Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 27

27

Obdivuji aktivní seniory, mnohem

starší, než jsem já, a beru si z nich

příklad…

Sama si vybíráte role, přečtete

stovky scénářů. Vsoučasné chvíli

jste spoluautorka budoucího

úspěchu hry, odpovídáte za to,

zda budou stovky aplaudovaných

repríz.

Ano, to je moje odpovědnost, jinak

bych se neuživila. Dnes, po těch le-

tech strávených na jevišti (od jed-

nadvaceti let jsem v profesionálním

angažmá – takže po čtyřiceti třech

sezonách), už vím, co mého diváka

baví, co mu ráda odevzdám na je višti.

Jsou to převážně hluboké komedie,

tragikomedie, kde se jak my na je-

višti, tak divák v hledišti královsky

pobaví, pustí slzu a něco se dozví.

Je o čem přemýšlet ještě po skonče-

ní představení. Takové hry, co baví

nás herce i diváka – tak takové hry

si vybírám. Není to jednoduché, jsou

to hodiny a hodiny a dny a měsíce

strávené čtením scénářů, protože ty

divadelní skvosty nerostou na stro-

mech. Ale strašně mě to baví a napl-

ňuje. Je to můj profesní život. Říkám

profesní, protože pak mám ještě svůj

život soukromý, ten s tím profesním

nemá nic společného. Nechci být he-

rečkou čtyřiadvacet hodin denně, to

určitě ne. Miluji svou rodinu a dávám

jim svůj čas, protože to je to nejcen-

nější, co můžeme svým blízkým dát.

Na co nového se můžeme vdiva-

dle těšit? Co vás teď čeká?

Na jaro příštího roku připravuji krás-

nou komedii Ernesta Thompsona

Na Zlatém jezeře pro divadlo ABC.

A protože si vždycky vybírám silné

Cena Senior roku 

zná své vítěze

Výjimečné seniory aseniorské kluby zcelé republiky ocenil

již posedmé projekt SenSen (Senzační senioři). Seniorkou

roku  se stala psycholožka Lidmila Pekařová zPardubic,

první místo vkategorii Nejlepší klub získalo Společenství

vdov avdovců ze Zlína. Do Zlaté síně SenSenu vstoupil

chirurg Pavel Pafko.

Celkem letos nezávislá porota vybírala ze  nominací,

udělila iřadu zvláštních ocenění. Slavnostní vyhlášení

výsledků proběhlo . září vPražské křižovatce. Patronát

nad cenou převzala ivletošním, sedmém ročníku herečka

afilantropka Simona Stašová.

Vše oletošních laureátech se dočtete na www.sensen.cz.

herecké partnery, tentokrát bude

hrát mého manžela Ladislav Frej. Je

to kouzelná komedie o stáří a mládí,

jak stáří potřebuje mládí a naopak.

Moc se na tu komedii těším. Nosím ji

v hlavě už roky, ale teprve teď mám

na to dobrý věk. Samozřejmě, že

kromě pražského divadla ABC bude-

me jezdit za diváky i na Moravu a po

celých Čechách.

Máte velmi dobrou slovní zásobu,

nechtěla byste napsat monografii?

Zatím ne, není důvod ani chuť. Na to

ještě věk nemám, to si budete mu-

set počkat, až pořádně zestárnu, pak

to bude mít nějaký smysl a hloubku

a výpověď o mně a mých blízkých.

Na to je ještě času dost. Na co není

času dost, je dát blízkým svůj čas. To

je nutné udělat teď a hned.



S oběma rodiči,

herečkou

Jiřinou Bohdalovou

a tatínkem

RNDr. Břetislavem

Stašem