Strana 20
ŽIVOT / CESTOVÁNÍ – BALKÁN
telům z doby národnostních čistek,
albánské vlajky a občas nápis oslavu-
jící UÇK (Kosovskou osvobozeneckou
armádu), nechybějí ani mešity. Asfalt-
ka nakonec přejde ve svažitou kame-
nitou polní cestu. Z parkoviště s hro-
madou odpadků se k vodopádům
dojde i s vozíkem vcelku snadno.
SOCHY AŽEBRÁNÍ
Dalším cílem byla Makedonie. Přes-
něji řečeno Republika Severní Ma-
kedonie, což je název, na kterém se
po řadě let sporů dokázali domluvit
s Řeckem. Neobešlo se to bez vášní
a řekl bych, že tenhle postjugosláv-
ský stát může zažít ještě ledacos.
Projíždíte-li západem země, máte
chvilkami pocit, že jste spíš už v Al-
bánii. Převažují vesnice s mešitami
a albánskými vlajkami. Za vše ho-
vořila svatební kolona s nevěstou,
co mávala z okna typickým černým
orlem na rudém praporu.
Ke všemu jde o jednu z nejchud-
ších zemí Evropy, což se projevilo
hned při vjezdu do hlavního města
Skopje, kde naše auto na semafo-
rech obsypali dětští myči oken, kteří
pak několik minut bušili do okýnek
a dožadovali se peněz za nevyžáda-
nou službu. Kromě Srbska je vcelku
běžné, že vám do auta neustále ně-
kdo něco prodává, jakmile zastavíte
u mýtné brány či na hranicích. Nebo
se žebrá u stolů kavárny na ulici.
Nevelké centrum Skopje je místem
snad s největší koncentrací soch na
metr čtvereční. Díla různých námětů,
velikostí i umělecké (ne)kvality jsou
doslova všude. Vyrostly během po-
slední dekády. Nejdominantnější jsou
monumentální ztvárnění Alexandra
Makedonského a jeho otce Filipa.
Mezi nimi vede starý kamenný most.
V sousedství se nachází rovněž vel-
kolepě pojaté bezbariérově přístupné
archeologické muzeum.
S dopomocí do nájezdu se lze pro-
jít nedalekým starým bazarem, kde
nás v jedné z restaurací roztomilou
češtinou bavil místní číšník. Zajíma-
vý rozhovor jsme zavedli i s jedním
z prodavačů. Říkal, že lidé na Balká-
ně jsou ohromně stateční, jenže pak
neumějí žít v míru. Taky si postěžo-
val, že oproti minulosti ubylo turis-
tů. Ovšem nízké ceny, krásy přírody
i historické památky mají potenciál.
Kde se například cenově dostup-
ně ubytujete v nejlepších hotelích
v centru hlavního města? My si vy-
brali Double Tree by Hilton, jehož
bezbariérový pokoj bych vyhodnotil
jako nejlepší z celé cesty.
V kontrastu k luxusu jsme v Ma-
kedonii přespali také pod stanem
u Ochridského jezera. Recepční nás
radostně přivítal slovy, jak je milé
vidět přátele z pravoslavných Čech.
Když jsem si ho dovolil poopravit, že
u nás jsou spíš katolíci, mávl rukou
a konstatoval: „To je jedno, všichni
jsme křesťané a to je hlavní!“ Když se
řeč stočila k bezbariérovosti kempu,
omluvil se a šel mi s kolegou udělat
provizorní nájezd do umýváren.
Nad působivým jezerem stojí
mimo jiné klášter sv. Nauma. Autem
se dá dojet hodně blízko, ale i zbý-
vající metry do kopce po náročné
dlažbě dají vozíčkáři s doprovodem
zabrat. Do hlavního kostela jsem se
nedostal, ovšem výhled stál za ná-
mahu.
BUDOVÁNÍ BEZ ÚDRŽBY
Po překročení hranic jsme se ně-
kolikahodinovou jízdou omšelým
albánským venkovem přesunuli do
Tirany, která se svým životem nijak
podstatně neliší od jiných velkých
evropských měst. Kdo by čekal za-
ostalost, bude vyveden z omylu.
Nejsou zde však nijak strhující pa-
mátky. Nejbizarnějším objektem je
chátrající betonová pyramida, která
měla sloužit jako hrobka pro komu-
nistického vůdce Envera Hodžu. Ten
Sv. Naum
založil klášter
u Ochridského
jezera již
v10. století.
Opékaná kukuřice
se těší oblibě nejen vDrači.