Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 15

15

můžeš / číslo 9 - 2015

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

akademickém roce máme téměř devadesát

takových studentů.

Nejvíce je jich se specifickou poruchou

učení, ale jsou mezi nimi ipostižení zraková

asluchová, vozíčkáři, mladí lidé schro-

nickým onemocněním nebo psychickou

poruchou, dokonce iautista. Akdyž se po-

díváte na čísla loňská, najdete tyto studenty

na všech našich fakultách včetně třeba

architektury, biomedicíny, jaderné fakulty

atd. Zkrátka nikdo není předem vyloučený,

apokud má zájem apíli, může unás získat

skvělou kvalifikaci.

Máte nějaký podrobnější přehled ojejich

dalším pracovním uplatnění?

Na naší škole studují tisíce atisíce mladých

mužů ažen. Těžko můžeme mít dokonalý

přehled ojejich postgraduální kariéře. Včet-

ně studentů spostižením. Ale máme docela

dobré průzkumy ojejich uplatnění voboru,

který vystudovali.

To je totiž důležitý ukazatel kvality

asprávného zaměření školy. Atady se situa-

Studovat

shandicapem?

Jednoznačně odpovídám: Jde to! Amám

to ověřeno na mnoha příkladech. Dokud

jsem vedla katedru, vždycky jsem se sna-

žila, když se přihlásili někteří uchazeči

surčitým handicapem, třeba slepí, na

vozíčku nebo strhavými pohyby po DMO,

abychom je přijali. Nebyla to protekce,

přijali jsme je, jen když splnili požadavky,

jinak jsme jim nabídli, aby navštěvovali

přednášky apo roce zkusili jít kpřijí-

mačkám znovu. Oběma stranám, těm

handicapovaným itěm tzv. zdravým, to

nesmírně pomáhalo. Naučily se vzájemně

vnímat, komunikovat, brát inebrat na

sebe ohledy.

Nezapomenu, jak jedna studentka šla

při imatrikulaci kpřísaze, trvalo jí to

dlouho, varhany vKarolinu se málem za-

vařily, jak stále opakovaly tutéž melodii,

ajá jsem propotila talár. Když za pět šest

let promovala, byla zní suverénní ženská.

Další, slepá, se mne vždy ptala, jakou

známku jsem jí napsala do indexu, akdyž

to byla výborná, tak se ještě zeptala:

„Ale nepřidala jste mi? Je-li to jednička,

dejte mi schválně ještě jednu otázku.“

Jiný student na vozíku sedal sostatními

vhospodě na pivě ajediný ohled, který na

něho brali, bylo, že řekli číšníkovi, že mu

musí dávat tu sklenici suchem, která není

úplně hladká. Od dalšího, slepého poslu-

chače, který si dělal slovní poznámky na

tehdy neobvyklý záznamník, si je ostatní,

převážně posluchačky, brali, apodle něho

si je přepisovali. Studoval vzorně. Dodnes

si pamatuji jeho jméno. Jiná handicapo-

vaná studentka měla touhu projet se na

dvojkole. Zmínila jsem se tehdy někomu

znašich krajanů, okamžitě to obstaral.

Ata posluchačka mi pak dlouho vyprá-

věla do telefonu, jak je to nádherné jet

na kole, jak jinak hučí vítr vzatáčce, jak

jinak jsou při sjezdu slyšet pneumatiky

na asfaltu adalší adalší podrobnosti,

kterých si my ostatní, kteří vidíme, vůbec

nevšimneme.

Nedávno jsem unástupiště do metra

na Florenci potkala jednoho našeho

absolventa. Jel na vozíku, drandil si to

kolem mě, zastavila jsem ho aptala se,

kde pracuje azda nepotřebuje dohodit

nějaký kšeft. Usmál se shovívavě,

poděkoval ařekl, že má tolik práce, že

ani všechnu nestačí. Může dostat bývalá

vysokoškolská kantorka lepší odpověď

od bývalého těžce handicapovaného

vysokoškoláka?



Autorka je socioložka,

členka rady Konta Bariéry.

SLOUPEK

Jiřiny ŠIKLOVÉ

Kdo je prof. Ing.

Petr Konvalinka, CSc.

Rektor Českého vysokého učení technického

vPraze. Světově uznávaný specialista na

stavební konstrukce a materiály. Autor

významných projektů a publikací.

info

ce vposledních letech velmi pozitivně mění.

Takže když jsem mluvil olidském kapitálu,

postupně se ukazuje, že ho umíme posílit,

že škola dobře reaguje nejen na proměny

hospodářství, ale ispolečnosti.

Jeden příklad – naše celkem nedávno

založená fakulta biomedicíny je příkladem

naprosto moderního spojení inženýrského

studia spřírodovědnými obory ahumánní

medicínou, atedy odpověď na nejmoder-

nější trendy ve vědě. Ale úplně nové směry

studia najdete ina naší tradiční strojní

fakultě nebo na mé mateřské stavební, kde

se prudce rozvíjejí nové poznatky opoužití

materiálů, ale ikonstrukci staveb. Takže se

nedivím, že naši absolventi vdrtivé většině

nemají suplatněním problém.

Platí to třeba iozahraničních firmách,

sekterými spolupracujete?

Součástí studia jsou běžně stáže na různých

pracovištích. Středisko ELSA umí zprostřed-

kovat tyto pobyty ačasto se podaří najít velmi

dobré budoucí uplatnění. Jeden příklad –

student svelmi těžkým postižením po dětské

mozkové obrně absolvoval vrámci baka-

lářského studia stáž vMicrosoftu, úspěšně

absolvoval anyní pracuje na Letišti Václava

Havla, kde spravuje softwarové systémy.

Mys lím, že jde oskvělý příklad naší specific-

ké acitlivé práce smladým člověkem.

Dáváte stejné příležitosti handicapo-

vaným ive škole? Mohou posílit vaši

akademickou obec?

Stejně jako kdokoli jiný. Nevedeme podrob-

nou statistiku zdravotního stavu našich

pedagogů. Každý absolvent, pak doktorand,

se může ucházet opedagogickou nebo

vědeckou práci na kterékoli fakultě aumíme

mu vytvořit dobré pracovní podmínky.

Samozřejmé je, že některé znašich

historických budov nebudou nikdy úplně

bezbariérové, ale řešení se najde. Pro mne je

nejdůležitější samozřejmý princip otevře-

nosti školy – nějaké schody nebo patro bez

výtahu nemohou být důvodem, proč by měl

být promrhán talent.

Nakonec studenti spostižením přinášejí

na naši univerzitu důležitý zdroj energie –

ukazují, že těžké překážky lze zvládnout, že

vzdělání otevírá cestu kúspěšnému životu

itěm, kteří by kdysi zůstali za zdmi svých

bytů, nebo dokonce ústavů. Ato je pro nás

všechny také trvalé upozornění, že stěžkým

osudem se dá bojovat.

