Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 9

Kázáníčko

o svobodě

Být svobodný – to je to nejdůležitěj-

ší v životě. I v Desateru se Bůh hned

na začátku legitimuje: „Já jsem Bůh,

který tě vysvobozuje z otroctví.“ Být

svobodný – jak nádherná je to věc,

a přitom jak snadno se o ni dá přijít!

Lidé si pletou svobodu se sobeckou

svévolí. Takovým lidem je pak svo

-

boda jen příležitostí pro narušování

svobody druhých.

Být svobodným člověkem, v tom je

obrovský kus noblesy, vědomí toho,

že jsem spoluzodpovědný i za stav

světa, ve kterém žiji. Ukazuje to

ten starý příběh o Mojžíšovi, který

s Židy na útěku z Egypta putuje po

dvě generace pouští. Té uprchlé

otrocké smečce zbabělých a ustra

-

šených lidí to trvalo čtyřicet let, než

dorostli ve svobodný národ, který

se přestal bát, krást a závidět.

Zodpovědná svoboda je zásadní

podmínkou pro svobodné zřízení

společnosti. Demokracie bez zod

-

povědných lidí není možná. Je to

čarovný kruh: bez demokracie není

svobody a bez svobodných, tj. zod

-

povědných lidí není demokracie.

V naší zemi padl před třiceti

lety autoritářský režim. Všichni,

kdo jsme to tehdy zažili, jsme se

radovali jako ti Židé, kteří s Mojží

-

šem frnkli faraonovi před nosem.

A teď putujeme po té pomyslné

poušti a hledáme opravdovou

svobodu a zmoudření, a nějak

se nám nedaří se k té opravdové

důstojné svobodě dobrat. A do

toho vykřikují všelijací náckové, že

je demokracie mrtvá a že je třeba

vlády pevné ruky.

Svoboda je křehké zboží! Musí

se stále opečovávat, nikdy není

vyhráno. Važme si opravdové

svobody a pečujme o ni – dříve,

než bude zase pozdě!



Autor je emeritní evangelický farář

vLitoměřicích, bývalý senátor aceloži-

votní aktivista voboru lidských práv.

SLOUPEK Zdeňka BÁRTY

9

prof. MUDr. Martin Bojar, CSc.

(*)

Český neurolog, – ministr zdravotnictví České

republiky. Vletech – přednosta Neurologické kliniky

. lékařské fakulty UK aFakultní nemocnice Motol. Autor

mnoha oceňovaných vědeckých prací.

Letitý blízký spolupracovníkNadace Charty  aKonta

Bariéry.

ných požadavků na vyšetření nebo

ošetření hromadíme i hodiny čekají-

cích pacientů. Přes to všechno je vět-

šina pacientů se službami spokojena.

Lépe hospodařit s časem pacientů je

ale další velký úkol celého systému.

Když se tedy ohlédnete (ivsou-

vislosti stím, že jste byl začát-

kem devadesátých let ministrem

zdravotnictví), máme mít spíše

radost, nebo starost?

Za třicet let se naše zdravotnictví

obrovsky změnilo. Je mnohem lep-

ší, ale nároky doby jsou také vyš-

ší. Neumíme a asi nikdy nebudeme

umět spočítat kvalitu života. Zdraví

je komplexní pojem. Dnes pojišťov-

ny neumějí zaplatit lékařům citlivý

rozhovor, není doceněn čas na in-

dividuální posouzení choroby a je-

jích důsledků. Není podporováno

zaujetí zaměřené na jedinečný osud

strádajícího jedince. Takový přístup

by mnoha případech pomohl víc než

sofistikovaná a nákladná léčba. Tato

tendence medicínu „odhumanizovat,

digitalizovat, dát na síť“ se projevuje

všude v Evropě i v zámoří. Zdravot-

nictví je plastickým obrazem spo-

lečnosti. Můžeme bez omezení vidět

vývoj ve světě. Tak jako u nás sledu-

jeme high-tech medicínu, unikátní

zákroky i báječné, ale nesmírně dra-

hé léky.

Takže celá společnost si musí

znovu položit otázku: Jaké hodnoty

člověka jsou nejdůležitější? Důstoj-

ný život ve zdraví i nemoci? Kvalita

života? Produktivita výroby? Zis-

ky firem? To není laciná filozofická

hříčka. Vidíme vyspělou vědu, krizi

manželství, ohrožení životního pro-

středí. Co bude to hlavní? To už není

otázka jen pro zdravotníky.



Vždy zastával

potřebu

komplexního

pohledu na

člověka.