Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 37

Prázdninové
rozjímání
Pohoda září zMomentky zkolejí, jak ji
vyfotila Kristýna Hodková. Nebudeme
diskutovat ovhodnosti abezpečnosti
pózování na kolejích, soustředíme se na
fotografickou stránku věci. Fotografie
je řešena přísně symetricky, figura je
vose aje velmi dobře zapracovaná do
prostoru. Nohy vyhozené do vzduchu
jsou detail, který obrázek oživuje, dává
mu charakter sympatického rošťáctví.
Oceňuji iprostor, který je kolem figury
vytvořen – někdy bývají podobné fotky
utažené natěsno. Takže shrnu: ano, toto
je velmi příjemná pohodová fotka. Ale
podobné foťte jinde než na železničním
přejezdu!
Itoto je moc příjemná fotka – Max
vletním sestřihu, jak ho viděla
avyfotila Zdeňka Adlerová. Důležitý je
směr pohledu – je přes osu fotky, ato
je velmi správný přístup. Pejsek se dívá
nahoru, ale zároveň dovnitř fotky, takže
jeho pohled svazuje snímek dohromady.
Hlava je vtřetině plochy, jak to má být.
Nad fotografií Pavlíny Růžičkové
jsem poněkud bezradný. Jmenuje se
Strahov 2015, černobílá fotka pustého
prostranství před někdejším sokolským,
později spartakiádním stadionem.
Nevím, jak byla fotka míněna, možná
jako kritika pustosti achátrání stavby,
která kdysi měla smysl, adnes ho jaksi
postrádá anového nabýt neumí. Jenže
ze stavby zbyl jen proužek avětšinu
snímku zabírá nebe adlažba. Ono
je dobré si před zmáčknutím spouště
uvědomit, co chci vyfotit aco tím chci
sdělit. Ato, co ke sdělení nepatří, prostě
nezabírat.
Skončím pěknou krajinkou zokolí
Vizovic. Poslal ji Jiří Kaláb aje dobře
kompozičně řešená. Vhorní třetině
se táhne horizont, ve spodní třetině
máme výraznou hranu louky. Není moc
zajímavá světelně, nejlíp se krajina fotí
večer, nebo ještě líp ráno, když je ve
vzduchu opar, neřku-li mlha prozářená
sluncem. To se pak fotí jedna báseň, což
vám přeji spolu sdobrým světlem.
Autor je novinář aspisovatel.
SLOUPEK
Ondřeje NEFFA
37
můžeš / číslo 9 - 2015
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
děkujeme, že posíláte snímky do rubriky Vaše fotografie na adresu www.muzes.cz.
Jsou zde každému k nahlédnutí a Ondřej Neff z nich pravidelně vybírá ty nejlepší.
Ty pak otiskujeme a autoři dostanou honorář.
Léto je sice oficiálně za námi, přichází ale podzim, fotografův ráj. Proto neváhejte a vydejte se
na lov. Fotografie prosím posílejte co největší.
Přeji vám dobré světlo.
(šb)
JIŘÍ KALÁB
PAVLÍNA RŮŽIČKOVÁ
VAŠE FOTOGRAFIE
KRISTÝNA HODKOVÁ ZDEŇKA ADLEROVÁ
Můžeš