Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 11

11

můžeš / číslo 9 - 2015

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

Za oponou speciální pedagogiky

budování týmů apozitivní ovlivňování dru-

hých lidí. „Musí také mít komplexní pohled

na dítě,“ vysvětluje Markéta Benoniová.

„Hledat jeho silné stránky aschopnosti,

přestože třeba nejsou úplně zjevné. Většina

vzdělávacího systému je orientovaná na

výkon. Od toho je třeba se oprostit. Pro

speciálního pedagoga musí být podstatné,

jaký dotyčný žák je, co umí, co má rád,

nikoliv co mu nejde, včem selhává. Měl

by budovat kolem dítěte příjemné tvůrčí

prostředí respektující jeho individuali-

tu. Ktomu je nutné pozitivně motivovat

iostatní lidi kolem žáka – rodinu, pedago-

gy, spolužáky.“

Markéta Benoniová má se svými třemi

kolegyněmi zSPC na starosti především

diagnostiku anásledné nastavení podpo-

ry pro děti stělesným postižením, které

docházejí do běžných škol, ato od mateř-

ských až po vysoké. Jejich polem působnos-

ti je Praha aněkolik málo škol ze Středo-

českého kraje.

Celkem jde přibližně o180 klientů,

pro které zjišťují míru jejich speciálních

vzdělávacích potřeb apomáhají jim na-

stavit vhodná opatření. To znamená, že

na základě zjištěné situace začnou kolem

žáka vytvářet tým spolupracujících lidí –

obvykle jsou to učitelé, asistenti, vedení

školy arodiče. Pak se snaží pravidelně

pořádat schůzky týmu přímo vžákově

škole areflektovat aktuální situaci. Žák

srodinou dochází do SPC na kontrolní

speciálně-pedagogické apsychologické

vyšetření, popřípadě konzultace.

Na schůzce

Ktakovému setkání jsme byli přizváni do

jedné běžné pražské ZŠ. Tu navštěvuje

sedmák, říkejme mu na žádost rodičů jiným

jménem, třeba Radim. Trochu hůř chodí,

má své tempo, ale jinak na první pohled

žádné závažné postižení nemá. Snad jen

chováním působí trochu víc dětsky než

někteří jeho vrstevníci. Markéta Benoniová

přichází do školy odpoledne po vyučování.

Setkání se účastní Radimova maminka, paní

ředitelka, školní speciální pedagožka-vý-

chovná poradkyně atřídní učitel. Po chvilce

je přizván iRadim.

Vše probíhá vpřátelské atmosféře.

Nejprve (ještě bez Radima) se shrne, jak to

sním vypadá po stránce školních výsledků

ajeho zapojení do třídy. Zdá se, že nejsou

žádné zásadní problémy. Probírá se situace

kolem asistentky pedagoga, která je ve třídě

kdispozici pro více žáků, ale nově by měla

být víc kruce právě Radimovi. Markéta

Benoniová vyjadřuje nadšení zpedagogické

práce třídního učitele, jehož hodinu měla

před časem možnost absolvovat formou

náslechu.

Speciální pedagog

vběžné pedagogicko-

-psychologické poradně

řeší zdevadesáti

procent specifické

poruchy učení nebo

tzv. ADHD – poruchy

chování apozornosti

shyperaktivitou.

Se zdravotně

handicapovaným žákem

obvykle nemá moc

zkušeností.

MARKÉTA BENONIOVÁ

pozorně naslouchá názorům žáků,

rodičů i učitelů, kterým poskytuje podporu.

�