí),  (Vrchlabí). Je zastoupena ve sbírkách NG

Praha, dále včeských galeriích avsoukromých sbírkách.

Alena Potůčková:

Nejvíce ze všeho zajímá Ivana Ouhela

svobodné malířské gesto. Nesoutěží

s nikým, nepotřebuje se vřazovat do

kontextů uměleckého provozu, těší se

z možnosti tvořit.

K plátnům

se malíř v čase

vrací, signuje je,

až když „jdou“

z ateliéru...