Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 10

REFLEKTOR

25tisíc občanů!

Ale bez práva...

ČÍSLO VTITULKU NENÍ OBJEVNÉ. UŽ MNOHO LET

MEZI NÁMI ŽIJE TOLIK LIDÍ ÚŘEDNĚ ČÁSTEČNĚ

ČI ÚPLNĚ ZBAVENÝCH SVÉPRÁVNOSTI.

NEMUSÍME JE POZNAT NA PRVNÍ POHLED, ALE

JISTĚ BYCHOM SNIMI NEMĚNILI. NEMOHOU

SAMI ROZHODNOUT NIC – KDE BUDOU BYDLET,

KDE PRACOVAT, KAM SI ZAJÍT ZA KULTUROU

NEBO NA SPORT, JAKÝ SI KOUPIT KABÁT.

PRÁVNÍ PURISTA BY MOHL TVRDIT, ŽE BY

VLASTNĚ ANI NEMĚLI SAMI JEZDIT VEŘEJNOU

DOPRAVOU, PROTOŽE ZAKOUPENÍ JÍZDENKY JE

TAKÉ PRÁVNÍ ÚKON. AKDYŽ POTKAJÍ NĚKOHO

SYMPATICKÉHO, KDYŽ SE DOKONCE ZAMILUJÍ,

MAJÍ SMŮLU. OJEJICH CITOVÉM ŽIVOTĚ TAKÉ

MUSÍ ROZHODOVAT NĚKDO JINÝ.

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

ČERNÁ ABÍLÁ

Společnost pro podporu lidí s men-

tálním postižením v České republice

(SPMP) má za sebou už dost projektů,

které usilují nejen o důslednou apli-

kaci mezinárodních úmluv do našeho

práva, ale především o obyčejný lid-

ský, a tedy důstojný přístup k lidem,

kteří jsou navždy postiženi a jejich

okolí se až příliš často soustřeďovalo

na jejich izolaci. Novou šanci při nesl

občanský zákoník platný od led-

na 2014. Výslovně ukládá soudům

přezkoumat všechna (!) rozhodnutí

o omezení či úplném zbavení své-

právnosti. Soud přitom nesmí vychá-

zet jen z písemných dokumentů, ale

musí občana vidět, mluvit s ním, znát

jeho představy o dalším životě. Takže

25 tisíc setkání, jednání, zkoumání!

Pro českou justici naprosto neřeši-

telný úkol, pro lidi čekající na změnu

vlastního života téměř beznaděj. Kolik

desítek let by trvalo, než by se dočkali,

kdyby nebylo třeba projektu SPMP?

Jeho koordinátorka Eva Kremlíková

říká: „Spojili jsme se s právníky z or-

ganizace QUIP a pomáháme kon-

krétním lidem při hledání prostoru,

jak jim navrátit plnou svéprávnost

a zajistit vhodnou podporu. Využí-

váme možností nového občanského

zákoníku. Může jít například o vytvo-

ření opatrovnické rady, ustanovení

opatrovníka bez omezení svépráv-

nosti, vytvoření smlouvy o nápomoci,

zastoupení členem domácnosti. Tisí-

ce případů samozřejmě nevyřešíme,

ale první zlepšené osudy už máme.

A máme také nové zkušenosti, které

otevřeně nabízíme všem.“

Právě tak vznikla Černá kniha,

která shrnuje negativní osobní zku-

šenosti lidí s mentálním postižením

i jejich blízkých. Docela pochmurné

čtení o jisté okoralosti nejen někte-

rých odpovědných pracovníků, ale

i celých úřadů. Opakem je Bílá kni-

ha, konkrétní svědectví, která dávají

přece jenom trochu optimismu –

ještě nejsme k osudům lidí s posti-

žením tak lhostejní. Zde je také pár

návodů, jak postupovat.

PANÍ JANA

Pražský Barrandov je plný výstav-

ných vil. Nikdo by neřekl, že jednu

z nich využívá díky velkorysosti ma-

minky jedné z klientek domov Dana,

chráněné bydlení pro lidi s mentálním

postižením. Tady mají bezpečí, klid,

jídlo a veškeré služby. Tady se mohou

poradit i najít doprovod na cestu třeba

přes celé město. Tady také nacházejí

oporu v touze žít trochu samostatněji.

Paní Jana takovou touhu má – vždyť

si našla i přítele a její sny jsou krásné:

„Jednak jsem tady blíž mamince, kte-

rá je dlouhodobě v nedalekém ústavu

Palata. Skoro nevidí a neslyší. Chtěla

bych se s ní často setkávat. Pak po-

třebuji práci někde v obuvi. Od malič-

ka totiž sbírám pohledy, a krabice od

bot jsou na ně nejlepší! Také bych se

Anna Blažková

ze SPMP zná

Janu (vpravo)

tisíckrát lépe než

všechny posudky.