09/2018

• Strana 1

  Koupí tohoto časopisu podpoříte

  9/2018

  Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

  Cena jednoho výtisku 30 Kč ve volném prodeji / Roční předplatné 240 Kč / Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč

  Sen o létání

  PRVNÍ ČEŠTÍ PILOTI-VOZÍČKÁŘI

  RAZÍ CESTU DO OBLAK

  (s. 20)

• Strana 2

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:16

• Strana 3

  3

  EDITORIAL OBSAH

  ŠTĚPÁN BENEŠ

  Milí čtenáři, vítám vás po krátkém

  letním odpočinku u dalšího vydání

  časopisu Můžeš. Vždycky se velmi

  snažíme, aby se nás tzv. okurková

  sezona dotkla co možná nejméně,

  a snad se nám to podařilo i tentokrát.

  Mám pro vás hned trojici zajímavých

  tipů.

  Pro začátek vás čeká příběh deví-

  tileté Simonky, jedné z těch, kterým

  jste možná i vy letos pomohli svým

  běháním v rámci projektu Konta

  Bariéry Run and Help. V případě ne-

  zastavitelné Simonky si buďte jis-

  ti, že pomoc nepřipadne žádnému

  lenochovi – ostatně posuďte sami

  hned na úvodních stránkách.

  Druhým textem, který byste ne-

  měli vynechat, je reportáž z Ergo-

  tepu – velmi zajímavého a úspěš-

  ného projektu, který letos zvítězil

  v kategorii neziskových organizací

  soutěže Zaměstnavatel bez bariér.

  V začátcích mu mnozí nepřáli a pro-

  rokovali krátkou budoucnost. Přesto

  dnes družstvo patří mezi největší za-

  městnavatele lidí s postižením – ne-

  jen ve svém regionu, mnozí se sem

  za prací dokonce stěhují!

  Třetím (a samozřejmě ne posled-

  ním) tipem je pro číslo, které právě

  držíte v ruce, vskutku netradiční

  reportáž o pěti průkopnících – vo-

  zíčkářích, kteří se směle vydali do

  oblak. Nikoliv však jako cestující,

  rovnou v pilotním sedadle. Co se dřív

  zdálo přinejmenším příliš troufalé či

  rovnou nemožné, tam dnes razí ces-

  tu druhým Marek Maňur, Marian

  Vilhan a jejich přátelé spolu s něko-

  lika instruktory, kteří se tohoto úkolu

  nezalekli. Máte sen o létání? Nemusí

  zůstat jen u snění; nechte se inspiro-

  vat na str. 20.

  Přeji vám příjemný podzim s pod-

  nětným čtením na stránkách časopi-

  su Můžeš. Nenechávejte si jej jen pro

  sebe!

  

  Bez okurek

  Velké výzvy jsou před námi:

  Petra Lafková o roztříštěné

  sociální politice

  Zaměstnavatel bez bariér 2018:

  Sociální podnikání podle Ergotepu

  Smutná jenom podle jména: Nezdolná Simonka a projekt Run and Help

  strana 11–12

  strana 13–15

  strana 6–9

  Tip na výlet:

  Bezbariérový zámek Kynžvart

  Aby už se nic nezhoršilo: Příběh

  paní Blanky, Johánka a Florimona

  strana 18–19

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:16

  strana 16–17

  Na rozcestí života: Konzervatoř

  a střední škola Jana Deyla

  strana 24–26

• Strana 4

  FOTOEDITORIAL

• Strana 5

  XXVI. plavecké léto

  Ve strakonickém bazénu se včervenci už tradičně uskutečnilo plavecké

  léto Kontaktu bB. Na třítýdenní akci se vystřídají plavci srůzně těžkým

  postižením, začátečníci, ale ireprezentanti, kteří vbazénu absolvují

  dvoufázové tréninky. Ty mohli hned zúročit na plaveckém mistrovství

  Evropy virském Dublinu (začalo vdobě uzávěrky tohoto vydání).

  Kpřátelské atmosféře každoročního setkání pak patří třeba izápas ve

  vodním pólu, který jen tak neuvidíte…

  Více oaktivitách Kontaktu bB na www.kontaktbb.cz

  

  Foto: Jan Šilpoch

  5

• Strana 6

  REFLEKTOR

  Smutná jenom podle jména

  Simonka Smutná (9) je neposedný živel,

  přestože ji na samém startu života připravilo nádorové

  onemocnění o levou nohu. Vrhá se do jedné aktivity

  za druhou, takže není divu, že byla vybrána do projektu

  Konta Bariéry Run and Help. Díky němu získá speciální

  sportovní protézu, která vydrží nápor její energie.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JAN ŠILPOCH

  „Nepotřebujete pomoct?“ oslovu-

  je mě děvče na kole, když vyndá-

  vám svůj vozík před domem rodiny

  Smutných v jedné vesničce nedaleko

  Mladé Boleslavi. Až poté si všimnu

  její protézy, kterou se ale ani v nej-

  menším nesnaží maskovat. Bez pro-

  blémů seskočí z kola a jde mi otevřít

  branku. Našel jsem to tedy správně.

  To už přichází maminka Veronika

  (37). „Když se měla Simonka naro-

  dit, všechno vypadalo, že bude v po-

  řádku. Předporodní screening nic

  neobjevil. Na svět ale přišla s obřím

  lýtkem. Z porodnice nás tedy poslali

  do Motola. Tam nás uklidňovali, že

  jde o nějakou cévní záležitost,“ vzpo-

  míná paní Smutná. Stav její dcery se

  však zhoršoval. Rodiče s miminkem

  navštívili řadu pracovišť, sami na

  dálku kontaktovali i lékaře v USA.

  Přesto měla nemocná nožička po

  pěti měsících větší obvod než hrud-

  ník!

  KDYŽ SE LÉKAŘI PLETOU

  Simonka pořád spala, byla apatická

  a omdlévala. „Teprve tehdy jednoho

  lékaře na motolské pediatrii napadlo

  odebrat vzorky tkání. To uvedlo věci

  do pohybu, byť zákrok její stav v da-

  nou chvíli ještě zhoršil, takže se ocitla

  na jednotce intenzivní péče. Nikdy

  nezapomenu, jak tam za námi při-

  šel jiný lékař a konverzačním tónem

  nám oznámil, že se tedy nakonec

  jedná o agresivní zhoubný nádor,

  a pokud dítě přečká následujících

  48 hodin, tak začnou s léčbou. Můj

  manžel Martin se tehdy musel hodně

  držet, aby nedal úplně volný průchod

  svým emocím,“ vypráví s viditelným

  pohnutím Veronika Smutná.

  V půl roce Simončina věku byla

  zahájena chemoterapie. Zabírala,

  ale i tak lékaři doporučili amputaci

  nemocné končetiny – pravděpodob-

  nost uzdravení by se tím zvýšila na

  99 %. „Když mi to řekli, skončil pro

  mě život,“ přiznává paní Smutná,

  která dnes vypadá tak vyrovnaně, že

  se tomu ani nechce věřit. A dodává:

  „Vůbec jsem si neuměla představit,

  jak bude moje dcera žít. Neznala

  jsem nikoho po amputaci, nevěděla

  jsem, jak může existovat bez nohy.

  Člověk v tu chvíli myslí i na takové

  věci, jestli bude mít dcera jednou

  děti nebo jak bude fungovat v našem

  domě, když máme pozemek v kopci.

  Prostě vám letí hlavou všechno mož-

  né a máte pocit, jako by se zhroutil

  svět. Dokonce jsem odmítla pode-

  psat souhlas se zákrokem. To musel

  nakonec udělat manžel, i když nám

  bylo naznačeno, že amputaci v zá-

  jmu dítěte provedou tak jako tak.“

  JSME NA TO SAMI?

  Tím pominul asi nejdramatičtější

  okamžik příběhu. Náročná však byla

  i další etapa – čekání, obavy, sžívání

  s novou situací a hledání informací.

  A z vyprávění paní Veroniky vyply-

  nulo, nač si mnohdy stěžují i ostatní

  rodiny v situaci, kdy se něco stane

  s jejich dítětem: totiž že jsou na to

  samy. Velmi záleží na aktivitě rodi-

  čů samotných, co zjistí přes internet

  a známé, od lékařů se o budoucím

  životě příliš nedozvědí.

  Simonka a její rodina strávila kvůli

  amputaci a náročným chemotera-

  piím s různými přestávkami téměř

  rok v nemocnici. „Bylo to hodně ná-

  ročné psychicky. Velkou oporou mi

  byl a stále je manžel. Pořád mi připo-

  mínal, že jsme jí tím zachránili život.

  Vůbec jsem si neuměla představit,

  jak bude moje dcera žít. Neznala jsem

  nikoho po amputaci, nevěděla jsem,

  jak může existovat bez nohy.

• Strana 7

  7

  Simonka

  je všestranný

  sportovní talent...

• Strana 8

  REFLEKTOR / RUN AND HELP

  On je silnější než já, a jak se později

  ukázalo, dcerka je naštěstí po něm. To

  náš starší syn Vojta (12) je spíš citliv-

  ka jako já a myslím, že to časté pobý-

  vání v nemocničním prostředí těžko

  nesl,“ uvědomuje si paní Smutná.

  Kromě manžela přinesla v nemoc-

  nici paní Smutné první oporu mladá

  sportovkyně Adéla Kolínská, která

  také v dětství přišla o nohu v prak-

  ticky stejném rozsahu jako Simonka.

  Personál ji záměrně pozval, aby na

  svém příběhu mohla demonstrovat,

  že život po amputaci zdaleka nekon-

  čí, a naopak nabízí spoustu možností.

  NA SVĚT PŘIŠLA BOJOVNICE

  Nejradostnější zprávou pak bylo, že

  chemoterapie společně s odstraně-

  ním nemocné části končetiny zabra-

  la a zákeřná nemoc zmizela. „Začala

  jsem věřit, že to všechno dobře do-

  padne. A strašně moc mi v tom pak

  pomáhalo, když jsem na Simonce vi-

  děla, jak se uzdravuje, všechno zvlá-

  dá, bojuje a do všeho jde po hlavě.

  Jen jsme ještě museli překonat její

  počáteční odpor k protéze. To byla

  poslední krize,“ líčí dnes už s úlevou

  její maminka.

  Do dvou let byla totiž její dcera

  zvyklá na samostatný osobitý po-

  hyb po zemi, kdy se odrážela ruka-

  ma a poposedala. Tím si vypracovala

  opravdu silné ruce, od kterých bych

  už dnes, v jejích devíti letech, pohlavek

  dostat opravdu nechtěl. Zarputile se

  bránila nasazování umělé nohy, s ro-

  diči i protetikem se doslova prala. Až

  jednou, během vynuceného tréninku

  chůze před kontrolou v nemocnici,

  pochopila, že protéza jí vlastně přinese

  větší svobodu pohybu.

  Od té doby se doslova rozeběhla

  vstříc všem dobrodružstvím. Uká-

  zalo se, že je náturou spíš kluk než

  holčička v růžových šatičkách. Jak-

  mile se sžila s protézou, odmítala ji

  schovávat, nesnášela návrhy, aby

  byla vyrobena v červené barvě nebo

  s obrázky. „Nejlepší by byla černá,

  ale momentálně mám stříbrnou,“

  říká dnes Simonka.

  „Ale hlavně, aby hodně vydržela,“

  dodává maminka. S těmi dosavadními

  bývají totiž každý měsíc na protetice

  kvůli opravě. Jednotlivé díly nezvláda-

  jí dávku aktivity svojí uživatelky. A to

  i přesto, že už dostala výjimku a po-

  jišťovna povolila namontování kom-

  ponentů používaných pro dospělou

  zátěž, které jsou i vodotěsné.

  HASIČI, GLADIÁTOŘI ISPARTA

  Není se čemu divit – uděláme jen

  stručný výčet toho, co Simonka

  Smutná podniká: Především už rok

  běhá náročné překážkové běhy Gla-

  diator Race, Spartan Race a jim po-

  dobné. V její věkové kategorii se jed-

  ná o jeden až dva kilometry závodu

  plného překážek podobných vojen-

  ské výcvikové dráze – bláto, skoky,

  plazení, šplhání, tahání pneumatiky…

  Sice končívá mezi posledními, ale ni-

  kdy se nevzdává a s vervou všechny

  nástrahy překoná.

  K této netradiční zábavě ji přivedli

  rodiče. „Ukazujeme jí různé sporty,

  jestli to chce zkusit, ale do ničeho ne-

  nutíme. Jenže Simča nic neodmítne,“

  usmívá se maminka. Již několik let

  také pravidelně dochází do dětského

  oddílu místních dobrovolných hasičů,

  s nimiž se zúčastňuje závodů. Obná-

  ší to nejen deset soutěží do roka, ale

  především trénink každý týden. Nej-

  raději by přitom běhala s hadicemi,

  ale uznává, že by nebyla nejrychlejší,

  tak spojuje hadice a pracuje s ponor-

  ným košem u nádrže.

  … a při závodech

  nešetří sebe

  ani protézu.

  Začala jsem věřit, že to všechno dobře

  dopadne. A strašně moc mi v tom

  pak pomáhalo, když jsem na Simonce

  viděla, jak se uzdravuje, všechno

  zvládá, bojuje a do všeho jde po hlavě.

  Jen jsme ještě museli překonat její

  počáteční odpor k protéze. To byla

  poslední krize.

• Strana 9

  Nespílejme

  zdravotním

  pojišťovnám

  V médiích se stále častěji objevují

  příběhy vážně nemocných lidí,

  jimž zdravotní pojišťovna údajně

  odmítla zaplatit drahou léčbu,

  a proto je jejich život v ohrožení.

  Na sociálních sítích diskutují

  -

  cí spílají pojišťovnám a stěžují

  si, jak je české zdravotnictví

  k ničemu. Chci se zdravotních

  pojišťoven zastat. Není to tak, že

  by chtěly komukoliv upírat nárok

  na léčbu. Musejí na jedné straně

  zajistit léčbu těm, kteří jí skutečně

  potřebují, na druhou stranu za ta

  -

  kových nákladů, které nezruinují

  celý systém veřejného zdravot

  -

  ního pojištění. Když hradí drahou

  léčbu, musí také myslet na to, jak

  zaplatí všechno ostatní. V řeči

  čísel například roční náklady na

  ty nejdražší léky pro zhruba

  50 tisíc nejvážněji nemocných

  činí 15 miliard korun. Je to velmi

  zhruba třetina výdajů pojišťoven

  na léky, ty dvě zbývající spotře

  -

  buje zbylých 10 milionů pojiš-

  těnců. Navíc ne všechny léčebné

  novinky jsou tak dobré, jak to

  o nich výrobci tvrdí. Farmaceu

  -

  tické firmy někdy volí jednodušší

  cestu a namísto předložení pád

  -

  ných důkazů při žádosti o úhradu

  jdou přes tzv. paragraf 16, kde se

  praví, že výjimečně lze zaplatit

  léčbu, která není hrazená, pokud

  je jedinou možností pro daného

  pacienta. O tom, co je ta „jediná

  možnost“, se vedou právní spory,

  které generují příběhy v médiích.

  Přesto 90 procentům žádostí

  o úhradu přes paragraf 16 zdra

  -

  votní pojišťovny vyhoví. Proto:

  buďme k nim shovívaví, jsou na

  straně nás – pojištěnců.

  

  Autor je bývalý mluvčí ministerstva

  zdravotnictví, dnes šéfredaktor on-line

  Zdravotnického deníku.

  SLOUPEK Tomáše CIKRTA

  9

  Run and Help neboli Běhání, které pomáhá, je projekt Konta

  Bariéry. Jedná se o šňůru charitativních běhů, do níž se mohou

  zapojit jednotlivci i skupiny, například školy, školky, firmy, úřady,

  spolky, ale i parta kamarádů nebo sportovní oddíl.

  Letošní, . ročník, absolvovalo rekordních  skupin, díky

  nimž bylo vybráno rovněž rekordních , milionu korun -

  ztoho asi  tis. poputuje na speciální protézy pro čtveřici

  dětí – Lukáše (), Michalku (), Vašíka () a Simonku ().

  Dvěma sty tisíci jim navíc přispěla ČSOB.

  Kromě toho Konto Bariéry z Run and Help přispělo už více

  než dvaceti klientům na vozíky, rehabilitaci, osobní asistenci

  a na další služby či kompenzační pomůcky.

  Více se dozvíte na www.kontobariery.cz/Projekty/

  Run-and-Help/Run-and-Help-/Komu-pomahame-v-

  roce-.aspx

  Kromě toho jezdí na kole a tatínek

  pořídil motorku, se kterou se pak

  k maminčině hrůze společně prohá-

  nějí po lesích a polích. Plavání (od tří

  let), lyžování, trampolína a bruslení

  už jsou pak jen takové „tradiční“ kra-

  tochvíle.

  Ostatně během našeho povídání

  si odběhne zaskákat na trampolíně,

  pročež na chvíli odloží protézu, což

  dřív moc nechtěla. „Já to chápu, že

  chce hopsat i s protézou, ovšem je

  dobře, když ji sundá. Nejen kvůli těm

  poruchám, ale hlavně kvůli Simonči-

  ně kůži. Kolikrát má na pahýlku už

  i krvavé šrámy od neustálé zátěže.

  Odpočívat nechce, tak jsem nejrad-

  ši, když plave, což uleví i zádům. Ta

  by měla posilovat cvičením, do toho

  se jí však moc nechce,“ posteskne si

  maminka Veronika, která je ale jinak

  šťastná z toho, jak se má Simonka

  k světu.

  NIČEHO SE NEBOJÍM!

  A svět se k její dceři má taky. Nikde se prý

  nesetkává s ústrky nebo výsměchem. Maxi-

  málně lidé trochu zírají nebo ji dospělí mají

  tendenci podceňovat. „Děti při náhodném

  setkání v obchodě často spontánně vykřikují:

  Hele, ona má robotickou nohu!“ říká Veronika

  Smutná o reakcích okolí. Už do běžné mateř-

  ské školky však Simonka zapadla tak, že po

  čase rodina dokonce odřekla asistentku.

  Nikoliv robotická, ale bionická noha je při-

  tom Simončin sen. Na tu si však musí kvů-

  li růstu ještě tak šest let počkat. Přitom ne

  kaž dému ji pojišťovna schválí. Teď se ale těší

  na tu novou, titanovou/sportovní, co pro ni

  vyběhali všichni, kdo se zapojili do projektu

  Run and Help (více informací v boxu na kon-

  ci textu), včetně jejích spolužáků ze sedm ki-

  lometrů vzdálené základní školy, kam už teď

  dokáže dojíždět sama.

  „Já se ničeho nebojím. Ve škole i u hasi-

  čů je to v pohodě. Všechno zvládnu, a když

  s něčím potřebuju pomoct, rádi to pro mě

  udělají. Třeba s obouváním. A přitom ani

  nejsou nějak zvědaví,“ říká neposeda, která

  raději něco dělá, než vypráví. Obklopena je

  prý prakticky samými kluky, mezi kterými

  se cítí ve svém živlu. To mi potvrzuje i její re-

  akce, když se ptám, jak se jí líbilo natáčení

  spotu pro ČSOB, která také podpořila projekt

  Run and Help: „Nuda! Celý den jsem musela

  něco dělat dokolečka znovu. A chtěli, abych

  měla culíky…“

  

• Strana 10

  REFLEKTOR / CENA FRANTIŠKA KRIEGLA

  Cena Františka Kriegla 2018

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Z laudatia, které při udělení

  Krieglovy ceny přednesl

  dlouholetý spolupracovník

  nadace Miloš Rejchrt, vyjímáme:

  V roce 1968, po invazi vojsk Varšav-

  ské smlouvy do Československa, se

  Ilja Hradecký dočasně stal uprchlí-

  kem. Tento zážitek ho poznamenal

  natrvalo, vděčnost za přijetí druhý-

  mi v něm vyzrála do ochoty přijí-

  mat druhé, neboť z národů ač jsme

  různých, jsme podílníky jednoho lid-

  ství, jedné humanity. Tohoto poznání

  se mu dostalo ještě dřív, než se stal

  uvědomělým občanem, což je v řádu

  věcí. Však o hodně dříve, než křes-

  ťanství vzniklo, bylo židům připomí-

  náno zákonem Mojžíšovým: „Jakožto

  jeden z doma zrozených vašich, tak

  vám bude příchozí, kterýž jest u vás

  v pohostinu, a milovati ho budeš jako

  sebe samého, neboť i vy v pohostinu

  jste byli v zemi egyptské.“ (3. Mojží-

  šova 19,34) I vy, co jste tam v prosto-

  ru a čase nebyli, jste tam svým způ-

  sobem byli, neboť jste lidé a nesete

  v sobě zkušenost našich předků vy-

  dávajících se na cestu pouští, aby ně-

  kde v dálce nalezli svou zemi zaslíbe-

  nou, více svobody a štěstí. Hlásíme-li

  se ke židokřesťanským kořenům

  Evropy, pak nemůžeme pominout,

  že máme v kolektivním životě též

  uprchlictví a bezdomovectví. (…)

  Koncem roku 1989 se na ná-

  dražích na hlavní trati směr Berlín,

  nejvíc v Děčíně, Ústí nad Labem

  a v Praze-Holešovicích objevili

  uprchlíci z Rumunska. Snažili se do-

  stat dále do Německa, ale hranice

  s tehdejší NDR zůstaly neprostupné.

  Ilja Hradecký na to vzpomínal takto:

  „Jdu na holešovické nádraží obhléd-

  nout situaci. Je tam dvacet třicet lidí,

  mezi nimi děti. Někteří přijeli dnes,

  jiní jsou na cestě několik dní. Potře-

  bovali by sprchu, mají hlad a něco

  málo rumunských peněz. Mezitím

  Vlasta nakupuje něco k jídlu, uzeni-

  ny a chleba a vaří velký hrnec polév-

  ky. Znovu na nádraží, tentokrát oba.

  Navazujeme první kontakty, dorozu-

  míváme se všelijak, jen s některými

  se dorozumíme francouzsky nebo

  německy.“ (…)

  V roce 1990 založil – tehdy to šlo

  bez urputných bojů s byrokracií – ob-

  čanské sdružení Naděje, které v křes-

  ťanském duchu poskytuje pomoc

  lidem v sociální nouzi. Roznětkou

  bylo již zmíněné setkání na nádraží.

  Vznikla z toho ne jednorázová exploze

  krátkodeché dobročinnosti, ale vytr-

  valý, řízený a promyšleně směřovaný

  proud charitativních aktivit. (…)

  Ilja Hradecký není státník nebo po-

  litik, nýbrž takříkajíc pouhý občan.

  Ale i občan, nemá-li být jen do počtu,

  musí být podobně zakotvený v po-

  znané pravdě, uplatňovat ve svém

  občanství i vyšší princip mravní, čelit

  statečně všelijaké nepřízni. Naděje,

  kterou Ilja Hradecký založil a kte-

  rá funguje, je nezisková organizace.

  A dnes jsme svědky toho, že proti

  samotnému principu neziskových

  organizací se v určitých politických

  kruzích stupňuje nepřátelství, vyjád-

  ření některých politiků jsou hodně

  agresivní, podle nich jsou neziskovky

  paraziti, vysávají nás, překážejí naše-

  mu vládnutí, už z principu jsou špat-

  né. (…) Kdo dnes nadále vede a zkva-

  litňuje práci neziskových organizací,

  musí být statečný. A to Ilja Hradecký

  je dlouhodobě až posavad.

  

  (Výběr aúprava zj)

  VLETOŠNÍM ROCE

  OBDRŽEL CENU, KTEROU

  UDĚLUJE NADACE

  CHARTY 77, ILJA

  HRADECKÝ, ZAKLADATEL

  ADLOUHOLETÝ

  ŘEDITEL OBČANSKÉHO

  SDRUŽENÍ NADĚJE.

  TATO ORGANIZACE SE

  JAKO PRVNÍ ZAČALA

  VĚNOVAT KOMPLEXNÍ PÉČI

  OBEZDOMOVCE AVTÉTO

  ČINNOSTI ÚSPĚŠNĚ

  POKRAČUJE.

  Miloš Rejchrt,

  Ilja Hradecký

  a předsedkyně

  Správní rady

  Nadace Charty 77

  Jiřina Šiklová

• Strana 11

  REFLEKTOR / STÁT A SOCIÁLNÍ SLUŽBY

  11

  Autoritu si vedoucí sociálního odboru získala především velkými zkušenostmi zterénu.

  Velké výzvy jsou před námi

  PETRA LAFKOVÁ:

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Miliardy určené na řešení so-

  ciálních problémů ve státním

  rozpočtu přibývají, ale občané

  aposkytovatelé sociálních služeb

  si stěžují stále. Jaká je vaše

  zkušenost?

  Začněme u poskytovatelů služeb.

  Podle mé, už dlouholeté praxe bu-

  dou stále nespokojení. Ať dostanou

  dotace v jakékoli výši, stále jim to

  bude zejména ve vztahu k jejich za-

  městnancům připadat nedostatečné.

  My se jako kraj potýkáme s tím, že

  v porovnání s objektivními potře-

  bami našich obyvatel je dotace ze

  státního rozpočtu malá. Proto jsme

  požádali ministerstvo, aby upravilo

  procentní podíly jednotlivých kra-

  jů v zákoně o sociálních službách.

  Protože u nás, ale i v Karlovarském

  a Moravskoslezském kraji máme

  významný počet vyloučených loka-

  lit, zvýšenou kriminalitu i stále ještě

  poměrně velkou nezaměstnanost.

  Tato specifika jsou objektivní a pro-

  kazatelná. Takže v průběhu letošního

  roku by měl vzniknout návrh novely,

  aby se odstranilo pouhé mechanické

  rozpočítávání podle obyvatel nebo

  registrovaných sociálních služeb.

  Zvětší se ivaše pravomoci vroz-

  dělování dotací?

  To myslím zatím není potřeba. I když

  existuje celostátní metodika, každý

  kraj si ji implementuje podle svých

  podmínek.

  Řada odborníků ale namítá, že

  nyní máme vrepublice čtrnáct

  sociálních politik…

  Ano, je to tak. V zásadě to nevadí, ale

  když máte poskytovatele, který ne-

  působí v jednom kraji, může být pro-

  Už před několika lety proběhla velká

  reforma ve financování a řízení sociálních

  služeb. Rozsáhlá decentralizace svěřila

  tento úkol krajům. Ministerstvo práce

  a sociálních věcí se tak mimo jiné

  zbavilo velké části odpovědnosti za

  úroveň sociálních služeb. Jaká je dnešní

  realita v Ústeckém kraji, který patří

  knejproblémovějším regionům?

• Strana 12

  REFLEKTOR / STÁT A SOCIÁLNÍ SLUŽBY

  blém. My cosi požadujeme, u souse-

  dů mohou být – a bývají – požadavky

  jiné. V každém případě jsme si mu-

  seli opravdu vytvořit svou politiku,

  určit své priority.

  Jak se vtéto souvislosti daří

  nebo nedaří řešit hraniční situa-

  ce, kdy se žadatel ocitne vně

  nějaké celostátně platné tabulky,

  směrnice, pokynu, ale jen doslova

  opár bodů?

  Nepleťme dvě věci. Jeden nástroj

  jsou dotace pro poskytovatele slu-

  žeb, druhý nejrůznější individuální

  příspěvky, dávky, pomůcky atd. To

  je věc státní sociální politiky a tam

  my nic měnit nemůžeme. Ale důle-

  žitá je i kontinuita. Snažíme se, aby

  se s novými volbami komunálními

  i krajskými sociální politika drama-

  ticky neměnila, aby poskytovatelé

  služeb nemuseli trnout, jak nové za-

  stupitelstvo rozhodne. To je ovšem

  i věcí kvalifikace a citlivosti zastu-

  pitelů.

  Takže vy opravdu nemáte prostor,

  jak při rozhodování odávkách

  adalších formách pomoci vzít

  vúvahu konkrétní sociální situaci

  jednotlivce?

  Ne, to je dáno zákonem. Jedině v pří-

  padě dávek ve hmotné nouzi. Chá-

  pu, že nějaká celostátní pravidla být

  musí. Ovšem mám osobní zkuše-

  nost, prošla jsem si prací v terénu

  a vím, že žádná právní norma nemů-

  že vzít v úvahu konkrétní podmínky

  života určitého občana.

  Dnes už můžeme říci, že Drábkova

  reforma, která přesunula poskytová-

  ní dávek na Úřad práce, se nepoved-

  la. Dokud rozhodovaly obce, místní

  znalost pracovnic sociálních odborů

  byla mnohem větší. Nyní vidíme, že

  pracovníků Úřadu práce není dost,

  nejsou zdaleka ve všech obcích, sice

  se snaží, ale na zkoumání situací

  v terénu prostě mnohdy síly nema-

  jí. Takže rozhodují podle písemných

  podkladů, a ty nemusí k vystižení

  situace stačit.

  Dobře si pamatuji, že jsme v obci

  většinu klientů znali, věděli jsme,

  kdo to na nás jen zkouší a kdo je

  opravdu v těžké situaci.

  Byla byste tedy pro, aby se Dráb-

  kova reforma zrušila?

  Ale ano, ovšem dnes jsme o kus dál

  a prakticky bychom moc nevyhráli.

  Malé obce by to asi uvítaly, ale velká

  města ne. Řešením je posílit i obce

  i úřady práce, aby zkoumání v teré-

  nu opravdu fungovalo. A zároveň aby

  zpráva sociálního pracovníka obce

  byla brána vážně a nestávalo se, že

  jeho stanovisko není uznáno.

  Vtéto souvislosti se nemůžeme

  nezeptat na zneužívání dávek.

  Pravidelně se to vrací jako lákavé

  politické téma. Jaká je vaše zku

  -

  šenost?

  Vždy budou lidi, kteří se pokusí sys-

  tém zneužívat. Na druhou stranu už

  máme velké zkušenosti, praxi a ně-

  jaká léta sociální politiky za sebou. Je

  jasné, že základním řešením je práce

  v terénu, znalost prostředí a spolu-

  práce se samosprávami.

  Astejně důležitá otázka – po-

  stavení pracovníků sociálních

  služeb. Zlepšuje se? Začíná mít

  toto povolání větší prestiž?

  Jsem velmi ráda, že za poslední dva

  roky se rozhodnutím vlády třikrát

  zvedly platy pracovníků sociálních

  služeb. Tak jsme se dostali alespoň

  na úroveň pokladních v řetězcích.

  Ale velké kroky jsou před námi. Jak

  bude společnost stárnout, bude po-

  třebovat mnohem více kvalifikova-

  ných, ale i sociálně citlivých lidí, kte-

  ří se dokážou postarat o potřebné.

  Dnes tato práce nemá velkou prestiž.

  Změnit společenské postavení pra-

  covníků sociálních služeb není mož-

  né ze dne na den. Ale usilovat by o to

  měli všichni. Už proto, že nikdo z nás

  neví, kdy je bude potřebovat.

  

  Kdo je Ing. Petra Lafková

  Absolvovala vysokoškolské studium na Vysoké škole

  báňské – Technické univerzitě Ostrava aČeské zemědělské

  univerzitě vPraze.

  Pracovala na sociálních odborech vMostě, Litvínově ana

  Úřadu práce vChomutově.

  Nyní už pět let vede sociální odbor Ústeckého kraje.

  Dnes už můžeme říci,

  že Drábkova reforma,

  která přesunula

  poskytování dávek

  na Úřad práce,

  se nepovedla.

  Znávštěvy

  sociálních služeb

  si většinou přiveze

  suvenýr.

• Strana 13

  13

  REFLEKTOR / ZAMĚSTNAVATEL BEZ BARIÉR 2018

  Ergotep zná recept

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Ergotep si ocenění vysloužil díky

  úspěšné realizaci svojí filozofie –

  plnohodnotné podnikání postavené

  na práci osob se zdravotním postiže-

  ním, o které je postaráno po strán-

  ce jejich růstu, vzdělávání a sociální

  péče. K tomu je ještě nutno přičíst

  řadu sociálně odpovědných projektů,

  kterým se podnik věnuje.

  NEREÁLNÁ MYŠLENKA?

  V roce 2003 vznikl Ergotep jako ro-

  dinná firma ve snaze pomoci k pro-

  fesnímu uplatnění některým členům

  rodiny s postižením. Současný před-

  seda družstva Petr Herynek vypra-

  coval původně integračně-sociální

  podnikatelský projekt jako svoji di-

  plomovou práci při studiu na vysoké

  škole v Olomouci. Paradoxně ji na

  první pokus neobhájil. Oponentům

  se zdála celá idea příliš nereálná.

  Budoucnost ukázala, že se mýlili oni:

  družstvo dnes patří k lídrům sociál-

  ního podnikání v ČR.

  Mezi klienty najdete desítky zná-

  mých firem, je významným zaměst-

  navatelem ve svém regionu, dělí se

  už na několik divizí a jeho služby do-

  sáhnou až do Polska a na Slovensko.

  Na začátku si však společnost pro-

  šla několika slepými uličkami: „Za-

  čínali jsme s montážními pracemi,

  doplňky k vozíkům, výrobou ližin či

  úpravami automobilů. Dost jsme ale

  naráželi na problémy s pojišťovna-

  mi a certifikacemi. Tuhle cestu jsme

  proto celkem záhy opustili. Stejně

  jako následné elektromontáže pro

  jednu německou firmu. Bylo vidět,

  že nás to nijak nerozvine,“ vzpomíná

  na začátky Petr Herynek.

  Průlom přišel v roce 2005 navá-

  záním spolupráce s Poštovní spoři-

  telnou. Nejprve šlo o podporu pro-

  gramu Postžiro – handicap, který si

  vysloužil i ocenění Finanční produkt

  roku. Orientace družstva se zásad-

  Vítězem soutěže Zaměstnavatel

  bez bariér vkategorii Neziskové

  organizace se letos stala sociální firma

  Ergotep, družstvo invalidů zProseče

  uSkutče. Zavítali jsme tedy ke Žďárským

  vrchům, abychom viděli, jak funguje

  podnik, který zaměstnává tři stovky lidí

  spostižením avytváří podmínky

  pro jejich integraci do společnosti.

  V Ergotepu umějí udělat prodejnu na klíč i vyškolit zaměstnance.

• Strana 14

  ŽIVOT / ZAMĚSTNAVATEL BEZ BARIÉR 2018

  ním způsobem proměnila k podpoře

  bankovních služeb – zajištění dis-

  tribuce zásilek, logistiky, obchodu

  a věrnostních programů. Zkrátka tzv.

  back-oce produkty, které bankám

  (a postupně i dalším firmám) ušetřily

  administrativní práci.

  Změna zaměření si pochopitelně

  vyžádala také nárůst počtu zaměst-

  nanců, jejich zaškolení a investice do

  prostor i vybavení, včetně softwaro-

  vého. Díky promyšlené strategii, spo-

  lupráci s úřadem práce, krajem a dal-

  šími subjekty se dodnes daří podnik

  stabilně rozvíjet. Dokonce do té míry,

  že postupně přebudovávaný objekt

  bývalé Ety v Proseči přestává stačit.

  ONEZBYTNÝCH SOUČÁSTECH

  PODNIKÁNÍ

  V Ergotepu dnes umějí například

  zajistit kompletní provoz e-shopu

  – od internetového systému až po

  distribuci. Dělají to například pro

  společnost Tescoma, realizují pro ni

  také zařízení kamenných prodejen.

  Zvládnou tady pro své zákazníky na

  míru vytvořit věrnostní a motivační

  programy, budovat prodejní sítě, pro-

  vozovat zákaznická call centra nebo

  vyrobit a spravovat webové stránky.

  Mezi obchodní partnery patří Česká

  pošta, Čedok, ČSOB, Hamé, Mironet

  Computers, Telefonica O2 a další.

  To všechno je na hony vzdálené

  tradiční představě sociální firmy jako

  chráněné dílny, jejíž produkty si lidé

  koupí spíše jen pro radost či ze sou-

  citu. „Zpočátku u mnohých jistě pa-

  nuje určitá míra skepse k využívání

  služeb společnosti, která zaměst-

  nává 92 procent lidí se zdravotním

  postižením. Přesvědčit musíte na-

  bízenými službami a jejich kvalitou,

  být konkurenceschopní, což se nám

  naštěstí daří,“ říká Petr Herynek bě-

  hem prohlídky jednotlivých oddělení

  firmy.

  Potkáváme se s desítkami lidí na

  různých pozicích – od balení a tří-

  dění zboží pro e-shop přes obchodní

  oddělení až po „ajťáky“. Většinou jde

  o zaměstnance ve středních letech,

  mnohdy bez viditelného handicapu.

  Vozíčkáře jsme shodou okolností

  nepotkali ani jednoho. Petr Herynek

  vysvětluje, že skladba pracovníků je

  velmi pestrá a našlo by se mezi nimi

  přes sto různých diagnóz.

  O své zaměstnance však v Ergo-

  tepu pečují nejen v pracovní době:

  „Připravujeme je na práci, individu-

  álně zaškolíme podle jejich možnos-

  tí, vzděláváme, podporujeme jejich

  všestranný rozvoj. Dáváme jim per-

  spektivu růstu. Pomáháme jim ale

  také řešit otázku bydlení, poskytuje-

  me sociální podporu a poradenství.

  Je to o dlouhodobější práci, která

  Studujete a potřebujete nanční

  podporu?

  Konto Bariéry vyhlašuje 20. ročník Stipendia Bariéry

  pro akademický rok 2018/2019.

  Stipendium je určeno pro středoškoláky a vysokoškoláky z řad handicapovaných studentů. Stipendistům

  je vyplácen měsíční příspěvek ve výši 1 000 až 4 000 korun. Tento příspěvek není podmíněn studijními

  výsledky, ale je chápán jako sociální podpora, která pomáhá hradit část nákladů spojených se studiem.

  Projekt je nancován z Aukčních salonů výtvarníků. Více se dozvíte na www.kontobariery.cz

  v sekci Projekty – Stipendium Bariéry.

  Žádosti zasílejte do 5. září 2018.

  Zajistit e-shop

  pro Tescomu?

  Žádný problém.

• Strana 15

  Další stupeň

  lásky

  Handicapované dítě je na

  rodičích závislejší než to, které

  je samostatné a vytváří si svůj

  vlastní, třeba ještě dětský svět.

  Prostě nás tolik nepotřebuje.

  Trochu s nadsázkou řečeno mi

  -

  lujeme my rodiče v tom druhém

  i sebe sama, svoji vlastní práci,

  tedy to, co jsme spoluvytvořili.

  Pokud dítě všechno samo rychle

  zvládne, nejsme k němu tolik

  vázáni jako k dítěti, kterému

  naše péče trochu nahrazuje

  širší svět.

  Úplně správné to není, rodiče

  a děti by se neměli vzájem

  -

  ně příliš poutat, ale je to také

  pochopitelné. Většina rodičů,

  včetně těch, kteří vychovávají

  nějak handicapované dítě, si

  toto uvědomuje, povzbuzu

  -

  je samostatnost dítěte a tím

  i jeho odpoutání. Rozdíl mezi

  rozumem a srdcem je velký.

  Verbálně souhlasíme s tím, aby

  se dítě osamostatnilo a začlenilo,

  ale projevujeme o ně větší strach

  a tou obavou, oprávněnou i ne

  -

  oprávněnou, ho k sobě více vá-

  žeme. Dokonce ho máme často

  raději než to další dítě, které nás

  nikdy tolik nepotřebovalo.

  Tak si to alespoň uvědomme,

  snažme se zkrotit vlastní strach

  pramenící i z našeho egoismu

  a neprojevujme svoje obavy

  nahlas a často. Zdůrazňováním

  strachu dítě příliš spoutáváme

  a jeho třeba fyzické znevýhod

  -

  nění ještě prohlubujeme. Jednou

  stejně odejdeme, protože zemře

  -

  me, tak si raději již teď hrajme

  na „tvrďáky“, alespoň rozumem

  si svoje obavy zakažme. Dát mu

  impuls, umožnit jeho odpoutání

  od sebe, to je další stupeň naší

  lásky.

  

  Autorka je socioložka,

  členka rady Konta Bariéry.

  SLOUPEK Jiřiny ŠIKLOVÉ

  se nám bohatě vrací. Tak vypadá

  nezbytná součást sociálního podni-

  kání,“ říká předseda družstva, kte-

  ré nabízí své know-how i ostatním

  firmám. Téma kvalitního sociálního

  podnikání je pro pana Herynka na-

  tolik silné, že má dokonce ambice,

  aby se jeho firma podílela na tvorbě

  příslušné legislativy.

  Zaměstnancům se tady věnuje

  také několik sociálních pracovnic;

  už beztak nadstandardní přístup

  podtrhuje ještě fakt, že svým pra-

  covníkům zajišťuje družstvo dopra-

  vu z okruhu až padesáti kilometrů.

  Anebo skutečnost, že na dvoře býva-

  lé fabriky právě vyrůstá nový objekt,

  v němž bude šest sociálních bytů.

  ZA HRANICE REGIONU

  I díky výše zmíněnému je o práci

  v Ergotepu takový zájem, že už ani

  nemusí nové síly aktivně vyhledávat.

  Fluktuace je přitom minimální; za-

  městnanci přibývají a ti původní zů-

  stávají. Zároveň však už družstvo ze

  svého regionu téměř „vysálo“ všech-

  ny zájemce z řad lidí s postižením,

  a tak se musí rozhlížet i jinde.

  Nové zaměstnance přináší i spo-

  lupráce se speciálními školami. Petr

  Herynek ji považuje za velmi důleži-

  tou, především kvůli rozvoji mladých

  lidí s postižením. Před šesti lety se

  Ergotep pustil do spolupráce s Kon-

  tem Bariéry, aby mohl rozjet pilotní

  praxe pro studenty a pedagogy ze

  speciálních škol, podpořené z výzvy

  ministerstva školství. Prostřednic-

  tvím několikatýdenních stáží se za-

  pojuje například brněnská Kociánka

  nebo Obchodní akademie Olgy Hav-

  lové v Janských Lázních.

  Jedním ze studentů, kteří se do

  praxí v Ergotepu zapojili, byl i Jan

  Forbelský. Mladý muž vloni v Jan-

  ských Lázních odmaturoval a teď už

  šest měsíců pracuje v Ergotepu jako

  personalista. „Po šesti týdnech stáže

  jsem věděl, že se mi tu líbí, a proto

  jsem byl rád, když od pana Herynka

  přišla pracovní nabídka. Navíc jsem

  z regionu, kde moc práce není, takže

  jsem vůbec neváhal. A to jsem ještě

  ani netušil, jak velkou podporu tady

  svým zaměstnancům poskytují. Hle-

  dali mi i volnočasové aktivity,“ po-

  pisuje spokojeně mladík. Prostřed-

  nictvím Ergotepu získal v Proseči

  bydlení a svoji budoucnost už spoju-

  je s tímto místem, i když nepopírá, že

  si stále ještě zvyká.

  Co může lépe doložit, že ocenění

  Zaměstnavatel bez bariér putovalo

  do správných rukou?

  

  Studujete a potřebujete nanční

  podporu?

  Konto Bariéry vyhlašuje 20. ročník Stipendia Bariéry

  pro akademický rok 2018/2019.

  Stipendium je určeno pro středoškoláky a vysokoškoláky z řad handicapovaných studentů. Stipendistům

  je vyplácen měsíční příspěvek ve výši 1 000 až 4 000 korun. Tento příspěvek není podmíněn studijními

  výsledky, ale je chápán jako sociální podpora, která pomáhá hradit část nákladů spojených se studiem.

  Projekt je nancován z Aukčních salonů výtvarníků. Více se dozvíte na www.kontobariery.cz

  v sekci Projekty – Stipendium Bariéry.

  Žádosti zasílejte do 5. září 2018.

  Pan Herynek

  stál u zrodu

  rodinného

  sociálního

  podniku.

  Ergotep, družstvo invalidů

  www.ergotep.cz

  V Ergotepu dnes

  umějí například

  zajistit kompletní

  provoz e-shopu – od

  internetového systému

  až po distribuci.

  15

• Strana 16

  ŽIVOT

  Aby se už nic

  nezhoršilo…

  Vpátém měsíci těhotenství zažila

  paní Blanka šok – její partner od

  ní už podruhé odešel. Zůstala

  sama sočekáváním nového

  života a jako už nejednou vživotě

  se nezhroutila. Narodili se jí dva

  kluci, dnes už jim je dvanáct.

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Kluci vypadali zdravě, trochu víc po-

  spávali a byli hypotoničtí, což právě

  u dvojčátek bývá. Zkoušela se Vojto-

  va metoda, kolem roku už začínaly

  první příznaky potíží, ale k objektiv-

  ní diagnóze bylo ještě daleko. Ještě

  ve třech a půl letech děti nemluvily,

  takže následovala další a další vyšet-

  ření…

  Až v jejich sedmi letech – i podle

  zřejmých příznaků (špatné kousání,

  zástavy dechu, problémy se srdcem)

  – byla diagnostikována kongenitální

  myotonická dystrofie. Neléčitelné,

  geneticky podmíněné onemocnění,

  zpravidla získané od matky, ale ten-

  tokrát jako by neblahý osud neřekl

  ještě poslední slovo: postižení si klu-

  ci do života přinesli od otce.

  Paní Blanka to všechno viditelně

  dokázala přijmout včetně prognó-

  zy: „Ze začátku jsem si myslela, že

  jde jen o malou poruchu. Pak jsem

  se v tom všem musela vyznat a ne-

  utápět se ve falešných představách.

  Nějaký nový lék? Máme málo času.

  Doba dožití v těchto případech je

  zhruba třetí dekáda života…“

  Půvabná žena už umí o svém živo-

  tě mluvit bez slz. I tak jí každý den

  dává opravdu zabrat. Především si

  znovu organizovat čas, aby zvládla

  Johánka dopravit do školy, autistic-

  kého Florimona pak učit doma, od-

  poledne už respektovat jejich únavu

  a přitom zvládnout domácnost. Ob-

  čas by mohli pomoci asistenti, ale

  kde je vzít třeba jen na tři hodiny?

  Trochu je oporou i její maminka,

  která by si ale netroufla hlídat vnu-

  ky v noci, protože při reálné hrozbě

  zástavy dechu by si rady nevěděla.

  Jinak ve vlastní biologické rodině už

  nikoho nemá. „Doslova všechno mu-

  sím přesně plánovat. Během odpole-

  dne s nimi můžu zvládnout lékárnu,

  ale už ne nákup. Nebo ještě to spojit

  s kinem. Kluci to prostě nezvládnou,

  usínají…“

  Přestože Florimon se venku pohy-

  buje jen na kočárku, přestože rodina

  bydlí v bezbariérovém domě, přes-

  tože chlapci jsou k mamince velmi

  vstřícní a sami říkají, že „máma je

  úžasná“, síla jedné ženy není neko-

  nečná.

  JEN DVAKRÁT ZA MĚSÍC

  My, které nepostihl tak těžký úděl, si

  skoro vůbec neumíme představit, co

  pro osamocenou paní Blanku zname-

  ná slovo povinnost. A ona sama nena-

  říká. Přesto je šťastná, že může jednou

  za čtrnáct dní dovézt syny na víkend

  do respitního komunitního centra a…

  odpočinout si? Snad, ale především

  dohnat všechno, co v běžném celo-

  denním a celonočním provozu ne-

  stihla. Jen dvakrát za měsíc má trochu

  času na sebe. A třeba i na nový vztah?

  Kluci by okamžitě

  mohli kfilmu.

  Kdyby…

• Strana 17

  17

  „I ženy se zdravými dětmi mnohdy

  těžko hledají nového mužského. A já,

  s tím volnem dvakrát za měsíc, s těmi

  mými kluky s jejich perspektivou?

  Ani nevím, kde bych někoho hledala.

  Takže někdy je smutno…“

  I když v nejtěžších časech výraz-

  ně pomohlo Konto Bariéry a Nadace

  Agrofert, je jasné, že tenhle život není

  lehký. Celodenní péče o dva rostoucí

  kluky vylučuje, aby se jejich mat-

  ka vrátila do nějakého zaměstnání.

  Přestože od mládí tíhla k docela ne-

  tradičním profesím. Chtěla studovat

  vojenské gymnázium, ale musela se

  spokojit s „normálním gymnáziem“,

  pak dokonce pracovala u policie

  a dnes – kdyby nebyla tak osamoce-

  ná – by se ráda pustila do podobné

  práce. Nejen kvůli penězům, ale také

  kvůli vlastní sebeúctě a životě mezi

  lidmi. I když peníze… Dnes má všech-

  ny dosažitelné příspěvky a dávky, ale

  moc dlouho to trvalo, než v houštině

  předpisů, žádostí a tabulek našla po-

  chopení a uznání své situace. Třeba

  jen ty průkazky ZTP/P!

  Má tato žena ve své duši ještě mís-

  to na nějaké sny? Na splněná přání,

  která by přinesla do jejího života

  nové světlo? „Láká mě třeba Japon-

  sko. Jednou tam zaletět, poznat míst-

  ní kulturu, uvolnit se s vědomím, že

  o kluky je postaráno. A obyčejněj-

  ší přání? Užít si trochu klidu, ticha.

  V poslední době se náš dům promě-

  ňuje v poněkud hlučný objekt. Jinak

  – máme co jíst, máme kde bydlet,

  kluci jsou svým způsobem šťastní,

  i když se pochopitelně ptají, proč to

  či ono nemůžu, proč tohle nejde…

  Vlastně chci jen jedno – aby se už

  nic neměnilo, nezhoršilo, neztížilo.

  Každý banální kašel může být pro

  nás katastrofou.“

  

  Půvabná žena už umí

  o svém životě mluvit bez

  slz. I tak jí každý den

  dává opravdu zabrat.

  Především si znovu

  organizovat čas, aby

  zvládla Johánka dopravit

  do školy, autistického

  Florimona pak učit

  doma, odpoledne už

  respektovat jejich únavu

  a přitom zvládnout

  domácnost.

  Doma je všechno

  hezké a příjemné.

  Ale ta maminčina

  únava!

• Strana 18

  ŽIVOT / TIP NA VÝLET

  Výtah k Metternichům

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: AUTOR

  Empírové sídlo z počátku 19. století se nachází v maleb-

  né krajině Slavkovského lesa mezi Mariánskými Lázně-

  mi a Chebem. Obklopuje ho rozlehlý park, který zahrnu-

  je i golfové hřiště a přímo vybízí k romantické procházce.

  Pokud ovšem, jako v případě mojí návštěvy, nepřijde

  průtrž mračen.

  BEZBARIÉROVÉ ÚPRAVY

  V bezprostřední blízkosti státního zámku se nacházejí tři

  parkovací místa pro vozíčkáře, od nichž je to jen pár desí-

  tek metrů po dobré cestě ke vchodu.

  Přízemí je bez jediného schodu, s vý-

  jimkou zámecké restaurace a kaple.

  I ty jsou však přístupné. Kaple má

  nájezd, který lze s drobnou dopomocí

  snadno zvládnout, a restaurace nabízí

  venkovní posezení.

  V pokladně, kde obdrží majitel prů-

  kazu ZTP/P volnou vstupenku pro

  sebe i doprovod, si lze také zapůjčit klíč

  od bezbariérové toalety. WC se skrývá

  za stylovými dobovými dveřmi. Sa

  -

  motná místnost by pak svojí rozlohou

  umožňovala uspořádání menší rodin

  -

  né oslavy. Hlavním benefitem zámku

  Kynžvart je však existence moderního

  výtahu do prvního patra. Ten mohl

  vzniknout díky rozsáhlé rekonstrukci,

  kterou musel objekt projít.

  METTERNICHŮV ŽIVOT

  Absolutně bez problémů si tak může-

  te prohlédnout komnaty, které pat řily

  zdejším pánům z rodu Metternichů,

  z nichž nejslavnějším byl rakouský

  šlechtic, politik a diplomat Klemens

  Wenzel von Metternich. Jeho osoba

  je úzce spjatá s dobou napoleon-

  ských válek a v první polovině 19.

  století patřil k nejvlivnějším mužům

  Evropy. Stál například za sňatkem

  rakouské arcivévodkyně Marie Lu-

  isy s císařem Napoleonem. Tomu je

  mimochodem věnována také část

  expozice, vidět můžete i Bonaparto-

  vy vlasy. Další zajímavosti podobné-

  ho charakteru jsou pak v kabinetu

  kuriozit.

  Komentovaná prohlídka se tak po-

  chopitelně týká především knížete

  Klemense Metternicha, který byl po

  čtyři desítky let tvůrcem rakouské

  zahraniční politiky. Po porážce Na-

  poleona pořádal Vídeňský kongres

  (jeden ze zámeckých stolů byl kní-

  žecí památkou na tuto událost), kte-

  rý upravil evropské poměry a posílil

  konzervativní monarchismus. Pro

  svůj odpor k liberalismu a právu ná-

  rodů na sebeurčení tak není z dneš-

  ního pohledu zrovna oblíbenou po-

  stavou. Přesto se však dozvíte, že

  byl na svoji dobu velmi starostlivým

  otcem, který si na začátku každého

  dne vymezil alespoň hodinu na hru

  se svými potomky, kteří ho upřímně

  ZÁMEK KYNŽVART NENÍ PRO

  MILOVNÍKY HISTORIE NEZNÁMÝM

  POJMEM, PROTOŽE PATŘIL SLAVNÉMU

  KNÍŽETI KLEMENSI METTERNICHOVI.

  ZHLEDISKA NÁVŠTĚVNÍKŮ NA VOZÍKU

  JE VŠAK ZAJÍMAVÝ I PROTO, ŽE JE NA

  ROZDÍL OD VĚTŠINY TUZEMSKÝCH

  HRADŮ A ZÁMKŮ VZORNĚ

  BEZBARIÉROVÝ.

  Nádvoří

  bezbariérového

  zámku Kynžvart

• Strana 19

  PRODEJCI

  UNICAR

  Škoda

  www.unicar.cz

  OSTRAVA

  Vítkovická , Ostrava

  Tel.:   -

  E-mail: novevozy@unicar.cz

  AUTO JAROV

  Škoda, Volkswagen,

  Seat, Audi, Honda

  www.autojarov.cz

  PRAHA

  Osiková , Praha 

  Tel.:  

  E-mail: pipek@autojarov.cz

  AUTO HLAVÁČEK

  Škoda, Kia

  www.hlavacek.cz

  OLOMOUC

  Týnecká /, Olomouc

  Tel.:   

  E-mail: maly@hlavacek.cz

  OPAVA (Kia)

  Těšínská /

  Opava-Předměstí

  Tel.:   

  E-mail: kohut@hlavacek.cz

  PROSTĚJOV (Kia)

  Plumlovská , Prostějov

  Tel.:   

  E-mail: riedl@hlavacek.cz

  AUTOBOND GROUP

  Kia, Toyota, Ford, Suzuki, Subaru,

  Nissan, Mitsubishi

  www.autobond.cz

  PRAHA

  (Kia, Nissan, Mitsubishi)

  Kolbenova /, Praha

  -Vysočany

  Tel.:   

  E-mail: michal.dolezal@autobond.cz

  PLZEŇ(Kia, Ford)

  Koterovská , Plzeň-Slovany

  Tel.:   -

  E-mail: milan.horna@autobond.cz

  KARLOVY VARY

  (Kia, Nissan, Mitsubishi)

  Studentská ,

  Karlovy Vary-Doubí

  Tel.:  

  E-mail:tomas.klesa@autobond.cz

  OSTRAVA

  (Kia, Toyota, Nissan,

  Suzuki, Subaru)

  Krmelínská -, Ostrava-Hrabová

  Tel.:   -

  E-mail:petra.dybalova@autobond.

  cz

  OPAVA(Toyota)

  Ostravská , Opava

  Tel.:  

  E-mail:toyotaopava@autobond.cz

  TŘINEC (Toyota)

  Frýdecká , Třinec

  Tel.:   

  E-mail: toyotatrinec@autobond.cz

  AUTOCENTRUM

  DOJÁČEK

  Citroën, Fiat, Fiat Professional,

  Jeep, Lancia, Chevrolet

  www.dojacek.cz

  PRAHA

  Kolbenova /, Praha 

  (Citroën, Fiat, Jeep, Lancia)

  Tel.:   

  E-mail: citroen@dojacek.cz

  USeřadiště , Praha 

  (Fiat, Fiat Professional)

  Tel.:   

  E-mail: vasak@dojacek.cz

  Vršovická , Praha 

  (Fiat, Fiat Professional)

  Tel.:   

  E-mail: fiat.vrsovicka@dojacek.cz

  Přípotoční c, Praha 

  (Citroën, Chevrolet)

  Tel.:   -

  E-mail: citroen@dojacek.cz

  AMB

  Ford

  www.fordamb.cz

  PRAHA

  Severní , Ořech – Praha-západ

  Pražský okruh – Exit 

  Tel.: –

  E-mail: svoboda@fordamb.cz

  ÚPRAVCI

  HURT

  www.rucniovladani.cz

  TÝNEC NAD LABEM

  Bambousek 

  Tel.  

  E-mail:info@rucniovladani.cz

  API CZ

  www.apicz.com

  SLAPY UTÁBORA

  Slapy 

  Tel.: 

  E-mail: info@apicz.com

  INVACAR

  www.invacar.com

  KATOVICE

  Průmyslová , Katovice

  Tel.:  

  E-mail: info@invacar.com

  MAVE

  www.mave.cz

  LIPTÁL

  Liptál 

  Tel.:   

  E-mail: mave@mave.cz

  FINANCOVÁNÍ

  ČSOB LEASING

  www.csobleasing.cz

  CELÁ ČR

  Na Pankráci /,   Praha 

  (ina ostatních pobočkách)

  Tel.: +   

  info@csobleasing.cz

  E-mail: petr.bucek@bariery.cz

  Partneři Auta bez bariér (projekt Konta Bariéry)

  poradí handicapovaným svýběrem vozu, sjeho úpravou,

  financováním, pojištěním isvyřízením státního příspěvku

  aodpočtu DPH – www.autabezbarier.cz.

  PRODEJCI AUT

  ÚPRAVCI

  FINANCOVÁNÍ

  19

  milovali. A zdobila ho prý trojí věr-

  nost – vždy byl věrný jedné ze svých

  tří manželek, milence a Rakousku.

  DOMOV BOLŠEVNÍKU

  Zajímavostí z jiného soudku potom

  je, že právě ve zdejším parku byl po-

  prvé na našem území vysazen pro

  okrasu bolševník velkolepý – dnes

  nenáviděná invazní rostlina, která

  je nebezpečná pro zdraví člověka

  i původní ekosystém. Jeho semena

  údajně daroval knížeti Metternicho-

  vi ruský car Alexandr I. právě na

  Vídeňském kongresu, každopádně

  bolševník se z Kynžvartu rozšířil,

  a tak se během následujících dese-

  tiletí začal objevovat i na vzdálené

  Moravě.

  Pokud tedy hledáte historicky za-

  jímavé místo a oceníte jeho bezba-

  riérovost, při výletu do západních

  Čech byste zámek Kynžvart neměli

  minout.

  

  Užitečné informace

  Jeden zpěti okruhů je nazván

  přímo Bezbariérový zámek –

  zahrnuje především interiéry

  Metternichů, trvá  minut

  apojme  osob. Po domluvě

  upokladny je však možné

  absolvovat iostatní prohlídky,

  prostory jsou přístupné.

  Otevírací doba

  Prohlídky vúterý ave čtvrtek

  vměsících duben, říjen alistopad

   jsou ve . h prováděny

  včeském av. h vněmeckém

  jazyce.

  Duben: sobota–neděle –

  Květen ačerven: úterý–neděle

  –. Červenec asrpen: úterý-

  neděle –. Září: úterý–neděle

  –. Říjen: sobota–neděle –.

  Vstupné

  Zdarma – držitelé průkazu ZTP

  mladší  let (dospělí snížené

  vstupné) avšichni držitelé

  průkazu ZTP/P isjejich průvodci.

  Okruh Bezbariérový zámek – plné

   Kč, snížené  Kč. Muzeum

  akabinet kuriozit – plné  Kč,

  snížené  Kč

  Kontakty

  Telefon:  

  E-mail: kynzvart@npu.cz

  Více informací na

  www.zamek-kynzvart.eu

• Strana 20

  ŽIVOT / LÉTÁNÍ PRO VOZÍČKÁŘE

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Křídla jim sice dávají „jen“ ultralehká

  letadla, ale i tak jde o krásnou zálibu

  a především ukázku dalšího posunu-

  tí hranic možného. Většina laiků má

  pilotování za náročnou činnost pro

  hrstku vyvolených. Vždyť vzepřít se

  gravitaci a naplnit tak odvěký lidský

  sen má v sobě stále cosi magického.

  Z historie známe příklady váleč-

  ných pilotů, kteří se po ztrátě nohou

  vrátili do kokpitu. Kdo by neznal le-

  gendárního Meresjeva? Jenže v tom-

  to případě se jedná o skutečné vo-

  zíčkáře po úrazu míchy, kteří před

  svým úrazem neměli s pilotováním

  nic společného.

  V zahraničí má létání nechodících

  delší historii a zpoza hranic také

  doslova přiletěla inspirace k nám

  – to když se letecký nadšenec Petr

  Bucháček z pražského Aeroklubu

  Letňany vrátil se svým letadélkem

  Piper J3 Cub z dlouhé výpravy po

  Evropě. „Na jednom letišti v Itálii

  jsem si všiml skupiny vozíčkářů.

  Dali jsme se do řeči, pozvali mě na

  Nechodí,

  ale létají

  Dnes už nikoho nešokuje,

  že se vozíčkáři potápějí

  nebo skáčou spadákem.

  Ovšem pilotování letadla?

  Už ivČeské republice je prvních

  pět nechodících průkopníků

  na báječných létajících strojích.

  večeři a já se dozvěděl, že se tu lé-

  tání věnuje hned sedm vozíčkářů,

  a jeden z nich je dokonce předse-

  da místního aeroklubu! Ukázali mi

  svoje speciálně upravená ultralehká

  letadla a já viděl, jak je to snadné,“

  vzpomíná Petr.

  Nadchl se pro myšlenku, že by se

  něco podobného mohlo rozvinout

  i v České republice. Po návratu tedy

  kontaktoval asociaci paraplegiků

  CZEPA a ke konci roku 2015 uspo-

  řádal seminář, na kterém představil

  dvaceti přihlášeným možnosti létání

  na paraglidu, rogalu a tzv. ultraligh-

  tech neboli letadlech do 450 kg.

  SKORO JAKO VAUTĚ?

  Ze semináře se také nakonec vyklu-

  bala pětice budoucích nechodících

  avioniků z různých koutů republi-

  ky. Ke spolupráci přizval Petr také

  doktora Davida Melechovského,

  leteckého lékaře. To aby bylo vše

  podchyceno podle regulí. Létání

  vyžaduje zodpovědný přístup a vo-

  zíčkáři jsou dvojnásob pod drobno-

  hledem.

  Při našem setkání bylo znát, že

  všichni zainteresovaní velmi dbají na

  to, aby nevznikl ani náznak pochyb-

  nosti o bezpečnosti celého podniku.

  Není divu, létání není nikdy zcela bez

  rizika, což dokládá i smrt instruk-

  tora Jana Lukeše z Letňanského ae-

  roklubu, který se společně s Petrem

  Na jednom letišti v Itálii jsem si všiml

  skupiny vozíčkářů. Dali jsme se do

  řeči, pozvali mě na večeři a já se

  dozvěděl, že se tu létání věnuje hned

  sedm vozíčkářů, a jeden z nich je

  dokonce předseda místního aeroklubu!

• Strana 21

  21

  Bucháčkem pod dohledem Letecké

  amatérské asociace ČR v počátku

  velmi intenzivně podílel na výcviku

  pilotů-vozíčkářů.

  I přes tuto nešťastnou událost se

  ale v projektu podařilo zdárně po-

  kračovat a vozíčkáři Marek Maňur,

  Ladislav Podnecký, Lukáš Šmejc, Pa-

  vel Vindiš a Marian Vilhan tak mohli

  dál realizovat svůj sen. Se všemi jsme

  se měli možnost vidět na letošním

  leteckém dni v Mladé Boleslavi, kde

  se poprvé mohla tahle parta oficiál-

  ně představit veřejnosti i se svými

  třemi speciálně upravenými stro-

  ji – Coyote 2 Rans, Tecnam P92-J

  a Sparrow ML.

  Úpravy letadla jsou na první po-

  hled překvapivě jednoduché: kromě

  klasického kniplu prostě přibyla ješ-

  tě jedna páka připojená k pedálům.

  Systém není nepodobný ručnímu

  ovládání v autě, existují různé typy,

  tento prý představuje nejlepší poměr

  mezi výkonem a cenou. A jelikož se

  jedná o opravdu malá letadla, ani na-

  stupování z vozíku překvapivě není

  tak složité. Fyzicky zdatný paraple-

  gik ho zvládne sám nebo s jistou do-

  pomocí. Jen je třeba se vypořádat

  s poněkud stísněným prostorem.

  Výzvu představuje přeprava sa-

  motného vozíku, ani to však není ne-

  řešitelný problém, což dokázal Marek

  Maňur, který se svým P-92 přiletěl

  do Mladé Boleslavi sám z Kroměříže.

  Marek je také zatím jediným vo-

  zíčkářem u nás, který už získal

  pilotní licenci. A také je prvním sa-

  mostatným vlastníkem speciálně

  upraveného letadla. „Dělám to pro

  radost, určitě to v mém případě ne-

  lze brát jako dopravní prostředek.

  Hlavní problém je s vozíkem. Potře-

  buji pomoc s jeho naložením. A taky

  předletová příprava není tak snadná.

  Když se to všechno sečte, je jedno-

  dušší jet autem. Takže jde vysloveně

  o potěšení z létání,“ vysvětluje Ma-

  rek, který si vlastní letadlo pořídil

  kvůli úspoře času a peněz. „Kdybych

  měl kvůli pár hodinám ve vzduchu

  dojíždět přes celou republiku, bylo

  by to neúnosné,“ dodává.

  NÁKLADNÉ, ALE DOSTUPNÉ

  Pro představu – v privátní letecké

  škole se platí přibližně 2700 korun

  za hodinu. Vlastní letadlo se údajně

  vyplatí při nalétání alespoň 60 hodin

  ročně. A na kolik takový ultralight

  vyjde? Podobně jako u aut pochopi-

  telně záleží na výkonu, konstrukci,

  vybavení a stáří. Pavel Vindiš a Ma-

  rian Vilhan si například společně po-

  řídili 25 let starého Coyota 2, jehož

  cena se v daném stavu blíží půl mi-

  lionu. „Jednou mi Pavel zavolal, jestli

  nechci koupit letadlo. V první chvíli

  jsem si myslel, že se zbláznil,“ říká

  s úsměvem Marian a dodává: „Pro-

  dal nám ho po dohodě letňanský ae-

  Petr Mára

  pomáhá

  vozíčkářům

  do vzduchu.

  Marian Vilhan v kabině svého Coyote 2

• Strana 22

  ŽIVOT / LÉTÁNÍ PRO VOZÍČKÁŘE

  roklub a udělali nám krásnou cenu.

  Nový by vyšel tak na milion a čtvrt.“

  Kromě pořizovacích nákladů je po-

  chopitelně potřeba počítat s palivem

  (asi 10 l na 100 km), pronájmem

  hangáru (asi 2000 měsíčně) a u do-

  sud nelicencovaných letců s platbou

  instruktorovi (přibližně 500 korun na

  hodinu). „Reálné náklady na provoz

  našeho letadla jsou 1500 korun za

  hodinu včetně paliva. Za zhruba tuto

  částku si také po dokončení výcviku

  naše letadlo bude moci zapůjčit kaž-

  dý vozíčkář s platnou pilotní licencí,“

  vypočítává Marian Vilhan.

  Velký podíl na rozvoji létání vozíč-

  kářů u nás má i inspektor provozu

  ultralehkých letadel Petr Mára, kte-

  rý podle slov Mariana Vilhana umí

  pilotovat snad všechno, co v oblasti

  ultralehkých a historických letadel

  existuje. „Náhodou jsme se potka-

  li tady na mém domovském letišti

  v Mladé Boleslavi. Zjistil jsem, že

  nám nebe seslalo člověka, který

  je velmi zkušeným instruktorem

  i konstruktérem letadel. Měli jsme tu

  zaparkované éro, ale nevěděli a ne-

  uměli jsme prakticky nic. Hned se

  s námi proletěl. Ohromně nám po-

  mohl a pomáhá,“ říká Marian.

  Petr Mára pak se zápalem popi-

  suje specifika pilotování vozíčkářů:

  „Každý si hledá individuální způsob,

  jak svůj handicap eliminovat. I když

  máte přístroje, pilot musí letadlo

  především cítit. Obvykle se tak děje

  prostřednictvím zadku, když to řek-

  nu popravdě, jenže když tuhle část

  těla necítíte, musíte chování letadla

  vnímat jinak. Třeba skrze záda při-

  poutaná k sedačce, jako když máte

  na zádech ruksak,“ líčí muž, který už

  podle kalendáře dosáhl seniorského

  věku, nikoliv však svým elánem.

  A pokračuje: „S ručním ovládáním

  je nezbytné se přesně naučit sérii

  postupných úkonů. Vše se musí za-

  utomatizovat, protože v určitých si-

  tuacích má pilot-vozíčkář doslova

  plné ruce práce, především při při-

  stání. A krizovým situacím, kde je to

  ještě náročnější, se musí předcházet

  opatrností. Nikdo nestojí o nouzové

  přistání, kdy zůstane stát sám v le-

  tadle někde v poli bez vozíku, který

  zůstal na letišti.“

  VŠECHNO JDE

  Běžný výcvik trvá minimálně 20 le-

  tových hodin, u vozíčkářů je to při-

  nejmenším o pět víc. Na licenci prů-

  měrně tak 40. A zatímco přímý let

  a zatáčky procvičuje na začátku cho-

  dící nováček tři hodiny, nechodící na

  to potřebuje hodin přibližně deset.

  Piloti-vozíčkáři musí také navíc

  oproti běžným kolegům používat

  podle typu postižení kompenzač-

  ní pomůcky předepsané leteckým

  lékařem. Ty fixují nohy a trup k se-

  dačce, aby nedošlo např. při prud-

  ších manévrech či poryvech větru

  k nějakému vzpříčení končetin nebo

  nechtěnému posunutí těla.

  Fascinující je, že po nabrání zkuše-

  ností může být vozíčkář velmi samo-

  statný i v obstarávání letadla. „Když

  se všechno technicky podchytí, dá

  se zvládnout prakticky cokoliv. Ješ-

  tě trochu řešíme otevírání hangáru

  a tankování paliva, ale jinak si letadlo

  například sami servisujeme a doká-

  žeme ho i bez pomoci vytáhnout na

  plochu s využitím elektrického vozí-

  ku,“ líčí Marian Vilhan. A svoje slova

  hned dokazuje, když jednou rukou

  zhoupne příď zaparkovaného letadla

  do vzduchu. Je opravdu ultralehké.

  Létání s ním je sice o něco těžší, ale

  je pro něj a další vozíčkáře možné!

  A co je aktuálním cílem těchto

  průkopníků? Především dokončit

  výcvik. Všichni by se pak rádi pra-

  videlně zúčastňovali leteckých sou-

  těží v ČR a příští rok plánují doletět

  na návštěvu za piloty-vozíčkáři ve

  Francii a Itálii. V neposlední řadě pak

  chtějí umožnit výcvik všem vozíč-

  kářům, kteří o rekreační i sportovní

  létání projeví zájem.

  

  Vozík pryč

  a vzhůru

  do oblak!

  Každý si hledá individuální způsob,

  jak svůj handicap eliminovat.

  I když máte přístroje, pilot musí letadlo

  především cítit.

  Jak se stát

  pilotem-vozíčkářem?

  V ČR zatím neexistuje oficiální

  sdružení nebo aeroklub zaštiťující

  výcvik nechodících pilotů.

  V případě zájmu kontaktujte

  Hlavního inspektora provozu ULK

  Zdeňka Doubka

    ,   

  doubek@laacr.cz

  Mariana Vilhana

  marian.vilhan@seznam.cz

• Strana 23

  Předplaťte si

  časopis Můžeš

  Výhodné předplatné

  nadva roky za380 Kč!

  Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky,

  ušetříte proti ročnímu předplatnému 100 Kč

  a proti volnému prodeji 220 Kč.

  OBJEDNÁVKY PŘEDPLATNÉHO

  PŘIJÍMÁ ČESKÁ POŠTA:

  TELEFONICKY: na bezplatné lince 800 300 302

  ON-LINE: na adrese: www.postabo.cz

  E-MAILEM: postabo.prstc@cpost.cz

  PÍSEMNĚ: na adrese: Česká pošta, s. p., Oddělení periodického tisku

  Olšanská 38/9, 225 99 Praha 3

• Strana 24

  KULTURA

  Na rozcestí života

  Hudební školu rozeznáte snadno – zjednoho okna

  zní flétna, z jiného árie zFigarovy svatby. Zdejší

  konzervatoristé mají talentu na rozdávání. Více než sto

  let už překonala vize Jana Deyla, jeho unikátní projekt

  vzdělávání nadaných studentů se zrakovým postižením.

  TEXT: MICHAELA ZINDELOVÁ

  FOTO: JAN ŠILPOCH

  Stoupám až do druhého patra, kde

  sídlí ředitelka školy rodinného typu.

  Schodiště lemují vystavené diplomy

  za účast i vítězství v hudebních soutě-

  žích. Lze tady vyčíst i velmi prestižní

  umístění, třeba v soutěži České filhar-

  monie. Jde ale jen o viditelnou špičku

  ledovce zdejšího usilovného studia.

  Míjím reprezentativní Drtinův kon-

  certní sál a dveře se mi otvírají do

  ředitelny Konzervatoře a střední ško-

  ly Jana Deyla. Usměvavá blondýnka

  MgA. Naděžda Ostřanská tady pra-

  cuje přes deset let, od roku 2011 pak

  ve vedení školy. Vlastně si splnila svůj

  dávný sen, pedagogická práce ji bavila

  odmalička. Pak ale mladou sopranist-

  ku přitáhlo divadlo. Zůstala déle, než si

  předsevzala, celých deset sezon – ale

  zároveň učila zpěv na Základní umě-

  lecké škole (dále ZUŠ): „Když jsem

  se vdala, ocitli jsme se s manželem

  v Olomouci, a já se znovu dostala za

  katedru. Systém našich ZUŠ je podle

  mne fenomén, líheň plejády našich

  slavných muzikantů a zpěváků. Děti,

  které ,zuškou‘ projdou, mají kvalitně

  odhadnutý a odborně rozvíjený talent.

  I když nezískají žádný certifikát, vní-

  mám to hned při přijímačkách – bý-

  vají velmi dobře připravení.“

  MAXIMALIZUJTE SVÉ MOŽNOSTI!

  Paní magistra přesně definuje, v čem

  se koncept školy změnil a v čem zů-

  stal stejný: „Konzervatoř byla založe-

  na velmi progresivně – s dostupným

  internátem v rámci budovy školy,“

  vypočítává. „Na první pohled jsme

  malí, ale stálou součástí je i domov

  mládeže a školní jídelna. Tvoříme je-

  den celek, celková organizace školy

  je náročná.“

  Škola je v mnoha ohledech odliš-

  ná od jiných, platí pro ni i jiný rozvrh,

  jiný řád. Dvacet procent studentů má

  specifické podmínky výuky, vysoký

  je také počet individuálních hodin,

  kde pedagog vyučuje jednoho žáka.

  Na Deylově konzervatoři je také zce-

  la běžné, že velká část pedagogů má

  jen částečný úvazek, protože pracují

  třeba v různých divadlech.

  Statut konzervatoře se před něko-

  lika roky změnil – dlouho se vzdě-

  lávali pouze mladí lidé s poruchami

  zraku. Ale od roku 2012 existuje

  možnost přijímat také intaktní po-

  sluchače. „Dnes jsme inkluzivní ško-

  la,“ precizuje paní ředitelka, „upřed-

  nostňováni jsou však stále nevidomí.

  Není ovšem důležité, jestli se jedná

  o studenta s postižením nebo bez

  něj, podstatný vždy zůstává talent.

  Také práci asistentů omezujeme na

  minimum, jde o cílenou filozofii ško-

  ly. Přejeme si, aby si student uměl se

  vším poradit sám, aby asistenta ne-

  potřeboval. Jeho osamostatnění sou-

  visí i se sebevědomím – víc si potom

  věří. Konkurence v životě je totiž vel-

  mi vysoká a nevidomý člověk by měl

  být v mnoha ohledech lepší, aby se

  ostatním vyrovnal.“

  Konzervatoř připravuje především

  učitele hudby, ale někteří z absolven-

  tů studují dál na uměleckých ško-

  lách, jiní se uplatňují v orchestrech

  nebo ve sboru. Jejich zviditelnění

  se a prosazení je v mnoha ohledech

  Simona Němcová ukončila letos

  jeden z oborů, který studovala – flétnu.

• Strana 25

  25

  snazší! Už existuje mnoho cest, jak

  integrovat vzdělaného člověka do

  společnosti. „Říkáme studentům:

  Maximalizujte své možnosti!“ za-

  končuje paní ředitelka: „Proto také

  umělecká rada konzervatoře udělila

  i letos na konci školního roku naši

  Cenu za osobnostní rozvoj.“

  HONZA, KLUK ZPRVÁKU

  Když zazvoní na další hodinu, mám

  na programu setkání v učebně, kde

  studenti studují jeden z hlavních obo-

  rů školy, sólový zpěv. Setkávám se

  s MgA. Václavem Barthem (tenorista;

  hostuje i v Národním divadle) a jeho

  žákem Honzou Cikrtem. Společně

  připravují tři Milostné písně Viléma

  Blodka na jeho závěrečnou zkouš-

  ku. Žák se v opakování snaží splnit

  všechny pokyny profesora od klaví-

  ru: „Opři se do toho, lépe vyslovuj!“

  Sedmnáctiletý Jan Cikrt letos

  končí dvouletý obor ladění a kul-

  turně-hudební činnost a po úspěš-

  ném vykonání talentové zkoušky

  v lednu 2018 přechází od září na

  studium klasického zpěvu. Zkoušky

  na konzervatoř se Honzovi podařily

  s vysokým bodovým ohodnocením.

  Z jeho celkového projevu je znát, že

  je zvyklý veřejně vystupovat. Návy-

  ky získal jako dlouholetý žák zkuše-

  né pedagožky a sólistky Národního

  divadla Jiřiny Markové Krystlíkové,

  umělecké vedoucí Dětské opery

  Praha.

  Honza projevoval zájem o hudbu

  brzy, dokazoval to schopností zopa-

  kovat melodii. Rodiče zvažovali, kte-

  rý hudební nástroj by byl pro syna

  vhodný, a zvítězila Panova flétna.

  Taneční dovednosti a jistotu chůze

  získával zase při soukromých hodi-

  nách stepu, brzy se věnoval i hře na

  cimbál. „Představa, že budu studo-

  vat klasický zpěv, je pro mne zatím

  nejvyšší dosažený stupeň,“ řekl mi.

  „Jsem prostě komediant – povědo-

  mí, že se budu někdy pohybovat na

  jevišti, mi není cizí. Dost intenzivně

  a po všech stránkách se o hudbu

  zajímám. Inklinuju k jazzu i rocku,

  k židovské muzice a myšlenka, že po

  studiu budu učit nebo koučovat, je mi

  také blízká.“

  Každý hudebník, vidomý i nevidomý,

  má v sobě jinou formu energie

  podle své osobnosti, a tak můžeme

  zprostředkovávat známé tóny jinak.

  Předáváme jiným způsobem dokonce

  i emoce jako lásku, bolest, smutek.

  (Simona Němcová o hudbě)

  Naděžda

  Ostřanská,

  ředitelka školy

  s dlouhou tradicí,

  při výuce hodiny

  zpěvu...

• Strana 26

  KULTURA / KONZERVATOŘ JANA DEYLA

  SIMONA,

  ČERSTVÁ ABSOLVENTKA

  Posledním zastavením na konzerva-

  toři je rozhovor s flétnistkou Simo-

  nou Němcovou, která letos uzavřela

  absolventský ročník písemnou prací

  a veřejným koncertem. Začala stu-

  dovat dvouoborově a po uzavření

  studia flétny příští rok ji čeká ještě

  akordeon. Čekala už na domluveném

  místě naprosto včas, a to po poslední

  konzultaci se svou profesorkou Mgr.

  Magdalénou Hegerovou.

  Slyší mě přicházet a usměje se –

  Simona je nejen velmi usilovná a ra-

  cionální, ale zároveň také silně emo-

  tivní. Má zajímavou tvář s hladce

  sčesanými vlasy. Nikdy své půvaby

  neuvidí – zabraňuje jí v tom gene-

  tická zraková vada postihující pouze

  dívky, jejímž důsledkem je degene-

  race sítnice. I když vidí světlo, nepo-

  zná jeho směr.

  V brněnské základní škole v Ka-

  menomlýnské ulici začala Simona

  v první třídě hrát na zobcovou flét-

  nu, další rok si přibrala klavír, obojí

  u nevidomé učitelky Marie Hradilo-

  vé. „K rozhodnutí jít na konzervatoř

  jsem došla až ve dvanácti,“ vzpomíná

  sama. „Musela jsem přejít ze zobcové

  flétny na příčnou, ta se v té době na

  konzervatoři nevyučovala. Touha po

  studiu hudby mě ale neopustila, a tak

  jsem se ve třinácti rozhodla definitiv-

  ně. Myslela jsem, že už je na to pozdě.

  Paní učitelka ale oponovala: Pustíme

  se hned do práce!“

  Musely se ještě zamyslet nad dru-

  hým, vedlejším oborem (dříve bylo

  totiž studium na konzervatoři dvou-

  oborové): „Co varhany nebo akor-

  deon?“ přemýšlela paní učitelka.

  Akordeon, který si Simona nakonec

  přibrala jako druhý hlavní obor, vy-

  šel skvěle, za rok bude na konzerva-

  toři absolvovat.

  Simona odmala vystupovala na ve-

  řejných koncertech a prezentacích.

  „Hrála jsem často někde na flétnu,“

  vzpomíná s úsměvem, „v posledních

  letech, v rámci konzervatoře, např.

  pro nadace, jako jsou Leontinka nebo

  Mathilda. Na koncerty se připravuji

  sama, jediné, co nezvládám, je pře-

  nos akordeonu…“ říká. Mladá žena

  bydlí v domově mládeže v jiné čás-

  ti Prahy, než sídlí konzervatoř. Pře-

  suny mezi oběma budovami zvládá

  bez problému, a když potřebuje dojít

  někam, kde to nezná, poslouží jí po-

  drobný popis od Navigačního centra

  SONS. Její termíny korigují mluvící

  hodinky, v Simonině počítači nechy-

  bí odečítač obrazovky, často si přidá-

  vá i tzv. braillský řádek.

  Talentovaná studentka se sna-

  ží rozklíčovat i situaci, která ji brzy

  čeká: co bude po škole? Přemýšlivě

  dodává: „Jsem důkladná, ale mám za-

  tím dost nízké sebevědomí. Ne jsem

  osobnost koncertního umělce, jsem

  prostě usedlejší typ. Sólistická dráha

  je navíc spíše adrenalinová záležitost,

  tedy nic pro člověka, který špatně

  snáší stres. Chtěla bych k hudbě zvo-

  lit další, humanitní obor a vytvořit si

  tak širší záběr. Buď se pak uplatním

  jako hudební pedagog, nebo jako

  něco jiného, případně mohu mít dvě

  zaměstnání. Ať už mým skutečným

  povoláním bude cokoli, hudba v mém

  životě zůstane.“

  

  Konzervatoř astřední škola

  Jana Deyla

  Zakladatel, oftamolog profesor Jan Deyl, prosazoval ve

  svém projektu ústavu pro nevidomé zásadu vychovávat je

  kosamostatnění azrovnoprávnění se zdravými. Vpůsobení

  ústavu byla od . let minulého století nejvýraznějším oborem

  výuka hudby se záměrem připravit žáky na profesi učitele

  hudby nebo ladiče klavíru.

  Od roku  škola pracuje pod názvem Konzervatoř Jana

  Deyla astřední škola pro zrakově postižené. Poskytuje

  talentovaným mladým lidem hudební výuku zahrnující hru na

  hudební nástroj nebo zpěv, odborné teoretické avšeobecně

  vzdělávací předměty. Studentům se nabízejí obory hudba, zpěv

  aladění klavíru.

  Více na www.kjd.cz

  Přejeme si, aby si student

  uměl se vším poradit

  sám, aby asistenta

  nepotřeboval, jeho

  osamostatnění souvisí

  i se sebevědomím – víc

  si potom věří.

  Honza Cikrt

  spolu se svým

  profesorem,

  zpěvákem

  Václavem Barthem

  Simonu čeká

  příští rok ještě

  další absolutorium

  – z druhého oboru,

  akordeon

• Strana 27

  27

  KULTURA / PARALYMPIONICI V LITERATUŘE FAKTU

  O pěti mušketýrech

  Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

  Foto: REPRODUKCE OBÁLKY

  Životopisy sportovců ve větším

  počtu odstartovaly až po listopadu

  1989, poté, co se knižní trh nasytil

  dříve nepublikovanou literaturou.

  Ovšem po monografii Pavla Ned-

  věda, Petra Čecha, Jaromíra Jágra

  nebo Gabriely Koukalové vztáhne

  ruku každý nakladatel. Jde o vr-

  cholová, elitní výkonnostní jména.

  Docela jiná atmosféra panuje

  ovšem ve stejném žánru u handi-

  capovaných sportovců. Nadlouho

  první s nápadem na monogra-

  fii v žánru literatury faktu přišel

  Jiří Ježek, nejúspěšnější cyklista

  paralympijské historie. Od roku

  2004 se začal věnovat cyklisti-

  ce jako profesionál, zřejmě i díky

  finanční podpoře sponzorů vy-

  šel Ježkův příběh (2008, 2015).

  Vlajkonoš poslední, deváté para-

  lympiády v Riu jako by předával

  pomyslnou štafetu dalším „jina-

  kým“ sportovcům.

  Na sklonku loňského roku se

  objevila na knihkupeckých pul-

  tech knížka s pěti medailony

  sportovců z posledních letních

  paralympijských her pod názvem

  Mušketýři z Ria. Kdo pragmaticky

  nahlédne do tiráže a přečte jmé-

  na pětilístku medailistů – Arnošt

  Petráček (plavání), Běla Třebíno-

  vá (plavání), David Drahonínský

  (lukostřelba), Ivan Karabec (stolní

  tenis) a Daniel Bína (jachting) –,

  zjistí, že knihu vydalo jihočeské

  vydavatelství Měsíc ve dne. Všem

  medailistům se jejich životní

  kompas s jihočeským regionem

  nějak protíná.

  Hybatelem projektu je publicista

  Radek Gális, editor i autor v jedné

  osobě. Sponzorsky knihu podpo-

  řily známé jihočeské firmy ČEVAK

  a E.ON. Radek Gális k výběru ji-

  hočeské lokality a jmen hlavních

  hrdinů s nadhledem dodává, že tři

  mušketýři byli ve skutečnosti také

  čtyři – neměl tedy problém přiřa-

  dit pátého.

  Příběhy čtyř mužů a jedné ženy

  mají jednotný styl: krátký perex

  uvozuje rozhovor s novinářem,

  který sleduje vybraného sportovce

  v delší časové přímce, na konci ne-

  chybí životopis a odkaz na webové

  stránky. Velmi kvalitní je fotogra-

  fické vybavení publikace, portréty

  zpovídaných vytvořil fotograf Jan

  Voběrek, celou knihu provázejí

  snímky Jana Malého (fotografuje

  pro Český paralympijský výbor).

  Po všech stránkách výtečná pu-

  blikace si říká o své následovníky.

  Současná úroveň osvěty v oblasti

  poselství o síle handicapovaného

  jedince je totiž u nás velmi nízká…

  

  Tři otázky pro editora Mušketýrů zRia,

  publicistu Radka Gálise:

  Kdy tvoje práce na Mušketýrech začala?

  Oknize rozhovorů sparalympioniky jsem přemýšlel již

  dříve, situaci sleduji od počátku 90. let atrápil mě mini-

  mální zájem zpracovat knižně jejich životy. Rozhodnutí

  pustit se do rozhovorů přišlo vdobě paralympiády vRiu.

  Cítil jsem, že je potřeba knihu podobnou těm, které se

  objevují ozdravých sportovcích, vydat.

  Podle jakého klíče jsi stanovil autorství kapitol

  ojednotlivých osobnostech?

  Rozhlédl jsem se po svých kamarádech mezi zkušenými

  novináři: oIvanu Karabcovi psal Pavel Kortus, sám ak-

  tivní hráč stolního tenisu. Dana Bínu zpracoval zase Petr

  Vitoň – je také jachtařem. Lukostřelce Davida Draho-

  nínského vyzpovídal Michal Havelka arozhovor sBělou

  Třebínovou vedla Alena Binterová. Arnošta Petráčka

  znám od doby, kdy přivezl stříbrnou medaili zMS 2006

  vJihoafrické republice. Proto jsem mohl vrozhovoru

  zabrousit ido jeho privátnějších sfér…

  Jaké je podle tebe nejbolavější místo parasportu?

  Stát sice navyšuje rozpočet pro sport, ale na sport han-

  dicapovaných stále zbývá málo prostředků. Sportovci si

  přejí, aby Český paralympijský výbor pracoval společně

  sČeským olympijským výborem, aby měli stejné pod-

  mínky pro trénink ireprezentaci. Reprezentovat Českou

  republiku je velká čest, podmínky pro zdravé ihandica-

  pované sportovce by se měly jistě sladit.

  

  Knihu Mušketýři zRia můžete sehnat mimo jiné

  na jihočeském Syndikátu novinářů nebo přímo uRadka Gálise

  na ragal@seznam.cz.

  MONOGRAFIE ČESKÝCH SPORTOVCŮ NEMAJÍ JAKO ŽÁNR

  DLOUHOU HISTORII. VÝJIMKU TVOŘÍ HVĚZDNÁ KARIÉRA VĚRY

  ČÁSLAVSKÉ. SAMA VYTVOŘILA CENZUROVANOU CESTU NA

  OLYMP UŽ NA POČÁTKU 70. LET, AUTORIZOVANÉ KNIHY SE

  OLYMPIJSKÁ VÍTĚZKA DOČKALA AŽ VROCE 2012. NEDÁVNO

  NAVÁZALA NA VÝHRADNĚ AUTORSKOU ZPOVĚĎ DANA

  ZÁTOPKOVÁ TITULEM NÁŠ ŽIVOT POD PĚTI KRUHY. FASCINUJÍCÍ

  EMIL ZÁTOPEK SE UŽ STAL HLAVNÍ POSTAVOU NĚKOLIKA KNIH,

  VČETNĚ KOMIKSOVÉHO POJETÍ APŘIPRAVOVANÉHO FILMU.

• Strana 28

  VÝBĚR Lucie MARKOVÉ

  SERVIS

  V jednom z minulých čísel časopisu

  Můžeš jsme vás informovali o nově

  schvalované dávce, tzv. dlouhodo-

  bém ošetřovném. Dávka má zjedno-

  dušeně pomoci rodinám, ve kterých

  nastal vážný zdravotní stav či úraz

  jednoho z členů rodiny a tento stav

  vyžaduje péči jiného člena. Nena-

  hrazuje stávající dávku příspěvek na

  péči, doplňuje ji. Spíše má snahu ře-

  šit akutní potřebu péče v situaci, kdy

  zdravotní nesnáze vznikly.

  Podle MPSV je smyslem dlouho-

  dobého ošetřovného usnadnit péči

  o vážně nemocné a zdravotně po-

  stižené osoby, u kterých nastalo zá-

  važné akutní zhoršení zdravotního

  stavu. Není primárně určeno pro

  situace, kdy dochází ke kolísavému

  zhoršování chronického nepříznivé-

  ho zdravotního stavu nebo je např.

  zahájena rekonvalescence po pláno-

  vaných výkonech (jako např. výmě-

  na kloubu, transplantace apod.).

  Tuto novou dávku nemocenské-

  ho pojištění lze žádat od 1. června

  2018, a to na dobu max. 90 dní.

  Dávka umožní lidem zůstat doma

  v situaci, kdy budou pečovat o člena

  rodiny, který byl hospitalizován po

  dobu nejméně sedmi dní a u které-

  ho ošetřující lékař zdravotnického

  lůžkového zařízení rozhodl, že jeho

  zdravotní stav vyžaduje po propuš-

  tění z hospitalizace domácí celo-

  denní péči po dobu nejméně 30 dní.

  V praxi může docházet ke střídání

  osob pečujících.

  PODMÍNKY ČERPÁNÍ

  Aby mohla být dávka ošetřující

  osobě vyplácena, je základní pod-

  mínkou její účast na nemocenském

  pojištění (většinou se jedná o za-

  městnance, jimž je z platu odvádě-

  no sociální pojištění). Přitom platí, že

  před začátkem čerpání dávky trvala

  účast na nemocenském pojištění

  u zaměstnance alespoň po dobu 90

  kalendářních dnů v posledních čty-

  řech měsících.

  U osob samostatně výdělečně čin-

  ných (OSVČ) musí být pro nárok na

  dávku splněna podmínka dobrovol-

  né účasti na nemocenském pojištění

  OSVČ alespoň po dobu tří měsíců

  bezprostředně předcházejících dni

  nástupu na dlouhodobé ošetřovné.

  OSVČ nesmí v době pobírání této

  dávky vykonávat osobně samostat-

  nou výdělečnou činnost.

  Specifickou podmínkou pro ná-

  rok na dlouhodobé ošetřovné je, že

  ošetřovaná osoba udělila souhlas

  s poskytováním dlouhodobé péče

  ošetřující osobě, a to na tiskopise

  žádosti o dávku. U nezletilých osob,

  které nenabyly plné svéprávnosti,

  se udělení souhlasu s poskytováním

  dlouhodobé péče nevyžaduje.

  KDO MŮŽE DÁVKU ČERPAT

  Okruh osob, které mohou pobírat

  dlouhodobé ošetřovné, je poměr-

  ně široký. Mohou jimi být příbuzní

  (např. manželka, dospělý potomek,

  tchyně, švagr, neteř nebo snacha

  apod.) osoby vyžadující dlouhodo-

  bou péči. Dále to také může být druh

  nebo družka ošetřované osoby ane-

  bo osoba žijící s ošetřovanou osobou

  v domácnosti. U osob bez přímého

  příbuzenského vztahu je zákonem

  stanovena podmínka společného

  místa trvalého pobytu s osobou, kte-

  ré je poskytována celodenní péče.

  JAKÉ DOKLADY JSOU TŘEBA

  Nárok na dlouhodobé ošetřovné se

  bude uplatňovat prostřednictvím

  několika předepsaných tiskopisů,

  některé vystavuje pouze ošetřující

  lékař zdravotnického zařízení lůžko-

  vé či ambulantní péče, jiné vyplní ža-

  datel o dávku spolu s osobou, o kte-

  rou bude pečovat. OSVČ doklady

  předávají přímo „své“ OSSZ, u které

  jsou registrovány, zaměstnanec je

  OSSZ předá prostřednictvím svého

  zaměstnavatele.

  MUSÍ ZAMĚSTNAVATEL

  SOUHLASIT SNÁSTUPEM NA

  DLOUHODOBÉ OŠETŘOVNÉ?

  Podle zákoníku práce č. 262/2006

  Sb. uděluje zaměstnavatel zaměst-

  nanci souhlas s nepřítomností v prá-

  ci k poskytování dlouhodobé péče.

  Zaměstnavatel není povinen tento

  souhlas udělit pouze v případě, že

  tomu brání vážné provozní problémy.

  Neudělení souhlasu by měl zaměst-

  navatel oznámit a zdůvodnit zaměst-

  nanci písemně. Pokud zaměstnanec

  bude mít za to, že zaměstnavatelem

  uvedené provozní důvody by udělení

  souhlasu neměly bránit, má možnost

  obrátit se na oblastní inspektorát

  práce. Praxe ukáže, jak jsou v rám-

  ci této dávky zaměstnavatelé v ČR

  vstřícní.

  Nová dávka „dlouhodobé

  ošetřovné“ a jeho podmínky

  Podle MPSV je smyslem dlouhodobého

  ošetřovného usnadnit péči o vážně

  nemocné a zdravotně postižené osoby,

  u kterých nastalo závažné akutní

  zhoršení zdravotního stavu. Není

  primárně určeno pro situace, kdy

  dochází ke kolísavému zhoršování

  chronického nepříznivého zdravotního

  stavu nebo je např. zahájena

  rekonvalescence po plánovaných

  výkonech.

• Strana 29

  VÝBĚR Lucie MARKOVÉ

  Autorka je ředitelka z. ú. DEBRA ČR

  29

  CO KDYŽ JE NEMOCNÁ OSOBA

  ČI OSOBA PO ÚRAZU OPĚT

  HOSPITALIZOVÁNA?

  Dávka se poskytuje maximálně 90

  kalendářních dnů ode dne vzniku

  potřeby dlouhodobé péče, tedy nej-

  dříve od sedmého dne hospitalizace.

  V případě, že je ošetřovaná osoba

  opětovně hospitalizovaná, nebude

  ošetřující osobě bohužel za dobu

  hospitalizace (s výjimkou první-

  ho a posledního dne hospitalizace)

  dlouhodobé ošetřovné vyplaceno.

  DALŠÍ PODMÍNKY

  Během čerpání dlouhodobého ošet-

  řovného je možné se vystřídat např.

  s jiným členem rodiny, avšak vždy

  pouze po celých dnech a se souhla-

  sem osoby, které je péče poskytová-

  na. V případě pravidelného střídání

  ošetřující osoba k žádosti o dávku

  přiloží rozpis (harmonogram), ve

  kterých dnech bude poskytovat péči;

  i s rozpisem musí být proveden sou-

  hlas ošetřované osoby. Ošetřující

  osobě může podle zákona o nemo-

  cenském pojištění č. 187/2006 Sb.

  další nárok na dlouhodobé ošetřovné

  (u téhož či jiného člena rodiny) vznik-

  nout nejdříve po uplynutí 12 měsíců

  ode dne, za který měla naposledy vy-

  placeno dlouhodobé ošetřovné.

  Zdroj: MPSV (upraveno)

  Centrum paliativní péče pomáhá

  zlepšovat péči o umírající v České

  republice, a to systematicky napříč

  celým zdravotnickým systémem.

  Jednou z oblastí jeho působnosti je

  vzdělávání profesionálů ze zdravot-

  nických i nezdravotnických zařízení,

  kteří pracují s umírajícími pacienty

  a jejich rodinami.

  Kromě unikátních kurzů, které

  jsou realizovány ve spolupráci s od-

  borníky ze zahraničí, nabízí organi-

  zace také pravidelné webináře – on-

  line semináře, kterých je možné se

  zdarma zúčastnit na dálku přes in-

  ternet. Pokrývají širokou škálu témat

  od zdravotnických přes sociální až

  po etická témata spojená s péčí o ne-

  vyléčitelně nemocné.

  Bližší informace naleznete na webu

  paliativnicentrum.cz/vzdelavani.

  Paliativní péče je přístup zaměřený

  na zvyšování kvality života pacientů

  a jejich rodin v situaci, kdy čelí ži-

  vot ohrožující nemoci. Jejím cílem je

  komplexní léčba, řešení, tišení bolesti

  a dalších příznaků nemoci, včetně

  psychických, sociálních a spirituál-

  ních obtíží, které mohou pacienta

  a jeho blízké trápit.

  

  Pravidelné

  webináře

  a nabídka

  vzdělávání Centra

  paliativní péče

  Mediální partneři

  Partneři Týdne sociálních služeb ČR

  Asociace poskytovatelů

  sociálních služeb ČR

  a Ministerstvo práce

  a sociálních věcí ČR vyhlašují

  výroční desátý

  Již 10 let spolu

  8.–14. října 2018

  www.tyden-socialnich-sluzeb.cz

  výroční desátý

  8.–14. října 2018

  Týden

  sociálních služeb ČR

  Armáda spásy ČR I Asociace veřejně prospěšných organizací

  Česká asociace streetwork I Diakonie ČCE I Hlavní město Praha

  Jihomoravský kraj I Karlovarský kraj I Kraj Vysočina I Královehradecký kraj

  Liberecký kraj I Město Prachatice I Národní rada osob se zdravotním postižením ČR

  Olomoucký kraj I Pardubický kraj I Plzeňský kraj I Statutární město Brno

  Statutární město Ostrava I Středočeský kraj I Ústecký kraj

  Unie zaměstnavatelských svazů ČR

  Dodává:

  CZ. TECH –

  Čelákovice, a.s.

  Stankovského 1200/46, 250 88 Čelákovice

  tel.: 326 993 844, fax: 326 993 845

  e−mail: roho@cztech.cz, www.roho.cz

  Antidekubitní podložky

  zamezují vzniku proleženin

  a napomáhají při jejich léčbě.

  Podložky do vozíků jsou

  hrazeny VZP kód

  – 0000277

  sk. 13

  Čelákovice

  CZ.TECH

  Specifickou podmínkou

  pro nárok na dlouhodobé

  ošetřovné je, že

  ošetřovaná osoba udělila

  souhlas s poskytováním

  dlouhodobé péče

  ošetřující osobě.

• Strana 30

  Vydává Spolek přátel Konta Bariéry

  vespolupráci sNadací Charty 77

  Melantrichova 504/5

  110 00 Praha 1

  IČ: 62933833

  Šéfredaktor: Štěpán Beneš

  e-mail: stepan.benes@muzes.cz

  Redakce:

  Zdeněk Jirků

  e-mail: zdenek.jirku@muzes.cz

  Radek Musílek

  e-mail: radek.musilek@muzes.cz

  Jan Šilpoch

  e-mail: jan.silpoch@muzes.cz

  Michaela Zindelová

  e-mail: michaela.zindelova@muzes.cz

  Manažerka redakce:

  Veronika Vojtíková

  e-mail: veronika.vojtikova@muzes.cz

  Mobil: 725 208 298

  Korektorka:

  Martina Čechová

  Adresa redakce:

  Melantrichova 5, 11000 Praha 1

  Mobil: 725 208 298

  Web: www.muzes.cz. E-mail: info@muzes.cz

  Nevyžádané příspěvky se nevracejí.

  Cena jednoho výtisku je 30 Kč,

  pro předplatitele 24 Kč.

  Celoroční předplatné 240 Kč.

  Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč.

  ISSN 1213-8908

  Registrováno Ministerstvem kultury:

  MK ČR E 6622

  Periodicita: 12x ročně.

  Toto číslo vychází vzáří 2018.

  Vychází zafinanční podpory

  Ministerstva zdravotnictví ČR

  a Magistrátu HMP.

  Art director:

  Jiří Bušek

  Grafická úprava asazba:

  Jan Bělovský

  Tisk:

  Grafotechna Print, s. r. o.,

  Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky

  Rozesílá:

  Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9

  Volný prodej:

  Česká pošta, s. p.

  Foto natitulní straně:

  Jan Šilpoch

  Partneři redakce:

  BOŽENA JIRKŮ

  bozena.jirku@bariery.cz

  Milí přátelé Konta Bariéry, věřím, že

  jste si užili příjemné léto a s plnou

  vervou jste se pustili do toho, co

  souvisí se zářím. Ať už je to začátek

  školního roku, povinnosti s dětmi,

  resty v práci po dovolené a spousta

  dalších věcí, které na každého z nás

  čekají.

  U nás v nadaci bylo letos živo

  i o prázdninách. Připravujeme tra-

  diční, již 14. aukční salon výtvarníků

  pro Konto Bariéry, a tak jsem měla

  šanci potkávat se s desítkami skvě-

  lých umělců, kteří přišli anebo přijeli

  i zdaleka k nám do Melantrichovy

  ulice se svým darem pro osvědče-

  nou aukci. Jsou to nádherná setkání.

  S mladými výtvarníky, kteří se třeba

  do aukce zapojují poprvé, ale hlav-

  ně se „starými známými“, kteří jsou

  pravidelnými účastníky aukcí od

  r. 1993. Nadace voní barvami

  a všichni se těšíme, jak to v prosinci

  dopadne. Je před námi ještě příprava

  a vydání katalogu, potom čtrnácti-

  denní výstava v Křížové chodbě Ka-

  rolina a nakonec, na začátku prosin-

  ce, samotná aukce.

  S radostí a s lehkým srdcem jsme

  proto vypsali již 20. ročník Stipendia

  Bariéry pro školní rok 2018/2019.

  Právě studentům, našim stipendis-

  tům, totiž výnos aukcí pomáhá. A to

  těší výtvarníky, kteří nám svoje dary

  dávají a věří, že se jejich obraz, so-

  cha, keramika, sklo apod. prodá

  a pomůže konkrétnímu studentovi.

  Ale stejnou radost mají i kupci, kteří

  na naše aukce chodí a vědí, že každá

  koruna, kterou tady utratí, je vyvá-

  žena dvakrát. Jednak krásným umě-

  leckým dílem, které jim udělá doma

  radost, a jednak pomocí pro studenta

  s handicapem, který díky jejich daru

  od nás pravidelně každý měsíc do-

  stane stipendium.

  Na přihlášení o účast v programu

  stipendií je ještě týden času. Máte

  kolem sebe někoho, kdo by pomoc

  při studijním úsilí potřeboval? Řek-

  něte mu to, ale rychle. Všechny po-

  drobnosti najdete na našem webu

  www.kontobariery.cz.

  Užijte si krásný, co nejbarevnější

  podzim.

  

  Vaše Božena Jirků

  Horké léto

  za námi

  a žhavý podzim

  před námi!

  SLOVO MÁ...

  U nás v nadaci bylo letos živo

  i o prázdninách. Připravujeme

  tradiční, již 14. aukční salon

  výtvarníků pro Konto Bariéry,

  a tak jsem měla šanci potkávat se

  s desítkami skvělých umělců,

  kteří přišli anebo přijeli i zdaleka

  k nám do Melantrichovy ulice se

  svým darem pro osvědčenou aukci.

  Jsou to nádherná setkání.

• Strana 31

  Už pomáháme

  spolu s vámi. Děkujeme.

  25 let

  www.kontobariery.cz

  Díky desítkám tisíc pravidelných

  dárců jsme rozdělili stovky miliónů korun

  a podpořili tisíce projektů i organizací

  na pomoc lidí s handicapem.

  Přidejte se i vy!

  Konto inz 210x280_Muzes.indd 1 08.01.18 12:56

• Strana 32

  www.apicz.com

  www.flexiramp.com

  Automobily

  bez bariér

  — Bezbariérová vozidla

  — Ruční ovládání pedálů

  — Úpravy sedadel

  — Nakládání invalidního vozíku

  — Ostatní individuální úpravy

  API CZ s.r.o. | Slapy 136 | 391 76 Slapy u Tábora | T: +420 381 278 043 | M: +420 606 070 992 | E: info@apicz.com | www.apicz.com | www.flexiramp.com

  muzes-210x138.indd 1 30.01.18 12:19