Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 7

7

Jsme

zdravější…

ale?

Sprofesorem Martinem Bojarem

osoučasné české medicíně,

bílých místech na mapě

iotázkách, které si musíme klást.

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

Představme si, že jste pacientem

československého zdravotnic

-

tví vroce 1989 adnes. Je vtom

nějaký rozdíl?

Rozdíl je zásadní. Především v tom,

z jakých diagnostických a léčebných

postupů si mohu vybírat. Ovšem

pokud mám to štěstí, že žiji v něja-

kém dobře spravovaném územním

celku – ať je to Praha, České Budě-

jovice nebo Liberec. Ne už v Počát-

kách nebo Račím údolí na Jesenicku.

Prostě když máme třicet nebo pade-

sát kilometrů k univerzitním nebo

krajským nemocnicím, třeba k Brnu

nebo Českým Budějovicím, je to

dobré. Uvádí se, že péče, kterou naše

zdravotnictví může v těchto místech

poskytnout, předčí Národní zdravot-

ní službu ve Velké Británii a je lepší

než v řadě oblastí USA. Za třicet let

zkrátka došlo k podstatnému zvýše-

ní úrovně dostupnosti a kvality.

Akdyž nemám to štěstí?

Ono vlastně neexistuje jedno české

zdravotnictví. Je rozděleno stejně

jako česká společnost. Máme dvojí

nebo trojí zdravotnictví i sociálně-

-zdravotní péči. Vedle těch center,

která jsem zmiňoval, jsou nemalé

oblasti nejen v pohraničí, například

v některých místech a městech Vy-

sočiny jsou doslova bílá místa.

Některé místní nemocnice zanikly,

jiné se přeměnily na ústavy následné

nebo rehabilitační péče, takže tam-

ním obyvatelům nezbývá než se ob-

rátit na méně zdařile fungující péči.

Tak jako v ekonomické produktivitě

a kulturně-sociální úrovni i ve zdra-

votnictví existují takto postižené ob-

lasti, a to nejen v pohraničí. Zároveň

se tak vytvářejí nové rozdíly v kva-

litě života se všemi důsledky – od-

chody mladých, pokles vzdělanosti,

vylidňování malých obcí.

Ale vy zdravotníci právě nej-

hlasitěji voláte po koncentraci,

která má vytvářet vyšší odbornou

úroveň…

Zdravotnictví není homogenní sku-

pina lidí. Jsou tu různé skupiny, zá-

Energie známého neurologa

se zdá nevyčerpatelná.