Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 3

3
EDITORIAL OBSAH
ŠTĚPÁN BENEŠ
Je tomu právě 30 let od sametové
revoluce, která vyslala naši zemi
k novému, nepoznanému vývoji po
dlouhých letech nesvobody. Při tako-
vém výročí se lze jen těžko ubránit
vzpomínání, srovnávání, hodnocení.
Existuje jedna skupina lidí, pro kte-
ré má slovo „nesvoboda“ ve spojení
s minulým režimem ještě širší roz-
měry a u které je možné bez okolků
vyhlásit vývoj posledních tří dekád
za pozitivní. Jsou to lidé s postižením.
Tak nebo onak, společnost na ně za-
čala myslet, začala si uvědomovat, že
problém nemizí s tím, že jej zavřeme
za dveře ústavů v hlubokých lesích,
daleko od „perfektní“ společnosti.
Lepší možnosti zdravotní péče,
rozvíjející se sociální systém, pod-
pora zaměstnávání, dostupnost au-
tomobilů a veřejné dopravy, lidem
s postižením nakloněné služby,
technologické vychytávky… Je toho
hodně, co bychom mohli oprav-
du pochválit, přestože ne vše by se
dalo označit za perfektní. Stejně však
s tím, jak se zlepšuje jmenované,
stoupá i laťka, kterou očekáváme
překonávat. A je to tak dobře – jak ji
váme výš, tlačí nás kupředu.
Různého porovnání je v tomto čís-
le víc, jedno bych však připomenul
i zde, totiž glosu kolegy Radka Mu-
sílka. Když navštívil Spojené státy
v roce 1992, připadal si tam coby
vozíčkář podle svých slov jako v ji-
ném vesmíru. V roce 2018 už ta-
hle návštěva dechberoucí zdaleka
nebyla. Srovnali jsme krok, a pokud
mohu přidat i svůj dojem ze stejné
vštěvy: v lecčems už jsme dál.
Mám proto jedno přání: zastav-
me se, přemýšlejme, ale neustaňme
i přes mnohé hlasy slibující lepší
zítřky tím, že se vrátíme kamsi zpět.
Milí čtenáři, přeji vám hodně inspi-
rativního čtení. A jako vždy – půjč te
časopis dál, svým známým i třeba
úplně neznámým.
Kam bychom
se vraceli?
Hewer: Reportáž o stavu
neziskového sektoru
Časy se mění:
Srovnání života lidí s postižením
před rokem 1989 a dnes.
Jsme zdravější, ale…? Rozhovor s Martinem Bojarem
strana 10–13
strana 14–15
strana 6–9
Novinky z Frankfurtu:
E-auta jsou zase blíž
Kultura: Simona Stašová o citlivých
místech ve společnosti
strana 18–20 strana 24–27
vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:16
Na návštěvě Bauhausu:
Tip na výlet po stopách
umělecké školy
strana 21–23
Můžeš