Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 21

21

Bucháčkem pod dohledem Letecké

amatérské asociace ČR v počátku

velmi intenzivně podílel na výcviku

pilotů-vozíčkářů.

I přes tuto nešťastnou událost se

ale v projektu podařilo zdárně po-

kračovat a vozíčkáři Marek Maňur,

Ladislav Podnecký, Lukáš Šmejc, Pa-

vel Vindiš a Marian Vilhan tak mohli

dál realizovat svůj sen. Se všemi jsme

se měli možnost vidět na letošním

leteckém dni v Mladé Boleslavi, kde

se poprvé mohla tahle parta oficiál-

ně představit veřejnosti i se svými

třemi speciálně upravenými stro-

ji – Coyote 2 Rans, Tecnam P92-J

a Sparrow ML.

Úpravy letadla jsou na první po-

hled překvapivě jednoduché: kromě

klasického kniplu prostě přibyla ješ-

tě jedna páka připojená k pedálům.

Systém není nepodobný ručnímu

ovládání v autě, existují různé typy,

tento prý představuje nejlepší poměr

mezi výkonem a cenou. A jelikož se

jedná o opravdu malá letadla, ani na-

stupování z vozíku překvapivě není

tak složité. Fyzicky zdatný paraple-

gik ho zvládne sám nebo s jistou do-

pomocí. Jen je třeba se vypořádat

s poněkud stísněným prostorem.

Výzvu představuje přeprava sa-

motného vozíku, ani to však není ne-

řešitelný problém, což dokázal Marek

Maňur, který se svým P-92 přiletěl

do Mladé Boleslavi sám z Kroměříže.

Marek je také zatím jediným vo-

zíčkářem u nás, který už získal

pilotní licenci. A také je prvním sa-

mostatným vlastníkem speciálně

upraveného letadla. „Dělám to pro

radost, určitě to v mém případě ne-

lze brát jako dopravní prostředek.

Hlavní problém je s vozíkem. Potře-

buji pomoc s jeho naložením. A taky

předletová příprava není tak snadná.

Když se to všechno sečte, je jedno-

dušší jet autem. Takže jde vysloveně

o potěšení z létání,“ vysvětluje Ma-

rek, který si vlastní letadlo pořídil

kvůli úspoře času a peněz. „Kdybych

měl kvůli pár hodinám ve vzduchu

dojíždět přes celou republiku, bylo

by to neúnosné,“ dodává.

NÁKLADNÉ, ALE DOSTUPNÉ

Pro představu – v privátní letecké

škole se platí přibližně 2700 korun

za hodinu. Vlastní letadlo se údajně

vyplatí při nalétání alespoň 60 hodin

ročně. A na kolik takový ultralight

vyjde? Podobně jako u aut pochopi-

telně záleží na výkonu, konstrukci,

vybavení a stáří. Pavel Vindiš a Ma-

rian Vilhan si například společně po-

řídili 25 let starého Coyota 2, jehož

cena se v daném stavu blíží půl mi-

lionu. „Jednou mi Pavel zavolal, jestli

nechci koupit letadlo. V první chvíli

jsem si myslel, že se zbláznil,“ říká

s úsměvem Marian a dodává: „Pro-

dal nám ho po dohodě letňanský ae-

Petr Mára

pomáhá

vozíčkářům

do vzduchu.

Marian Vilhan v kabině svého Coyote 2