Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 10

REFLEKTOR / CENA FRANTIŠKA KRIEGLA

Cena Františka Kriegla 2018

Foto: JAN ŠILPOCH

Z laudatia, které při udělení

Krieglovy ceny přednesl

dlouholetý spolupracovník

nadace Miloš Rejchrt, vyjímáme:

V roce 1968, po invazi vojsk Varšav-

ské smlouvy do Československa, se

Ilja Hradecký dočasně stal uprchlí-

kem. Tento zážitek ho poznamenal

natrvalo, vděčnost za přijetí druhý-

mi v něm vyzrála do ochoty přijí-

mat druhé, neboť z národů ač jsme

různých, jsme podílníky jednoho lid-

ství, jedné humanity. Tohoto poznání

se mu dostalo ještě dřív, než se stal

uvědomělým občanem, což je v řádu

věcí. Však o hodně dříve, než křes-

ťanství vzniklo, bylo židům připomí-

náno zákonem Mojžíšovým: „Jakožto

jeden z doma zrozených vašich, tak

vám bude příchozí, kterýž jest u vás

v pohostinu, a milovati ho budeš jako

sebe samého, neboť i vy v pohostinu

jste byli v zemi egyptské.“ (3. Mojží-

šova 19,34) I vy, co jste tam v prosto-

ru a čase nebyli, jste tam svým způ-

sobem byli, neboť jste lidé a nesete

v sobě zkušenost našich předků vy-

dávajících se na cestu pouští, aby ně-

kde v dálce nalezli svou zemi zaslíbe-

nou, více svobody a štěstí. Hlásíme-li

se ke židokřesťanským kořenům

Evropy, pak nemůžeme pominout,

že máme v kolektivním životě též

uprchlictví a bezdomovectví. (…)

Koncem roku 1989 se na ná-

dražích na hlavní trati směr Berlín,

nejvíc v Děčíně, Ústí nad Labem

a v Praze-Holešovicích objevili

uprchlíci z Rumunska. Snažili se do-

stat dále do Německa, ale hranice

s tehdejší NDR zůstaly neprostupné.

Ilja Hradecký na to vzpomínal takto:

„Jdu na holešovické nádraží obhléd-

nout situaci. Je tam dvacet třicet lidí,

mezi nimi děti. Někteří přijeli dnes,

jiní jsou na cestě několik dní. Potře-

bovali by sprchu, mají hlad a něco

málo rumunských peněz. Mezitím

Vlasta nakupuje něco k jídlu, uzeni-

ny a chleba a vaří velký hrnec polév-

ky. Znovu na nádraží, tentokrát oba.

Navazujeme první kontakty, dorozu-

míváme se všelijak, jen s některými

se dorozumíme francouzsky nebo

německy.“ (…)

V roce 1990 založil – tehdy to šlo

bez urputných bojů s byrokracií – ob-

čanské sdružení Naděje, které v křes-

ťanském duchu poskytuje pomoc

lidem v sociální nouzi. Roznětkou

bylo již zmíněné setkání na nádraží.

Vznikla z toho ne jednorázová exploze

krátkodeché dobročinnosti, ale vytr-

valý, řízený a promyšleně směřovaný

proud charitativních aktivit. (…)

Ilja Hradecký není státník nebo po-

litik, nýbrž takříkajíc pouhý občan.

Ale i občan, nemá-li být jen do počtu,

musí být podobně zakotvený v po-

znané pravdě, uplatňovat ve svém

občanství i vyšší princip mravní, čelit

statečně všelijaké nepřízni. Naděje,

kterou Ilja Hradecký založil a kte-

rá funguje, je nezisková organizace.

A dnes jsme svědky toho, že proti

samotnému principu neziskových

organizací se v určitých politických

kruzích stupňuje nepřátelství, vyjád-

ření některých politiků jsou hodně

agresivní, podle nich jsou neziskovky

paraziti, vysávají nás, překážejí naše-

mu vládnutí, už z principu jsou špat-

né. (…) Kdo dnes nadále vede a zkva-

litňuje práci neziskových organizací,

musí být statečný. A to Ilja Hradecký

je dlouhodobě až posavad.



(Výběr aúprava zj)

VLETOŠNÍM ROCE

OBDRŽEL CENU, KTEROU

UDĚLUJE NADACE

CHARTY 77, ILJA

HRADECKÝ, ZAKLADATEL

ADLOUHOLETÝ

ŘEDITEL OBČANSKÉHO

SDRUŽENÍ NADĚJE.

TATO ORGANIZACE SE

JAKO PRVNÍ ZAČALA

VĚNOVAT KOMPLEXNÍ PÉČI

OBEZDOMOVCE AVTÉTO

ČINNOSTI ÚSPĚŠNĚ

POKRAČUJE.

Miloš Rejchrt,

Ilja Hradecký

a předsedkyně

Správní rady

Nadace Charty 77

Jiřina Šiklová