Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 14

REFLEKTOR / PŘED ROKEM 1989

Časy se mění

Rozsáhlé

celospolečenské změny

po sametové revoluci

zásadním způsobem

ovlivnily život každého

občana naší země. Pro

skupinu lidí spostižením

to platí snad ještě víc.

Podívejme se podrobněji

na některé aspekty. Co

vyplývá ze srovnání

současného stavu adoby

kolem roku 1989?

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: ARCHIV JANA ŠILPOCHA

Nechtěl jsem se však opírat jen o do-

jmy či osobní vzpomínky (tehdy mi

bylo 10 let). Nesmlouvavá řeč čísel

je při porovnání mnohdy nejlepším

argumentem. Na internetu lze najít

spoustu srovnání, která například

dokládají, že i přes všeobecně za-

žitý dojem, jak bývalo levněji, řada

druhů zboží ve skutečnosti zlevnila

(nehledě na větší dostupnost).

Ukázalo se však, že získat roz-

sáhlejší data například o zaměstná-

vání lidí s postižením, počtu a druhu

přidělených pomůcek nebo o vzdě-

lávání před rokem 1989 je praktic-

ky nemožné. Český statistický úřad,

ministerstva školství, zdravotnictví

ani práce a sociálních věcí jimi ne-

disponují.

Někdy však stačí jen oprášit pa-

měť.



VZDĚLÁVÁNÍ

Integrace žáků spostižením byla před rokem 1989 téměř nezná-

mým pojmem astát jí dával nulovou podporu, nehledě na všudy-

přítomné bariéry. Pokud se někde podařila, šlo odílčí iniciativu,

za níž stálo osobní nasazení konkrétních lidí. Statistiky opočtech

takových případů neexistují. Stát preferoval centralizovanou

výuku ve specializovaných školách. Těch byl ovšem nedostatek

ajejich kapacita ani vybavení neodpovídaly poptávce. Například

pro žáky stělesným postižením bylo na území České socialistické

republiky pouze 13 takovýchto škol.

Po třiceti letech je inkluzivní vzdělávání velkým tématem, na něž

existují různé názory asoučasný stav má jistě ještě prostor ke

zlepšení. Iniciativa ze strany státu, postupné (byť často pomalé)

odbourávání bariér, asistenti pedagoga adalší podpůrná opatření

jsou však neoddiskutovatelným posunem, který dává žákům ije-

jich rodinám prostor ke svobodné volbě – speciální nebo běžné

školství.