Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 11

11

to je vlastně jen špička ledovce. Ve

skutečnosti velká většina té drob-

né sociální práce, např. péče dcer

o vlastní maminky a tatínky, o han-

dicapované děti, o sousedy, kterým

někdo nakoupí, uvaří a neformál-

ně pomůže, to je možná osmdesát

procent sociální práce, která se tak

třeba ani nenazývá, ale bez které

by se to všechno zhroutilo. Tihle

neformální pečující jsou často bez

jakékoli podpory, nejen materiální,

ale i třeba psychologické. A tak není

úplně výjimečné, že se sami zhroutí

a potřebují péči.

Jak se vám daří získávat lidi pro

tuto práci vpříslušných organi

-

zacích?

Moc ne. Platy jsou nízké a společen-

ské uznání také není kdovíjaké. Při-

tom požadavky na jejich kvalifikaci

jsou obrovské. A zase jde o to vy-

hovět formálním, státem nařízeným

požadavkům, aniž by byla uznána

jejich skutečná, životem získaná

odbornost. Vidíme to i na školství –

musíme mít graduované pedagogy,

ale když prostě nejsou, na výjimku

může učit každý. Takže z mého po-

hledu – když nějaká dcera pečuje

o svou maminku pět deset let, proč

by stát neměl uznat, že se může po-

starat i o další? Vždyť svou kvalifika-

ci už prokázala, to se dá jednoduše

ověřit. Taková domácí péče je tvr-

dým tréninkem, mnohem nároč-

nějším než škola. Prostě neformální

kvalifikace není v našem sociálním

systému uznatelná. A tím přichází-

me o spoustu dobrých a osvědče-

ných lidí…

Nezasloužila by si tedy města

iobce mnohem volnější ruce

nejen vsociální politice? Třeba

ispřísnou kontrolou vpředem

stanovených intervalech?

To by se určitě líbilo všem samo-

správám. Bude-li pokračovat sou-

časná situace, mnoho se nezlepší,

jen se upapírujeme… Protože dneš-

ní stav je takový, že se nekontroluje

sama péče a její úroveň, ale výkazy.

Jen málokdo se ptá klientů, s čím

jsou nebo nejsou spokojeni. Ale dů-

ležité jsou papíry, tabulky a správ-

ně vyplněná hlášení. Bohužel nejen

v sociálních službách.

Vím, že změnu nemůžeme mít ze

dne na den, ale velký pokrok by byl

už v pětiletém nebo desetiletém pro-

gramu, který by racionalizoval kon-

trolu a zároveň zaručil plnění kvali-

tativních požadavků na nás všechny.

Tváří v tvář demografickému vývoji

prostě potřebujeme víc konkrét-

ní sociální práce, víc každodenních

kroků k udržení určitých jistot oby-

vatel. Na to budou nutné nejen pe-

níze, ale i energie, kterou můžeme

získat ze zjednodušení systému. Za

deset let nepostavíte domy s pečo-

vatelskou službou pro všechny. Bu-

doucnost je v terénních službách.

Dnes jsou nedostatečné i právě kvůli

tomu, co jsem říkal – neumíme vy-

užít potenciál objektivně kvalifiko-

vaných lidí, protože zkrátka nemají

příslušné vysvědčení.

Jak tuto nutnou proměnu chá-

pe obyvatel Kladna, kterému je

třeba třicet, je plný sil aspíš ho

zajímá sport, zábava aatraktivní

vyplnění volného času?

To záleží hlavně na osobní zkuše-

nosti. Když máte v blízkém okolí se-

niora, postiženého nebo třeba matku

samoživitelku, vidíte sociální problé-

my jinak. Osobně doufám, že časem

to pochopí většina, jinak se společ-

nost rozpadne. My můžeme udělat

hlavně jedno – pravdivě a otevřeně

obyvatele informovat a nevyhýbat se

nepříjemným souvislostem. O to se

snažíme, protože bez veřejné podpo-

ry nevyřešíme nic.



Ing. Dan Jiránek (*1963)

Vletech  až  aznovu od roku  primátor města

Kladna, vletech  až  aopět od roku  zastupitel

Středočeského kraje, vletech  až  předseda Svazu

měst aobcí ČR.

Je ženatý, má tři děti.

Primátorovi

Jiránkovi úsměv

nechybí, ale

sociální potřeby

obyvatel svého

města bere vážně.