Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 9

9

že se například u dětí s vrozenými

vadami na začátku najdou sponzo-

ři, dárci, kteří chtějí pomáhat. Máme

tak možnost ukázat zdravotnímu

systému, že to funguje. Například

u protetiky horních končetin se nám

s pomocí nadací a darů povedlo za

posledních deset let vybavit protéza-

mi nesčetně dětí a dotáhli jsme to tak

daleko, že dnes je šance u vrozených

vad horních končetin vyrábět dětem

moderní protézy na úhradu zdravot-

ní pojišťovny. Ukázali jsme společně

zdravotnímu systému, že to nejsou

vyhozené peníze.

Přicházejí tedy lepší časy?

Myslím, že role nadací bude neza-

stupitelná ještě velmi dlouho. Vždyc-

ky bude něco, co má pro koncové

uživatele smysl, a systém zdravot-

nictví na to není připraven. Působí

to jako obrovský nadstandard, pa-

cientům to však neskutečně vylep-

ší kvalitu života. A to je nesmírně

zdravé i pro druhou stranu: pro dár-

ce, pro společnost. Vidíme moderní

pomůcky v televizi, v časopisech,

jsme díky tomu k lidem s postiže-

ním otevřenější. Když jsem začínal,

potkat někoho s protézou v podstatě

nešlo. Lidé se je snažili skrýt a my je

vyráběli tak, aby vypadaly jako dru-

há, zdravá končetina. Dnes je přístup

úplně jiný, spousta lidí se za své po-

stižení už nestydí. Nám protetikům

to přináší skvělou věc – můžeme dě-

lat protézy funkční i pěkné, můžeme

dělat barvy, moderní design, i naše

práce se tak stává hezčí.

Konto Bariéry jen vloňském

roce podpořilo třináct moderních

protéz. Zejména mladí lidé se za

syrovou techniku na místě své

končetiny nestydí aještě se třeba

chlubí spolužákům…

Dříve jsme měli hodně uživatelů,

kteří sice měli velmi hezkou nohu,

ale velmi špatně s ní chodili. Dnes

jim jde hlavně o co nejlepší zvládnutí

chůze. Fakt, že se přes těžké posti-

žení umím pohybovat tak, že zvlád-

nu všechno, je z mého pohledu lepší

než mít hezky vyplněnou nohavici.

Je ale nutné nezapomenout, že i ta

nejmodernější protéza nemusí být

sama o sobě řešením. Někdy pře-

vládne nadšení, že když si pořídím

to nejlepší, smažu tím své postižení

a ruka nebo noha mi doroste. Ztrátu

končetiny však nedovedeme vyléčit,

můžeme ji lépe nebo hůře kompen-

zovat, snažit se naplnit kvalitu života,

ale člověk si musí uvědomit, že život

bude jiný. Může být krásný, kvalitní,

mnohdy i kvalitnější, než mají lidé,

kteří mají všechno zdravé, ale život

je to zkrátka jiný. I ty nejdražší bio-

nické nohy vždycky chodí jen tak,

jak dokáže chodit jejich uživatel.

Ptal jsem se, jak vypadaly proté-

zy vminulosti. Kde ale svůj obor

vidíte třeba za dvacet let?

Protetika velmi rychle přejímá nej-

modernější technologie, dokážeme

dnes zpracovávat všechny moderní

materiály, využíváme 3D tisku. Pa-

Cesta kprotéze

Když přijde člověk okončetinu, měl by se podle Vladana Prince

zkontaktovat sdobrým protetikem co nejdříve. Lze si tak

stanovit reálná očekávání avyhnout se vzdušným zámkům.

První protézu je možné začít dělat vřádu několika týdnů

od amputace – vytvoří se sádrový odlitek, mluví se otom,

jak bude první protéza vypadat. Bývá většinou jednodušší,

její úkol je zvládnout nácvik, sžití se snáhradou. Následuje

někdy až roční období, kdy se člověk učí sprotézou žít,

absolvuje rehabilitace, nácvik pohybových stereotypů. Teprve

pak je možné udělat další, pokročilejší protézu uzpůsobenou

tomu, co člověk za rok zvládl, na jakou aktivitu se dostal.

Výroba protéz je individuální acenový rozptyl mezi nimi

značný. Umyoelektrických protéz horních končetin se cena

pohybuje mezi  tisíci až , milionu korun, protézy dolních

končetin sbionickým kloubem stojí přibližně  tisíc až

, milionu. Cena závisí na použitém systému, komponentech

aúrovni amputace (vpředloktí nebo paži, respektive ve

stehně nebo kyčli).

Pořízením protézy však cyklus nekončí. Standardně vydrží

zhruba dva roky, bionické klouby išest, itak je ale několikrát

potřeba něco opravit, vyměnit, upravit podle pahýlu. Oto

je důležitější si dobře vybrat protetika amít jej poblíž kvůli

pravidelným návštěvám.

trný je nástup elektroniky, čím dál

víc pomůcek ji obsahuje a čím dál

víc práce dnes už děláme na počíta-

čích. Utíkáme tak trochu od řemesla.

Osobně tomu příliš nefandím, vní-

mám to tak, že to je hodně o dotýkání,

a když si vyšetřím pahýl, prohmatám

jej, dostanu do rukou informace, které

skenováním a počítačovým modelo-

váním zatím nepřenesu. Obrovskou

výhodou české protetiky je ale skvěle

fungující vzdělávání, většina okolních

zemí nám jej závidí. Máme tu vysoko-

školáky, kteří umějí s moderní tech-

nikou to, o čem já mám pocit, že jde

pouze rukama. Musíme však dobře

ohlídat, aby počítačové zpracování

nevedlo ke konfekci – protetika musí

zůstat individuální.

Elektronika v protézách nám ale

jednoznačně přináší zvýšenou jistotu

a tím kvalitu života. Chůze s bionic-

kým kolenním kloubem je mnohem

bezpečnější, člověk se nemusí pořád

plně soustředit na to, jak jde, zda je

tam kamínek nebo obrubník. Bariéry

Novinky musí být dobře otestované,

trvá dlouho, než se zavede něco

nového – ať už je to operační postup,

medikament či protetická pomůcka.