Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 12

12

můžeš / číslo 9 - 2015

TÉMA: Vzdělávání handicapovaných

Také maminka pozitivně hodnotí příchod

nového třídního. Přes téměř idylické vyzně-

ní schůzky dospělých Radim prohlásí, že ho

spolužáci někdy dost štvou araději se snaží

moc si jich nevšímat. Na otázku, včem se

podle svého názoru zlepšil, spíš krčí rameny.

Zdá se, že jeho svět je trochu jiný než jeho

spolužáků.

Radimovo současné vzdělávání probíhá

ke spokojenosti rodiny, školy iSPC. Další

schůzka je domluvena na začátek příštího

školního roku. Termín kontrolního vyšet-

ření se bude domlouvat před tím, než se

začne rozhodovat ovýběru vhodné střední

školy.

Podle Markéty Benoniové je na tomhle

týmu vidět, že se orientuje především

na osobní rozvoj dítěte. „Ato je jediné

správné. Avelmi důležité pravidlo také zní

– nesrovnávat sostatními žáky! Sledujeme

individuální pokroky jedince, nechceme ho

nacpat do nějakých normativních škatu-

lek. Vtom je pozice speciálního pedagoga

proti běžným pedagogům hodně jiná.

Pochopitelně by bylo ideální, kdyby ioni

mohli především chválit apovzbuzovat za

dílčí pokroky, jenže oni jsou místo toho

spíš nuceni honit učební plán akontrolně

hodnotit. Speciální pedagog by měl všem

zúčastněným ukazovat, co se povedlo, být

celkově pozitivní asnažit se to přenést ina

ostatní.“

Vedoucí SPC tak připomíná, že vživotě

není podstatný jen výkon, ale také hodnoty

jako kamarádství, spolupráce, zábava azá-

liby. Vidí smysl vzdělávání ivjiných věcech

než pouze vzískávání vědomostí.

Přímo mezi dětmi

Zatímco Markéta Benoniová ajejí kolegyně

pracují ambulantně či vterénu, diagnosti-

kují aprovázejí žáky se speciálními vzdělá-

vacími potřebami vběžných školách, Dana

Trsková je speciální pedagožka přímo vJed-

ličkově ústavu aškolách. Ty navštěvují děti

stělesným nebo kombinovaným postižením

od první třídy až po maturitu.

Žáci kní přicházejí individuálně, vět-

šinou jedenkrát týdně vdobě vyučování.

Videálním případě docházejí irodiče, kteří

pak sdítětem pravidelně vše procvičují.

Systematická adlouhodobá práce dokáže

přinést nečekaná zlepšení, přičemž často

stačí několik minut denně. Příliš dlouhé

cvičení je únavné, atudíž neefektivní.

Dana Trsková se usvých žáků hlavně

snaží řešit problémy sučením. Hledá příčinu

anásledný způsob reedukace. Původně

působila jako běžná učitelka, ale tam si

uvědomila limity možného využití metod

speciální pedagogiky vklasické výuce.

„Proto jsem přešla do poradenství,

abych hledala příčiny potíží. Jak mohu po

Systematická adlouhodobá práce dokáže přinést

nečekaná zlepšení, přičemž často stačí několik minut denně.

Příliš dlouhé cvičení je únavné, atudíž neefektivní.

DANA TRSKOVÁ má možnost se svými žáky pracovat individuálně. Řeší s nimi hlavně problémy s učením.

POZORNOST je u žáků potřeba zaujmout,

ale také nepřepínat. Přetěžování by bylo

ve výsledku kontraproduktivní.

�