Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 21

21

ŽIVOT / AKTIVNĚ – ČTYŘKOLKY

Další čtyři kola

se svého času postaral o zákaz nábo-

ženství, takže byť je Albánie převáž-

ně muslimskou zemí, skoro byste si

toho nevšimli.

Nájezdy na chodníky nezříd-

ka chybějí nebo je jejich provedení

dost nevyhovující. Kromě bezvad-

ného hotelu Hilton Garden Inn jsme

se s bezbariérovostí moc nesetkali.

Nedostal jsem se ani do podzemní-

ho bunkru s expozicí o dobách to-

tality, ani do nové lanovky vedoucí

do přírodního parku v horách nad

městem. Tam sice nabízejí vozíčká-

řům jízdu zdarma, ovšem do násle-

dujících schodů mě chtěli vynést.

Raději jsem tedy vyjel nahoru autem,

což mi strážce parku u závory bez

problémů umožnil. Průjezd krásnou

skalnatou krajinou je korunován

moderním turistickým komplexem

s vyhlídkovou restaurací.

Albánci hodně investují do nové

infrastruktury, dojem kazí povalující

se odpadky a žádná nebo zfušova-

ná údržba. Například když na jedné

promenádě opravují v dlažbě za-

budované osvětlení tím, že rozbitou

svítilnu prostě zalijí betonem.

Podobný dojem v nás zanechal

i nejvzdálenější bod naší cesty – pří-

mořské město Drač (Dürres), které

dělí od Prahy 1660 km. Tam vy-

rostly desítky hotelů, ale o pořádek

se nikdo příliš nestará. Pláže plné

odpadků, moře také nevypadalo nej-

čistější. Vstoupit do něj se nám ne-

chtělo, nehledě na bouři, která zrov-

na ten den přišla s takovou silou, že

si vyžádala i oběti na životech. Nás

naštěstí potrápil jen nafoukaný písek

v očích a uších.

Obsluha hotelu Villa Balani nám

kvůli vozíku s dobrou vůlí přiděli-

la nejlepší pokoj s terasou o rozloze

menšího tanečního sálu, ale bohužel

s příliš úzkými dveřmi do koupelny.

Šlo o jediné ubytování, kde informa-

ce z Booking.com nezafungovaly,

resp. pod položkou „přístupné pro

vozíčkáře“ si majitel představuje, že

nájezd a výtah stačí.

To však k cestování patří, opustit

komfort domova a něco zažít, i za

cenu nepohodlí. Nebylo ho zdaleka

tolik, kolik by leckdo od této části

Evropy očekával.



Na vozíku jezdí už 27 let, ale moc rád

ho občas vymění za terénní motorovou

čtyřkolku. Totéž doporučuje Filip

Mergental (43) i ostatním, kdo chtějí

přes svůj handicap zažít svobodu

pohybu a dobrodružství.