Strana 18
CESTOVÁNÍ – BALKÁNŽIVOT / PŘÍBĚH
Balkánské tažení
Text: RADEK MUSÍLEK
Foto: AUTOR A ARCHIV
FILIPA MERGENTALA
Před cestou mě nemálo lidí nabá-
dalo k opatrnosti. Není divu, celý
region si prošel nelehkou minulostí
a v obecném povědomí nemá moc
dobrou pověst. I když jsou dodnes
některé nacionalistické či nábožen-
ské otázky nedořešeny, z pohledu
turisty není důvod k obavám. Také
služby, především ve velkých měs-
tech, můžete očekávat na srovnatel-
né úrovni jako u nás. Tedy odmyslí-
te-li si vozík, na kterém jezdím.
Známí mě také preventivně stra-
šili řidičskými historkami o pomě-
rech jak na demoličním derby, což
se ukázalo být trochu přehnané.
Ale je pravda, že ostražitost se hodí.
V Srbsku si můžete začít přivykat,
že blinkr je spíše designový doplněk
karoserie a že i na dálnici potkáte
chodce či autobusovou zastávku.
Mýtné se platí po úsecích se závora-
mi. Nemusíte se bát, že nezvládnete
ukazatele ve zdejší cyrilici. Všechny
nápisy jsou zároveň v latince. Po-
dobné je to v Makedonii.
V Albánii si zase dálnic moc ne-
užijete. U těch nemnoha kilometrů
uvidíte prodejce ryb či ovoce, není
výjimkou, když na autostrádu ústí
polní cesta. Po klikatých silnicích
v horách ubíhá jízda výrazně po-
maleji. Občas se proti vám vyřítí
z protisměru auto předjíždějící na
plné čáře. Ve městech se dost klič-
kuje a kruhové objezdy neměli Al-
báncům snad raději ani ukazovat.
Pokud jde o ceny pohonných
hmot, v Albánii a Srbsku odpoví-
dají tuzemským, v Makedonii je
levněji, takže litr nafty se dá pořídit
za 27 korun. Bohužel v Makedonii
a Albánii se nelze spolehnout na
bezbariérovost čerpacích stanic ani
u globálních značek. Narazil jsem
i na turecký záchod.
NA BĚLEHRAD!
Jak dlouho by ve svých dobách
putoval do hlavního města Srbska
Švejk, netuším. Já jsem se svou
chodící spolucestující absolvoval
900 kilometrů s jedním přenoco-
váním. Hraniční přechody dají pří-
ležitost zavzpomínat na časy před
vstupem do Schengenského pro-
storu.
V Srbsku jsme si stihli prohléd-
nout jen Bělehrad. Překvapil pozo-
ruhodnými brutalistními stavbami
a protichůdností na poli bezbarié-
rovosti. Hotel Tulip Inn byl v pořád-
ku a prakticky všude jsou nájezdy
na chodníky. V centru je dokon-
ce na začátku většiny ulic cedule
s uvedením počtu parkovacích míst
pro vozíčkáře, přičemž nechybí ani
elektronický systém hlásající jejich
obsazenost!
O to větší bylo zklamání, že tím
vstřícnost veřejného prostoru končí.
Nedostal jsem se do Muzea Nikoly
Tesly, stejně tak není bezbariérový
pěkně ušít i s dlouhými rukávy. Vím,
že přijdou lepší časy v úplně oby-
čejných věcech – udělám si sama
culík ve vlasech, zavážu si tkanič-
ky. Drobnosti. Ale jen lidé s posti-
žením vědí, jakou mají cenu. I proto
si mys lím, že právě v tomhle světě
můžu být užitečná.
V celém svém dosavadním živo-
tě jsem byla a budu moc vděčná za
každou pomoc a podporu. Ale záro-
veň jsem se naučila nefňukat, neří-
kat si o lítost, nechtít žádné výhody.
Spousta mých kamarádů mi přeje
lepší život. Už se nezlobím na svět –
kdyby se to nestalo, možná bych byla
vlastně ochuzená. Takže i ty slzičky
kvůli nedostatku sebevědomí byly
k něčemu dobré… Těším se.
(Redakční úprava amezititulky zj.)
Zkuste si připravit
jídlo jen jednou
rukou...
KOMU BY SE ZACHTĚLO ZAŽÍT VRÁMCI EVROPY
NĚCO CESTOVATELSKY NEOTŘELÉHO, MĚL BY SVOU
POZORNOST OBRÁTIT NA ALBÁNII, MAKEDONII
ASRBSKO. NEPOTKÁTE TU DAVY TURISTŮ JAKO
JINDE APŘITOM ZAŽIJETE KRÁSNOU PŘÍRODU
IJISTOU MÍRU DOBRODRUŽSTVÍ ZA PŘÍZNIVÉ CENY.
NA VOZÍČKÁŘE JSOU TU VŠAK PŘIPRAVENI JEN
ČÁSTEČNĚ.