Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 8

REFLEKTOR / MODERNÍ PROTETIKA
Dokáže se snejmodernější proté-
zou naučit každý, nebo je někdy
lepší využít něco technologicky
jednoduššího?
Naučit se dá všechno, v každém
věku. Jde spíše o to, co od protézy
očekáváte. Na začátku si proto mu-
síme s klienty ujasnit, co je jejich
cílem, kam se chtějí přes postižení
vrátit. Někdy je to třeba jen zvlád-
nout vyzvednout vnoučata ze škol-
ky, nakrmit králíky, u jiného je to
zase touha brázdit svahy na lyžích.
Často je třeba podřídit protézu za-
městnání, člověk se pohybuje napří-
klad v prašném prostředí, ve vlhku.
Někdy je pak vrcholnou elektroniku
lepší opustit a jít cestou jednodušší
mechaniky, která bude spolehli
fungovat.
Zmínil jste, že princip myoelek-
trické protézy je osmdesát let
starý. Jak vypadaly protézy
ajejich společenské přijetí před
pětadvaceti či padesáti lety?
Nejstarší protézy fungovaly podob-
ně jako vypínač světla v místnosti.
V lůžku byly k dispozici dva vypí-
nače a amputovaný je buď zapnul,
nebo vypnul, spustil se motor a ruka
se zavřela nebo otevřela. Zvládala
jen jeden pohyb. Moderní elektro-
nikou jsme dosáhli na vyšší citlivost
– dokážeme pohybovat prsty zvlášť,
dokážeme přesouvat palec do jiných
pozic…
Problém nevidím v technice, ale
v přístupu. Zdravotní systém je tra-
dičně nastaven tak, že když něco
funguje, dlouhá léta to dokáže zkost-
natěle převládat. Novinky musí být
dobře otestované, trvá dlouho, než
se zavede něco nového – ať už je to
operační postup, medikament či pro-
tetická pomůcka. S původní myoru-
kou se uživatel musel velmi nesnad-
no učit. Celá léta se pak tradovalo, že
podobně komplikované protetické
vybavení má smysl dělat pouze pro
lidi s oboustrannou amputací, kteří
jsou na protézy absolutně odkázá-
ni v sebeobsluze. Že ti jediní mají
motivaci se složité ovládání naučit.
Dnes ale umíme protézu řídit daleko
intuitivněji, uživatel ji snadno zapo-
jí do běžného života. Smysl má tedy
pokročilé pomůcky vyrábět i pro lidi
s postižením na jedné končetině.
Tím ale trpí pacienti, kterým by
moderní pomůcka pomohla vy
-
lepšit kvalitu života – jen kdyby
se tak vešli do škatulky
Jsou tu i další parametry, které sys-
tém nedovede pružně nahlédnout:
pokud se vše naučíte dělat jen jed-
nou rukou, trénujete jen jednu po-
lovinu těla – jak po stránce svalové,
tak po stránce propojení s nervovým
systémem, senzoriky a pohybové
kontroly. To vede k nerovnováze
v organismu a může se stát, že ži-
jete po mnoha stránkách hodnotný
život, avšak přetěžujete určitou část
těla a v pokročilém věku vás začnou
brzdit druhotná postižení. Vybavení
bionickou či pokročilou myoelek-
trickou protézou naopak umožňuje
člověku přirozeně zatěžovat celý
systém. Studie nám například uka-
zují, že pokud děti s protetickými
vadami nedostanou pomůcku včas,
obvykle v pubertě končí s těžkou
skoliózou páteře. Zvlášť u malých
dětí je podstatné zachytit správný
moment. Moderním přístupem je
využívat protetiku, abychom člověka
s postižením uchránili od dalších po-
tenciálních komplikací. Je dobře, že
se rozvíjí spolupráce protetiky s fy-
zioterapií.
Péče musí být kontinuální, úhrado-
vý systém to ale zatím neumí takhle
chápat. Prioritně jsme stále placeni
jen za ty pomůcky.
Co můžeme udělat, abychom
zkostnatělé přístupy změnili?
Z mého pohledu je naprosto klíčová
spolupráce s nadacemi. Je důležité,
Nové materiály,
3D tisk, počítačové
zpracování.
Technika není
problém, mezi
uživatele
amoderní náhradu
se však často
staví zkostnatělý
systém.
Můžeš