Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 17

17

statní. Styděl bych se, kdybych měl

čekat v koutě na soucit společnos-

ti. I my chceme důstojný život. Ale

k tomu patří také nedlužit cosi lidem

kolem i všem známým i neznámým.“

FIRMA JEDE

Dnes je Zbyněk spolumajitelem fir-

my, která dokáže vyrobit sportovní

vozík doslova na milimetr přesně

pro každého zájemce. Nehrozí – jako

jinde – krize, útlum, propouštění?

Jedenáct zaměstnanců se nemá čeho

bát – firma je na dva roky dopředu

vyprodaná. Přitom zaměstnává i dal-

ší vozíčkáře a jejich blízké. Jenomže

to vůbec neznamená přimhouře-

né oči nad kvalitou, termíny nebo

dohodnutou cenou. Sociální firma

nemůže spoléhat na dobročinnost

zákazníků. Vždyť právě oni sháně-

jí peníze na objednané vozíky dost

těžce. A ještě je zklamat?

I tady žije sportovní duch – snaha

se počítá, ale rozhodující je výsle-

dek. Stejně jako když už na vozíku

studoval, stejně jako na turnajích ve

florbale, stejně jako v každodenním

provozu rodiny. Omezení? Jasně,

ale copak je pro něj nutnost neustá-

lého cévkování důvodem k nářku?

Copak je sem tam nějakých pár ne-

překonatelných schodů důvodem

k nadávkám na celý svět? Copak je

ne ohrabanost sociálního systému,

který stále neumí pomáhat pod-

le individuálních potřeb, důvodem

k veřejným protestům? Zbyněk se

i v podnikání naučil, že prohry si vět-

šinou způsobujeme sami.



V Kladrubech poznal,

že nadávání na osud

a neustálé vyžadování

pomoci od okolí by ho

mohlo jen ničit. Snad

jeho povaha, snad

sportovní duše, snad

velká vůle ho dovedly

k celoživotnímu závěru –

budu sám sebou, naučím

se novou situaci, sám se

uživím…

K „idylce“ vedla a stále vede tvrdá práce.