Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 25

ším postupu. Převezli mě napřed do

Karviné na oční, pak do Fakultní ne-

mocnice v Brně. Tuhle trasu jezdím

už celých deset let.

Kdy jste se dozvěděl přesnou

diagnózu?

Napřed jsem jen usuzoval z toho,

že mě léčily paní docentka a paní

profesorka, že nepůjde o „banalitu“,

všichni kolem mě našlapovali po

špičkách. Pak se ukázalo, že jsem po

deseti letech první případ Stevens-

-Johnsonova syndromu, který se

v Brně objevil! Všichni hledali, co na

moje oslepnutí nasadit. Šlo o kapky,

imunosuprese. Důvodem oslepnutí

byla autoimunitní reakce na předáv-

kování antibiotiky.

Hodně se diskutuje otom, kdy je

oslepnutí pro jedince lepší – zda

během života nebo se narodit už

do prostoru bez světla abarev…

I podle speciální pedagogiky je lep-

ší, když se narodí nevidící mimin-

ko, je hned od začátku trénované

a žije běžným způsobem. Když

ovšem přijdete o zrak během živo-

ta, jde o obrovský kotrmelec, fyzic-

25

Zažil jsem smršť a myslím,

že každý by měl být trochu nastavený,

připravený na to, že ne vždy musí jít

všechno hladce…