Strana 11
11
to je vlastně jen špička ledovce. Ve
skutečnosti velká většina té drob-
né sociální práce, např. péče dcer
o vlastní maminky a tatínky, o han-
dicapované děti, o sousedy, kterým
někdo nakoupí, uvaří a neformál-
ně pomůže, to je možná osmdesát
procent sociální práce, která se tak
třeba ani nenazývá, ale bez které
by se to všechno zhroutilo. Tihle
neformální pečující jsou často bez
jakékoli podpory, nejen materiální,
ale i třeba psychologické. A tak není
úplně výjimečné, že se sami zhroutí
a potřebují péči.
Jak se vám daří získávat lidi pro
tuto práci vpříslušných organi
-
zacích?
Moc ne. Platy jsou nízké a společen-
ské uznání také není kdovíjaké. Při-
tom požadavky na jejich kvalifikaci
jsou obrovské. A zase jde o to vy-
hovět formálním, státem nařízeným
požadavkům, aniž by byla uznána
jejich skutečná, životem získaná
odbornost. Vidíme to i na školství –
musíme mít graduované pedagogy,
ale když prostě nejsou, na výjimku
může učit každý. Takže z mého po-
hledu – když nějaká dcera pečuje
o svou maminku pět deset let, proč
by stát neměl uznat, že se může po-
starat i o další? Vždyť svou kvalifika-
ci už prokázala, to se dá jednoduše
ověřit. Taková domácí péče je tvr-
dým tréninkem, mnohem nároč-
nějším než škola. Prostě neformální
kvalifikace není v našem sociálním
systému uznatelná. A tím přichází-
me o spoustu dobrých a osvědče-
ných lidí…
Nezasloužila by si tedy města
iobce mnohem volnější ruce
nejen vsociální politice? Třeba
ispřísnou kontrolou vpředem
stanovených intervalech?
To by se určitě líbilo všem samo-
správám. Bude-li pokračovat sou-
časná situace, mnoho se nezlepší,
jen se upapírujeme… Protože dneš-
ní stav je takový, že se nekontroluje
sama péče a její úroveň, ale výkazy.
Jen málokdo se ptá klientů, s čím
jsou nebo nejsou spokojeni. Ale dů-
ležité jsou papíry, tabulky a správ-
ně vyplněná hlášení. Bohužel nejen
v sociálních službách.
Vím, že změnu nemůžeme mít ze
dne na den, ale velký pokrok by byl
už v pětiletém nebo desetiletém pro-
gramu, který by racionalizoval kon-
trolu a zároveň zaručil plnění kvali-
tativních požadavků na nás všechny.
Tváří v tvář demografickému vývoji
prostě potřebujeme víc konkrét-
ní sociální práce, víc každodenních
kroků k udržení určitých jistot oby-
vatel. Na to budou nutné nejen pe-
níze, ale i energie, kterou můžeme
získat ze zjednodušení systému. Za
deset let nepostavíte domy s pečo-
vatelskou službou pro všechny. Bu-
doucnost je v terénních službách.
Dnes jsou nedostatečné i právě kvůli
tomu, co jsem říkal – neumíme vy-
užít potenciál objektivně kvalifiko-
vaných lidí, protože zkrátka nemají
příslušné vysvědčení.
Jak tuto nutnou proměnu chá-
pe obyvatel Kladna, kterému je
třeba třicet, je plný sil aspíš ho
zajímá sport, zábava aatraktivní
vyplnění volného času?
To záleží hlavně na osobní zkuše-
nosti. Když máte v blízkém okolí se-
niora, postiženého nebo třeba matku
samoživitelku, vidíte sociální problé-
my jinak. Osobně doufám, že časem
to pochopí většina, jinak se společ-
nost rozpadne. My můžeme udělat
hlavně jedno – pravdivě a otevřeně
obyvatele informovat a nevyhýbat se
nepříjemným souvislostem. O to se
snažíme, protože bez veřejné podpo-
ry nevyřešíme nic.
Ing. Dan Jiránek (*1963)
Vletech až aznovu od roku primátor města
Kladna, vletech až aopět od roku zastupitel
Středočeského kraje, vletech až předseda Svazu
měst aobcí ČR.
Je ženatý, má tři děti.
Primátorovi
Jiránkovi úsměv
nechybí, ale
sociální potřeby
obyvatel svého
města bere vážně.