Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 15

15

INVALIDNÍ DŮCHODY

Kritici porevolučního vývoje by mohli ar-

gumentovat srovnáním průměrné výše

plných invalidních důchodů (PID) ve

vztahu kprůměrné mzdě (PMM). Vroce

1989 činil PID 1496 Kčs, což odpovídalo

47,2 % PMM, která tehdy byla 3170 Kčs.

Naproti tomu vroce 2018 byl PID

11059 Kč oproti 31885 Kč PMM. Poměr

se tak snížil na 34,7 %.

PŘÍSPĚVEK NA PÉČI

Od roku 2007 pobírají lidé spostižením

příspěvky na péči, které jim umožňují

výběr anákup sociálních služeb. Stát se

tak pokouší ospravedlivější systém, jenž

netlačí lidi ksetrvávání vpobytových

službách, jak tomu bylo před rokem

1989 asjistou setrvačností ještě nějaký

čas poté. Do té doby peníze zrozpočtu

proudily prostřednictvím různých zaříze-

ní pouze ktěm, kdo vnich byli. Kdo volil

cestu samostatnosti, nic nedostal.

DOPRAVA

Dostupnost veřejné dopravy pro osoby

somezením pohybu byla před sametovou

revolucí tristní, stejně jako přístupnost

celého veřejného prostoru. Počet bezba-

riérových prostředků MHD se dal vyjádřit

jednou velkou nulou. Vezmeme-li si jako

příklad pražské metro, vroce 1989 mělo

jedinou stanici přístupnou pro vozíčkáře –

Gottwaldovu, dnešní Vyšehrad.

Vsoučasnosti má 44 přístupných stanic

zcelkových 61, tedy 72 %. Také nízkopod-

lažní tramvaje aautobusy už včeských

městech jednoznačně převažují. Zatím stále

pokulhává meziměstská doprava, kterou na

velké vzdálenosti saturuje pouze železnice,

na níž se situace také postupně zlepšuje.

ZAMĚSTNÁVÁNÍ

Přestože se Československá socialistic-

ká republika vroce 1985 připojila kme-

zinárodníÚmluvě opracovní rehabilitaci

azaměstnávání invalidů, knaplňování

téměř nedocházelo, na což poukázala

itehdejší kontrolní zpráva. Podmínky pro

zaměstnávání lidí spostižením vytvářela

jen výrobní družstva invalidů (např. zná-

má META nebo Drutěva). Pokud došlo na

vytvoření vhodného pracovního uplatnění

uběžného zaměstnavatele, jednalo

se prakticky vždy oosobní iniciativu

jednotlivců. Systém současné podpory

zaměstnávání OZP tehdy neexistoval,

začal se realizovat až od roku 1997.

Vzhledem ke značné bariérovosti veřej-

ného prostoru bylo překážek ještě víc.

Roli státu nemohl suplovat ani nezisko-

vý sektor. Dnes jsou možnosti výrazně

lepší, ikdyž je stále patrný rozpor mezi

legislativou, ideou avýsledkem. Hledání

vhodné práce je pro lidi spostižením

stále velkým tématem. Řada firem

svíce než 25 zaměstnanci nenaplňuje

povinnou 4% kvótu OZP.

AUTOMOBILY

Mechanické ruční ovládání se

objevovalo už od50. let, proslavil

se především systém konstruktéra

Mojmíra Stránského. Upravený

automobil však rozhodně nebyl tak

samozřejmou záležitostí jako dnes.

Také nabídka adostupnost vozidel

byly značně omezené. Českoslo-

venský automobilový průmysl

70. a80. let nenabízel žádný vůz ve

variantě kombi, kterou řada lidí spo-

stižením preferuje kvůli prostoru.

Museli tak sáhnout po prodloužené

ladě, dacii nebo wartburgu. Posledně

jmenovaný vůz měl navíc ještě jednu

výhodu – používal takzvanou volno-

běžku, která nevyžadovala při přeřa-

zování rychlostních stupňů mačkání

spojkového pedálu. Při nemožnosti

koupit vozidlo sautomatickou převo-

dovkou šlo olákavou vychytávku.

Podle vzpomínek konstruktéra-vo-

zíčkáře Josefa Hurta se vČeskoslo-

vensku 80. let přestavělo na ruční ří-

zení tak 500 automobilů ročně. Dnes

vČeské republice (tedy vzemi, kde

žije otřetinu méně obyvatel) předělá

300 vozů jen jeho firma, která patří

do skupiny pěti podobně velkých

poskytovatelů takové služby unás.

Dnešní možnosti úprav jsou přitom

sdobou totality nesrovnatelné.

Ajaká byla cenová dostupnost auta

ve srovnání sdneškem? Škoda 120 L

vyšlavroce 1987 na 63870 Kčs.

To při tehdejší průměrné mzdě 3026

Kčs představovalo 21 výplat. Když

vezmeme stejný počet výplat ve výši

průměrné mzdy zroku 2018, dosta-

neme se kčíslu 669585 Kč. Vozidlo

dobově srovnatelné svojí třídou se

stodvacítkou však dnes pořídíte

klidně za polovinu takové sumy.

Auta jsou tedy dostupnější, nemluvě

opestrosti typů aznaček.

Pokud jde opříspěvek na pořízení

vozu, vroce 1987 činil 10000 Kčs,

tedy 15,65 % ceny Škody 120 L. Vez-

meme-li fakt, že dnes můžete dostat

příspěvek až do výše 200000 korun,

přičemž nové auto klidně pořídíte

za 300tisíc, není asi ani potřeba dál

počítat.