Strana 24
KULTURA
Na rozcestí života
Hudební školu rozeznáte snadno – zjednoho okna
zní flétna, z jiného árie zFigarovy svatby. Zdejší
konzervatoristé mají talentu na rozdávání. Více než sto
let už překonala vize Jana Deyla, jeho unikátní projekt
vzdělávání nadaných studentů se zrakovým postižením.
TEXT: MICHAELA ZINDELOVÁ
FOTO: JAN ŠILPOCH
Stoupám až do druhého patra, kde
sídlí ředitelka školy rodinného typu.
Schodiště lemují vystavené diplomy
za účast i vítězství v hudebních soutě-
žích. Lze tady vyčíst i velmi prestižní
umístění, třeba v soutěži České filhar-
monie. Jde ale jen o viditelnou špičku
ledovce zdejšího usilovného studia.
Míjím reprezentativní Drtinův kon-
certní sál a dveře se mi otvírají do
ředitelny Konzervatoře a střední ško-
ly Jana Deyla. Usměvavá blondýnka
MgA. Naděžda Ostřanská tady pra-
cuje přes deset let, od roku 2011 pak
ve vedení školy. Vlastně si splnila svůj
dávný sen, pedagogická práce ji bavila
odmalička. Pak ale mladou sopranist-
ku přitáhlo divadlo. Zůstala déle, než si
předsevzala, celých deset sezon – ale
zároveň učila zpěv na Základní umě-
lecké škole (dále ZUŠ): „Když jsem
se vdala, ocitli jsme se s manželem
v Olomouci, a já se znovu dostala za
katedru. Systém našich ZUŠ je podle
mne fenomén, líheň plejády našich
slavných muzikantů a zpěváků. Děti,
které ,zuškou‘ projdou, mají kvalitně
odhadnutý a odborně rozvíjený talent.
I když nezískají žádný certifikát, vní-
mám to hned při přijímačkách – bý-
vají velmi dobře připravení.“
MAXIMALIZUJTE SVÉ MOŽNOSTI!
Paní magistra přesně definuje, v čem
se koncept školy změnil a v čem zů-
stal stejný: „Konzervatoř byla založe-
na velmi progresivně – s dostupným
internátem v rámci budovy školy,“
vypočítává. „Na první pohled jsme
malí, ale stálou součástí je i domov
mládeže a školní jídelna. Tvoříme je-
den celek, celková organizace školy
je náročná.“
Škola je v mnoha ohledech odliš-
ná od jiných, platí pro ni i jiný rozvrh,
jiný řád. Dvacet procent studentů má
specifické podmínky výuky, vysoký
je také počet individuálních hodin,
kde pedagog vyučuje jednoho žáka.
Na Deylově konzervatoři je také zce-
la běžné, že velká část pedagogů má
jen částečný úvazek, protože pracují
třeba v různých divadlech.
Statut konzervatoře se před něko-
lika roky změnil – dlouho se vzdě-
lávali pouze mladí lidé s poruchami
zraku. Ale od roku 2012 existuje
možnost přijímat také intaktní po-
sluchače. „Dnes jsme inkluzivní ško-
la,“ precizuje paní ředitelka, „upřed-
nostňováni jsou však stále nevidomí.
Není ovšem důležité, jestli se jedná
o studenta s postižením nebo bez
něj, podstatný vždy zůstává talent.
Také práci asistentů omezujeme na
minimum, jde o cílenou filozofii ško-
ly. Přejeme si, aby si student uměl se
vším poradit sám, aby asistenta ne-
potřeboval. Jeho osamostatnění sou-
visí i se sebevědomím – víc si potom
věří. Konkurence v životě je totiž vel-
mi vysoká a nevidomý člověk by měl
být v mnoha ohledech lepší, aby se
ostatním vyrovnal.“
Konzervatoř připravuje především
učitele hudby, ale někteří z absolven-
tů studují dál na uměleckých ško-
lách, jiní se uplatňují v orchestrech
nebo ve sboru. Jejich zviditelnění
se a prosazení je v mnoha ohledech
Simona Němcová ukončila letos
jeden z oborů, který studovala – flétnu.