Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 10

REFLEKTOR / SOCIÁLNÍ POLITIKA MĚST A OBCÍ

Začněme to

brát vážně

S primátorem města Kladna

a členem středočeského

zastupitelstva Danem Jiránkem

o sociální politice, koncepčních

propastech a potenciálu

neformální péče.

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

Jak vnímá kladenský magistrát

současnou dramatickou debatu

osociálních službách?

Nedávno jsme ji projednávali na

krajském zastupitelstvu. Obecně

řečeno peněz je méně, než by bylo

potřeba, a požadavků více, než je

možné uspokojit. Tedy nic nové-

ho a nic dramatického. Novinkou je

snad „hraběcí rada“ – požádejte si

o peníze z evropských fondů. Ale ty

na běžný provoz použít nelze. Proto

jsme schválili fond, ze kterého si ne-

ziskovky budou moci půjčit na pře-

chodné období na rozhraní roku, kdy

je situace nejtěžší.

Jsou tu ale také dlouhodobější pro-

blémy – nechali jsme si pro Kladno

vypracovat analýzu, ze které vyplý-

vá, že za pouhých deset let se u nás

počet seniorů nad sedmdesát pět let

zvýší o polovinu. Takže doba, kdy

jsme si říkali „ano, stárnutí populace

je problém, ale spíše budoucí pro-

blém“, je pryč. Už dnes jsme doslo-

va v tom. Takže si vezměme třeba

náklady na bydlení. Zatímco mladší

jsou schopni třeba i s menší pomocí

tyto náklady zvládnout, pro seniory

kolem osmdesáti a výše je úprava

bytu, koupelny, kuchyně nebo pří-

stupu do domu finančně nedostup-

ná. Třeba jen tři schody mohou být

nepřekonatelnou překážkou. To se

týká nejen našich vlastních domů,

ale i společenství vlastníků – to jsou

přece také naši občané.

Jste tak konfrontováni se situací,

kdy vcelostátní politice chybí

komplexní pohled?

Ano, máme tady klasické odvětvové

přístupy i zájmy. Něco řeší minis-

terstvo práce a sociálních věcí, něco

zdravotnictví, něco doprava… Čím

dál zřetelněji je vidět, že bariéry ne-

jsou zdaleka jen fyzické, ale i v hla-

vách politiků. Co je seniorovi platné,

že nabízíme dobrou službu, když

se k ní nedostane, protože autobus

prostě jezdí jindy. Takže obrovským

problémem je stát, kde si každý řeší

věci na svém písečku a další ho ne-

zajímá. A také absence dlouhodo-

bých koncepcí. Jednou se řeší domá-

cí péče, jednou doprava. Ale kde jsou

souvislosti? Kdo je hledá?

Je to také problém nedůvěry?

Jenom nedůvěra ne. Hlavní je, že

stát se prostě nechce dlouhodobě

k něčemu zavázat. My teď ve městě

chystáme granty, které by organiza-

cím vytvářely alespoň nějakou jisto-

tu, motivovaly je třeba i k naspoření

jistého kapitálu na větší úkoly… Ale

stát takovou aktivitu nijak nepodpo-

ruje. My dáváme nájemníkům nej-

dřív smlouvu na dobu určitou, a když

se osvědčí, překlopíme ji na dobu

neurčitou. Proč by organizace, které

v sociální sféře vykazují dlouhodobě

dobré výsledky, nemohly mít po-

dobnou jistotu? Ale to my na úrovni

města sami změnit nemůžeme.

Pomohlo by to neziskovkám?

Nejen jim. Musíme si uvědomit, že

organizace, které pečují o postiže-

né, seniory a další potřebné občany,

Čím dál zřetelněji je vidět, že bariéry

nejsou zdaleka jen fyzické, ale

i v hlavách politiků. Co je seniorovi

platné, že nabízíme dobrou službu,

když se k ní nedostane, protože

autobus prostě jezdí jindy.