Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 20

ŽIVOT / LÉTÁNÍ PRO VOZÍČKÁŘE

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: JAN ŠILPOCH

Křídla jim sice dávají „jen“ ultralehká

letadla, ale i tak jde o krásnou zálibu

a především ukázku dalšího posunu-

tí hranic možného. Většina laiků má

pilotování za náročnou činnost pro

hrstku vyvolených. Vždyť vzepřít se

gravitaci a naplnit tak odvěký lidský

sen má v sobě stále cosi magického.

Z historie známe příklady váleč-

ných pilotů, kteří se po ztrátě nohou

vrátili do kokpitu. Kdo by neznal le-

gendárního Meresjeva? Jenže v tom-

to případě se jedná o skutečné vo-

zíčkáře po úrazu míchy, kteří před

svým úrazem neměli s pilotováním

nic společného.

V zahraničí má létání nechodících

delší historii a zpoza hranic také

doslova přiletěla inspirace k nám

– to když se letecký nadšenec Petr

Bucháček z pražského Aeroklubu

Letňany vrátil se svým letadélkem

Piper J3 Cub z dlouhé výpravy po

Evropě. „Na jednom letišti v Itálii

jsem si všiml skupiny vozíčkářů.

Dali jsme se do řeči, pozvali mě na

Nechodí,

ale létají

Dnes už nikoho nešokuje,

že se vozíčkáři potápějí

nebo skáčou spadákem.

Ovšem pilotování letadla?

Už ivČeské republice je prvních

pět nechodících průkopníků

na báječných létajících strojích.

večeři a já se dozvěděl, že se tu lé-

tání věnuje hned sedm vozíčkářů,

a jeden z nich je dokonce předse-

da místního aeroklubu! Ukázali mi

svoje speciálně upravená ultralehká

letadla a já viděl, jak je to snadné,“

vzpomíná Petr.

Nadchl se pro myšlenku, že by se

něco podobného mohlo rozvinout

i v České republice. Po návratu tedy

kontaktoval asociaci paraplegiků

CZEPA a ke konci roku 2015 uspo-

řádal seminář, na kterém představil

dvaceti přihlášeným možnosti létání

na paraglidu, rogalu a tzv. ultraligh-

tech neboli letadlech do 450 kg.

SKORO JAKO VAUTĚ?

Ze semináře se také nakonec vyklu-

bala pětice budoucích nechodících

avioniků z různých koutů republi-

ky. Ke spolupráci přizval Petr také

doktora Davida Melechovského,

leteckého lékaře. To aby bylo vše

podchyceno podle regulí. Létání

vyžaduje zodpovědný přístup a vo-

zíčkáři jsou dvojnásob pod drobno-

hledem.

Při našem setkání bylo znát, že

všichni zainteresovaní velmi dbají na

to, aby nevznikl ani náznak pochyb-

nosti o bezpečnosti celého podniku.

Není divu, létání není nikdy zcela bez

rizika, což dokládá i smrt instruk-

tora Jana Lukeše z Letňanského ae-

roklubu, který se společně s Petrem

Na jednom letišti v Itálii jsem si všiml

skupiny vozíčkářů. Dali jsme se do

řeči, pozvali mě na večeři a já se

dozvěděl, že se tu létání věnuje hned

sedm vozíčkářů, a jeden z nich je

dokonce předseda místního aeroklubu!