Strana 22
ŽIVOT / LÉTÁNÍ PRO VOZÍČKÁŘE
roklub a udělali nám krásnou cenu.
Nový by vyšel tak na milion a čtvrt.“
Kromě pořizovacích nákladů je po-
chopitelně potřeba počítat s palivem
(asi 10 l na 100 km), pronájmem
hangáru (asi 2000 měsíčně) a u do-
sud nelicencovaných letců s platbou
instruktorovi (přibližně 500 korun na
hodinu). „Reálné náklady na provoz
našeho letadla jsou 1500 korun za
hodinu včetně paliva. Za zhruba tuto
částku si také po dokončení výcviku
naše letadlo bude moci zapůjčit kaž-
dý vozíčkář s platnou pilotní licencí,“
vypočítává Marian Vilhan.
Velký podíl na rozvoji létání vozíč-
kářů u nás má i inspektor provozu
ultralehkých letadel Petr Mára, kte-
rý podle slov Mariana Vilhana umí
pilotovat snad všechno, co v oblasti
ultralehkých a historických letadel
existuje. „Náhodou jsme se potka-
li tady na mém domovském letišti
v Mladé Boleslavi. Zjistil jsem, že
nám nebe seslalo člověka, který
je velmi zkušeným instruktorem
i konstruktérem letadel. Měli jsme tu
zaparkované éro, ale nevěděli a ne-
uměli jsme prakticky nic. Hned se
s námi proletěl. Ohromně nám po-
mohl a pomáhá,“ říká Marian.
Petr Mára pak se zápalem popi-
suje specifika pilotování vozíčkářů:
„Každý si hledá individuální způsob,
jak svůj handicap eliminovat. I když
máte přístroje, pilot musí letadlo
především cítit. Obvykle se tak děje
prostřednictvím zadku, když to řek-
nu popravdě, jenže když tuhle část
těla necítíte, musíte chování letadla
vnímat jinak. Třeba skrze záda při-
poutaná k sedačce, jako když máte
na zádech ruksak,“ líčí muž, který už
podle kalendáře dosáhl seniorského
věku, nikoliv však svým elánem.
A pokračuje: „S ručním ovládáním
je nezbytné se přesně naučit sérii
postupných úkonů. Vše se musí za-
utomatizovat, protože v určitých si-
tuacích má pilot-vozíčkář doslova
plné ruce práce, především při při-
stání. A krizovým situacím, kde je to
ještě náročnější, se musí předcházet
opatrností. Nikdo nestojí o nouzové
přistání, kdy zůstane stát sám v le-
tadle někde v poli bez vozíku, který
zůstal na letišti.“
VŠECHNO JDE
Běžný výcvik trvá minimálně 20 le-
tových hodin, u vozíčkářů je to při-
nejmenším o pět víc. Na licenci prů-
měrně tak 40. A zatímco přímý let
a zatáčky procvičuje na začátku cho-
dící nováček tři hodiny, nechodící na
to potřebuje hodin přibližně deset.
Piloti-vozíčkáři musí také navíc
oproti běžným kolegům používat
podle typu postižení kompenzač-
ní pomůcky předepsané leteckým
lékařem. Ty fixují nohy a trup k se-
dačce, aby nedošlo např. při prud-
ších manévrech či poryvech větru
k nějakému vzpříčení končetin nebo
nechtěnému posunutí těla.
Fascinující je, že po nabrání zkuše-
ností může být vozíčkář velmi samo-
statný i v obstarávání letadla. „Když
se všechno technicky podchytí, dá
se zvládnout prakticky cokoliv. Ješ-
tě trochu řešíme otevírání hangáru
a tankování paliva, ale jinak si letadlo
například sami servisujeme a doká-
žeme ho i bez pomoci vytáhnout na
plochu s využitím elektrického vozí-
ku,“ líčí Marian Vilhan. A svoje slova
hned dokazuje, když jednou rukou
zhoupne příď zaparkovaného letadla
do vzduchu. Je opravdu ultralehké.
Létání s ním je sice o něco těžší, ale
je pro něj a další vozíčkáře možné!
A co je aktuálním cílem těchto
průkopníků? Především dokončit
výcvik. Všichni by se pak rádi pra-
videlně zúčastňovali leteckých sou-
těží v ČR a příští rok plánují doletět
na návštěvu za piloty-vozíčkáři ve
Francii a Itálii. V neposlední řadě pak
chtějí umožnit výcvik všem vozíč-
kářům, kteří o rekreační i sportovní
létání projeví zájem.
Vozík pryč
a vzhůru
do oblak!
Každý si hledá individuální způsob,
jak svůj handicap eliminovat.
I když máte přístroje, pilot musí letadlo
především cítit.
Jak se stát
pilotem-vozíčkářem?
V ČR zatím neexistuje oficiální
sdružení nebo aeroklub zaštiťující
výcvik nechodících pilotů.
V případě zájmu kontaktujte
Hlavního inspektora provozu ULK
Zdeňka Doubka
,
doubek@laacr.cz
Mariana Vilhana
marian.vilhan@seznam.cz