Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 26

KULTURA / RENÉ PASTRŇÁK

ky i smyslově. Musíte začít vstávat

a srovnávat se – všechno je na úpl-

ně jiné úrovni. Všechno proběhlo

ve velmi rychlém časovém sledu.

Člověk vždycky myslí, že se zlep-

ší za čtvrt roku, nanejvýš za půl

roku… „Srovnával“ jsem se ale celé

roky! Dnes vidím na pár procent na

jedno oko, vnímám obrysy. Nemoc

napadla moje rohovky, pořád v nich

probíhá nějaká reakce, až se zklid-

ní, vymění mi je. Čekám na termín

transplantace, ale kdy to bude?

Knížka popisuje mimo jiné atmo-

sféru vnemocnici…

Ocitl jsem se ze dne na den v bílé

mlžné cloně. Nikdo na mě nebral

v nemocnici moc ohledy, na mou

psychiku, stalo se ze mě číslo. Cítil

jsem kolem značnou neúctu k ne-

mocnému! Mně – člověku hrdému

a autoritativnímu – připadal každý

den jako zlý sen. Žádná empatičnost

zdravotního personálu, hodně věcí

šlo se skřípáním zubů. Na začátku

jsem chtěl skoro jediné, aby koneč-

ně přišel můj partner a já se mohl

cítit bezpečně. Když se člověk stane

znevýhodněným, nemusí přece za-

padnout do sociálního podstandar-

du, na druhé straně může i jedinec

s handicapem užívat jisté hodnoty.

Přes ztrátu zraku jsem se nepřestal

nikdy dobře oblékat, mým novým

poznávacím znamením se staly čer-

né brýle.

Někdy se mi při čtení ani nechtělo

věřit, že jde osoučasnou dobu…

Popsal jsem i aktuální kauzu. Včet-

ně chování k pacientům, někdy až

naturalistické minipříběhy. Kraj na

severu Moravy, dlouho plný těžkého

průmyslu, je v naturelu lidí poněkud

odlišný, a to myslím, že umím lidi

analyzovat. V regionu pořád dobíhá

v mnoha ohledech otevřenost, nad-

hled a multikulturnost, také sociální

sítě jsou v mnohém specifické. Po-

kud v nějaké lokalitě nezapadáte do

zdejšího životního standardu, nastá-

vá problém. A to bez ohledu na mil-

ník roku 1989. I po třiceti letech je

míra empatičnosti různá, v různých

místech, různých pozicích – někdy

jde až o extrémní rozdíl.

Když jsem dostal asistenta, mohl

se také Radek z nečekané situace

„otřepat“ – dostudoval a nastoupil

do práce.

Měl jsem obrovské štěstí nejen na

svého partnera, o moji motivaci se

snažily i moje kolegyně z práce, to

byl první „kopanec“, převlékal jsem

se kvůli nim do civilu. Hodně mi

pomáhal počítač s hlasovým výstu-

pem, který mi zapůjčila univerzita –

přivezli mi ho, začal jsem se ho učit

ovládat. Poprvé jsem se k počítači

dostal u strýce Pavla, asi v patnác-

ti jako samouk, učil jsem se za po-

chodu. A po onemocnění mi znovu

právě počítač umožňoval komunika-

ci se světem. Psal jsem oponentské

posudky, dělal supervize – na fakul-

tě o mne měli znovu zájem. Už jsem

nebyl na bodě nula. Navíc jsem už

vnímal obrysy, neztrácel jsem se ani

René a Radek –

partneři do pohody

i nepohody

Mgr. René Pastrňák,

Ph.D. in BA (* 1977)

Dlouhá léta působil jako pedagog

na Slezské univerzitě vOpavě

ve specializaci sociální politika

asociální práce. Vroce  založil

vzdělávací asociální poradnu.

Onemocněl vroce , orok později

se vrátil na univerzitu, kde pracoval

do roku . Na základě svých

bohatých zkušeností nyní poskytuje

odbornou psychoterapii, kariérní

aprofesní poradenství.

Více viz www.renepastrnak.cz

René Pastrňák:

Dokázal jsem, že to dokážu…

(Nakladatelství Klika, 2019)

Stevens-Johnsonův

syndrom

Vzácné závažné onemocnění, které

vzniká na imunopatologickém

podkladě, nejčastěji vsouvislosti

snežádoucí reakcí na určité

léky. Vpočátečních stadiích jde

osymptomy podobné chřipce.

Onemocnění je charakterizované

kožními příznaky, postihuje kůži,

sliznici, genitálie azpůsobuje

problémy sviděním (např. napadení

rohovky).

… AJEDNOU DOLE

Dokázal jste se odrazit vzhůru za

pomoci okolí?

Náš partnerský vztah dostával bě-

hem nemoci jiné podoby, podobal se

mateřskému. Najednou jsem si měl

od někoho dát „nařizovat“ jako malé

dítě. Ale oproti chování v nemocnici

šlo o Radkovu dobrou psychologic-

kou práci, která mě povzbuzovala.