Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 6

REFLEKTOR

A kdo se postará

opaní Kamilu?

Rok 2019. Společnost zrychluje, ale zároveň stárne.

Sociální služby čelínedostatku prostředků ipracovníků,

roste důležitost opomíjených neformálních pečovatelů.

Jedním takovým je ipaní Kamila. Její příběh je nejen

vyprávěním olidskosti, aletaké zrcadlemnaší sociální

azdravotní politiky.

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: JAN ŠILPOCH

Když Kamila Příhodová (45) v roce

2007 nastoupila jako pečovatel-

ka do Domova pro seniory Eliš-

ky Purkyňové, netušila, jak se jí

bude zkušenost s péčí o nemocné

lidi ve vysokém věku jednou hodit

i v osobním životě. Dnes se kromě

práce v domově stará o stárnoucí

rodiče i o bývalého partnera s posti-

žením. Břemeno, které by neunesl

každý. Na první pohled energické

ženě však nikdy nescházel elán ani

optimismus.

ZDRAVOTNICE SAMOUK

Paní Kamila neměla žádné profesní

zkušenosti, působila v televizi, pak

coby restaurátorka. „Jednou jsem

prostě šla po práci kolem a řekla si,

že se půjdu zeptat, jestli by mě ne-

vzali. Chtěla jsem někomu pomá-

hat a dělat radost. Staniční sestra

mě provedla, abych věděla, do čeho

vlastně jdu. A od té doby jsem tady.

Dnes v roli aktivizační pracovnice,“

otvírá svůj příběh paní Kamila. Z pe-

čovatelky se stala člověkem, který

se stará seniorům o plodné trávení

volného času. Nejde přitom jen o zá-

bavu, ale například také o trénink

paměti. V době našeho setkání právě

připravovala čichový kvíz o bylin-

kách.

Před deseti lety jejího tatínka po-

stihla těžká mozková mrtvice. Z akč-

ního muže, který si krátce předtím

koupil nové auto, se najednou stal

trvale ležící a nepohyblivý pacient,

navíc trpící afázií. Stěží si sám pře-

pne televizi nebo dokument na inter-

netu, které rád sleduje. „Komunikace

s tátou je velmi specifická, a přestože

mu to myslí dobře, jeho pocity mu-

sím často vyčíst spíš z výrazu obliče-

je. Protože mi nemůže zatelefonovat

či napsat, má doma on-line kameru,

abych ho mohla pozorovat i z práce

a věděla, že je vše v pořádku,“ uka-

zuje mi jeho dcera v mobilu přísluš-

nou aplikaci.

Panu Příhodovi je dnes 82 let a jen

díky své dceři neleží v sociálním

nebo zdravotnickém zařízení. Ka-

mila Příhodová si vytvořila cit pro

potřeby svého tatínka a postupně se

naučila vše potřebné, aby nemuseli

se vším složitě jezdit k lékaři. „Na-

učila jsem se odebírat krev, dávat in-

fuze, dávkovat léky… Za celou dobu

byl u doktora asi jen pětkrát. Domá-

cí sestra je strašně drahá, navíc má

táta různé rituály, které ho uklidňují

a těžko by mu tak rozuměl cizí člo-

věk,“ líčí paní Kamila. Její zapálení

pro věc jde až tak daleko, že uvažu-

je o studiu zdravotní školy, zatím si

kvůli práci dodělává střední sociální.

V domově pro seniory, kde paní

Kamila působí, zpočátku ležel i pan

Příhoda, nakonec se však rozhod-

la pro domácí péči, která je podle

ní nenahraditelná a tatínek je díky

ní viditelně šťastnější. Srovnatelný

servis, ovšem přece jen pořád od ci-

Neformální bezplatní pečovatelé jsou mimořádně důležitou

součástí systému dlouhodobé péče. Podle kvalifikovaných

odhadů je – % veškeré sociální a zdravotní dlouhodobé

péče poskytováno rodinnými příslušníky nebo jinými

pečujícími. Neformální péče má významný jak ekonomický,

tak společenský přínos. Zásadně přispívá k rodinné

soudržnosti a mezigenerační solidaritě.

Parafráze Národní strategie rozvoje sociálních služeb

na období – zpracované MPSV.