Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 19

19

CESTOVÁNÍ – BALKÁN

vstup do rozpadající se futuristické

budovy leteckého muzea, kde jsem

se musel spokojit s prohlídkou ven-

kovních exponátů, bohužel ve větším

či menším stadiu rozkladu.

Muzeum Jugoslávie je podobný

případ. Jedná se o hrob Josipa Tita

a několik budov v kopci, autem doje-

dete k budově 25. května. Prosklený

pavilon z roku 1962 připomínající

bruselský styl byl v rekonstrukci, ale

i zvenku stál za vidění, navíc s efekt-

ním průhledem na park s mohutnou

nefunkční fontánou, která se rozpa-

dá podobně jako bývalý stát, jehož

zašlou slávu areál připomíná. Vedle

se nachází nová budova s pokladna-

mi, kavárnou, prodejnou a bezbarié-

rovou toaletou, což je hezké, ale už

trochu zapomněli na to, že odsud dál

vedou schody…

Nájezdu jsem se tak dočkal jen

do pravoslavného chrámu sv. Sávy.

Naštěstí četné kavárničky mají své

stolečky přístupné. S obsluhou

se snadno domluvíte anglicky či

všeslovanským dialektem. Češi jsou

vnímáni jako přátelé a nikomu tu

nemusíte vysvětlovat, že už nejsme

Československo. Pro tohle mají ve

všech zemích bývalé Jugoslávie po-

chopení.

ZEMĚ NEZEMĚ

Menší pochopení už by Srbové mohli

mít pro oficiální postoj České repub-

liky k otázce Kosova. Tohle území

s převážně albánským obyvatel-

stvem je totiž dodnes citlivé téma.

Známé etnické střety vedly před

20 lety k bombardování Bělehra-

du a později k jednostrannému vy-

hlášení nezávislosti Kosova. Srbové

však toto území stále považují za

svoje, což občas připomene vlaste-

necky laděné grati.

Reálně Kosovo nezávislým státem

je. Absolvujete hraniční kontrolu

a zaplatíte 15 eur za povinné ruče-

ní, protože zde neplatí zelená karta.

Stejně tak tu neplatí srbská měna, ale

právě eura. Mobilní operátor nás při-

vítal slovy: „Vítejte v Monaku.“ Pokud

do Kosova vstoupíte odjinud než ze

Srbska, tak vás Srbové nepustí zpět.

My jsme Kosovem projeli, abychom

navštívili vodopády Miruša.

Leží poněkud stranou od hlavních

cest. Asi hodinu projíždíte vesnička-

mi, které z velké části tvoří neomít-

nuté a nedostavěné domy (tak jako

v Albánii i Makedonii). Potkáváte

přeškrtané srbské názvy obcí, po-

mníčky padlým albánským obyva-

Působivý večer

nad Ochridským

jezerem na

hranicích Albánie

a Makedonie.

Centrum Skopje

tvoří starý

kamenný most

a nepřeberné

množství nových

soch.

Tržiště – bazar ve Skopje propojuje staré

snovým a potěší nízkými cenami.