Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 13

REFLEKTOR / KRIZE NEZISKOVÉHO SEKTORU

13

tradicí a nespornými výsledky, jako je

Pestalozzi, mohou jen doufat v další

osvícené sponzory. Jinak budou za-

vírat. „Museli jsme navýšit platy, ji-

nak by nám lidi přetáhla konkurence.

Propustili jsme specialisty, kteří pra-

covali na dohodu. Mezi nimi i velice

erudovaného psychologa, který umí

to, co vám dají jen léta praxe. Takže

naši lidé žijí bez odměn, nemůžeme

nic koupit do zásoby, vyměnit starý

počítač, nábytek, nic… Jinak jedeme

na doraz,“ smutně dodává ředitel Tvr-

dík. Jinde je situace ještě horší. Dvou-

nebo třísměnný provoz s mnoha

třeba i nepohyblivými klienty ale ne-

můžete zavřít. Kam by ti lidé šli? Jedi-

ně do rodin, ale bude to ještě odborná

kvalifikovaná péče?

V Pestalozzi dělají dvakrát ročně

zprávu pro ministerstvo práce a so-

ciálních věcí. Přesně dokládají počty

klientů, jaké byly zdroje financování,

jaké náklady atd. Takže stát má de-

tailní informace o stavu sociálních

služeb a dobře ví, že prostředků je

málo. Přesto prosazuje kvalifikované

a náročně definované služby s ná-

ročnými požadavky na kvalitu pra-

covníků. Konkrétní objednávku pak

formuluje kraj.

Přesto dostávají poskytovatelé

zhruba šedesát procent předpoklá-

daných nákladů a pak… Pak muse-

jí čekat. Kde je nějaká koncepční,

dlouhodobá politika? Pavel Tvrdík

zná odpověď: „A v čem máme dlou-

hodobou politiku? Ani v těch dál-

nicích ne… Každý ministr, natož

strana ve vládě má znovu a znovu

změny. Podívejte se na zdravotnic-

tví. Sociální politika by se musela

odvíjet od celkové koncepce státu.

Kde jsme, čeho vlastně chceme do-

sáhnout? Jsou opravdu lidé a jejich

potřeby nejdůležitější? A péče o ně?

Dřív nám stačila absolventka střední

školy, dnes téměř na všech místech

musí být vysokoškolačka. Zbytečně

zdražujeme.“

HORŠÍ ČASY PŘICHÁZEJÍ

Tolikrát zmiňovaná demografická

proměna české společnosti už uka-

zuje svůj rub. V Pestalozzi mají leti-

té zkušenosti s krizovou intervencí,

s poradnami pro lidi v téměř bezna-

dějných případech. Poslední dobou jde

opravdu o narůstající počet seniorů.

„Přijde babička s nařízenou exekucí

za vnukův dluh. Prodají jí střechu nad

hlavou hluboko pod cenou, a ještě dlu-

ží dál. Kdysi jsme měli nejvíce přípa-

dů domácího násilí. Teď tu je doslova

lavina seniorů, zoufalých a naprosto

bezradných…“ dodává ředitel Tvrdík.

Ale každý takový případ dnes vy-

žaduje nejen odbornou pomoc, radu,

případně zastání před úřady. Vyža-

Chvíle klidu

anadechnutí, to

je azylový dům.

Bez něj by asi pod

mosty nebylo volné

místo…