Strana 8
REFLEKTOR / RUN AND HELP
On je silnější než já, a jak se později
ukázalo, dcerka je naštěstí po něm. To
náš starší syn Vojta (12) je spíš citliv-
ka jako já a myslím, že to časté pobý-
vání v nemocničním prostředí těžko
nesl,“ uvědomuje si paní Smutná.
Kromě manžela přinesla v nemoc-
nici paní Smutné první oporu mladá
sportovkyně Adéla Kolínská, která
také v dětství přišla o nohu v prak-
ticky stejném rozsahu jako Simonka.
Personál ji záměrně pozval, aby na
svém příběhu mohla demonstrovat,
že život po amputaci zdaleka nekon-
čí, a naopak nabízí spoustu možností.
NA SVĚT PŘIŠLA BOJOVNICE
Nejradostnější zprávou pak bylo, že
chemoterapie společně s odstraně-
ním nemocné části končetiny zabra-
la a zákeřná nemoc zmizela. „Začala
jsem věřit, že to všechno dobře do-
padne. A strašně moc mi v tom pak
pomáhalo, když jsem na Simonce vi-
děla, jak se uzdravuje, všechno zvlá-
dá, bojuje a do všeho jde po hlavě.
Jen jsme ještě museli překonat její
počáteční odpor k protéze. To byla
poslední krize,“ líčí dnes už s úlevou
její maminka.
Do dvou let byla totiž její dcera
zvyklá na samostatný osobitý po-
hyb po zemi, kdy se odrážela ruka-
ma a poposedala. Tím si vypracovala
opravdu silné ruce, od kterých bych
už dnes, v jejích devíti letech, pohlavek
dostat opravdu nechtěl. Zarputile se
bránila nasazování umělé nohy, s ro-
diči i protetikem se doslova prala. Až
jednou, během vynuceného tréninku
chůze před kontrolou v nemocnici,
pochopila, že protéza jí vlastně přinese
větší svobodu pohybu.
Od té doby se doslova rozeběhla
vstříc všem dobrodružstvím. Uká-
zalo se, že je náturou spíš kluk než
holčička v růžových šatičkách. Jak-
mile se sžila s protézou, odmítala ji
schovávat, nesnášela návrhy, aby
byla vyrobena v červené barvě nebo
s obrázky. „Nejlepší by byla černá,
ale momentálně mám stříbrnou,“
říká dnes Simonka.
„Ale hlavně, aby hodně vydržela,“
dodává maminka. S těmi dosavadními
bývají totiž každý měsíc na protetice
kvůli opravě. Jednotlivé díly nezvláda-
jí dávku aktivity svojí uživatelky. A to
i přesto, že už dostala výjimku a po-
jišťovna povolila namontování kom-
ponentů používaných pro dospělou
zátěž, které jsou i vodotěsné.
HASIČI, GLADIÁTOŘI ISPARTA
Není se čemu divit – uděláme jen
stručný výčet toho, co Simonka
Smutná podniká: Především už rok
běhá náročné překážkové běhy Gla-
diator Race, Spartan Race a jim po-
dobné. V její věkové kategorii se jed-
ná o jeden až dva kilometry závodu
plného překážek podobných vojen-
ské výcvikové dráze – bláto, skoky,
plazení, šplhání, tahání pneumatiky…
Sice končívá mezi posledními, ale ni-
kdy se nevzdává a s vervou všechny
nástrahy překoná.
K této netradiční zábavě ji přivedli
rodiče. „Ukazujeme jí různé sporty,
jestli to chce zkusit, ale do ničeho ne-
nutíme. Jenže Simča nic neodmítne,“
usmívá se maminka. Již několik let
také pravidelně dochází do dětského
oddílu místních dobrovolných hasičů,
s nimiž se zúčastňuje závodů. Obná-
ší to nejen deset soutěží do roka, ale
především trénink každý týden. Nej-
raději by přitom běhala s hadicemi,
ale uznává, že by nebyla nejrychlejší,
tak spojuje hadice a pracuje s ponor-
ným košem u nádrže.
… a při závodech
nešetří sebe
ani protézu.
Začala jsem věřit, že to všechno dobře
dopadne. A strašně moc mi v tom
pak pomáhalo, když jsem na Simonce
viděla, jak se uzdravuje, všechno
zvládá, bojuje a do všeho jde po hlavě.
Jen jsme ještě museli překonat její
počáteční odpor k protéze. To byla
poslední krize.