Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 28

28

můžeš / číslo 6 - 2013

20 LET KONTA BARIÉRY

Tomášovi se vkolektivu líbilo.

Byl zvyklý na společnost lidí. Proto mu maminka

vybojovala idocházku do běžné základní školy.

odobrovolnické centrum pro rodiny dětí

spostižením. Konaly se výlety, setkání,

hipoterapie atd., ale celkově ORION moc

nežil. Pak se do aktivit více obuly tři dámy,

současná ředitelka Ilona Mikušová, členka

výboru o. s. ORION Lenka Jelínková apaní

Miroslava Červinková. Za patnáct let se

zdobrovolnické organizace stal registrova-

ný poskytovatel sociálních služeb pro celý

okres. Poskytuje osobní asistenci pro děti

shandicapem asociálně-aktivizační služby

pro rodiny sdětmi.

Od září 2012 provozuje Centrum

denních služeb. Zároveň zajišťuje poraden-

ství adalší aktivity (přednášky, kulturní,

sportovní apoznávací akce, výlety, pobyty,

hipoterapii, letní tábory pro děti shandica-

pem, rozvoz klientů autobusem sasisten-

tem atd.). Na část aktivit sdružení získává

podporu zEvropské unie. Nyní rekonstruuje

zcela ve vlastní režii zdarů asvépomo-

cí budovu, která bude sloužit nejen pro

klienty Centra denních služeb, ale ipro další

činnost sdružení ORION. Krásná ukázka

spolupráce lidí, kterým jde ospolečnou věc.

Vtomto případě zajistit chybějící služby pro

svoje děti spostižením.

„My byli vpodstatě průkopníci. Tomáš

se narodil vdobě, kdy se hledaly informa-

ce hodně těžko. Já byla do všeho hrrr…

Vmateřské školce jsem ho šoupla mezi

dvacet zdravých dětí, ať se tam spolu nějak

porovnají. Učitelkám jsem slíbila, že budu

zpočátku za dveřmi čekat, kdyby bylo něco

potřeba. Afungovalo to. To byla integrace

podle mého gusta,“ říká paní Červinková.

Tomášovi se vkolektivu líbilo. Byl zvyklý

na společnost lidí. Proto mu maminka vybojo-

vala idocházku do běžné základní školy. Přes-

tože věděla, že se nikdy nemůže naučit stejné

věci jako jeho spolužáci. Šlo jí hlavně osynovu

spokojenost aco nejnormálnější život.

Měl individuální plán aděti ho mezi sebe

přijaly. Ajelikož se vše na začátku vysvětlilo

irodičům spolužáků, nikdy nenastal žádný

problém. Hodně tomu přispěl ipřístup

vedení školy askvělá osobní asistentka,

která sTomášem vydržela celých deset let!

Pan ředitel ZŠ Častolovice možná tehdy

nejprve nevěděl, na co kývl. Měl zkušenost

sdítětem se svalovou dystrofií, které nemělo

problémy sučením, ale prostě jen sedělo na

vozíku. Když se setkal sTomášem osobně,

bylo mu už možná hloupé couvnout. Nikdy

nemusel litovat, že své předem dané slovo

dodržel. Zdaleka ne všichni se kintegraci

stavějí takhle čelem.

Tomáš sice dodnes neumí číst, ale odění

kolem sebe se zajímá. Většinu času mého

rozhovoru sjeho maminkou strávil upo-

čítače, na kterém řídil simulátor kamionu.

Sestra Karolína mu jen občas musela přečíst

instrukce, jinak ovládání zvládal sám.

Se zájmem aradostí mi pak ukázal svůj

pokoj vyzdobený plakáty rychlých aut. Jeho

těžké mluvě jsem bohužel sám nerozuměl,

ale maminka mi přeložila iTomášův projev

nelibosti nad mou žádostí ofotografování.

Zdá se, že se jako každý správný mladík

jeho věku nevyhýbá ani ostřejším výrazům.

Nejlepší projev normality, řekl bych.

Role Konta BARIÉRY

„Naše kontakty sKontem BARIÉRY začaly

mým bláznivým nápadem, že dítě smen-

tálním postižením může řídit elektrický

vozík. Nechtěli nám ho dát, ale Tomáš ho

prokazatelně řídit uměl. Raději ho mám

prý vozit všude já. Potřebovali jsme dvě stě

padesát tisíc, abychom nemuseli spoléhat na

zdravotní pojišťovnu.

Obrátili jsme se ina Konto BARIÉRY. Po-

řád se mi nedařilo osobně se spojit spaní ře-

ditelkou Jirků. Když jsem ji konečně uslyšela

vtelefonu, rozbrečela jsem se, místo abych

pořádně vysvětlila, co bych ráda,“ směje se

paní Červinková. Samotné Konto BARIÉ-

RY pak dalo přibližně padesát tisíc korun,

hlavně však zprostředkovalo další kontakty.

Řízení letového provozu nakonec přidalo

dalších sto padesát tisíc. Tomáš dostal vozík

kVánocům. Díky němu se může samostatně

pohybovat po domě iokolí.

„Spaní Jirků osobě víme,“ říká paní Čer-

vinková. „Ozýváme se jedna druhé navzájem.

Například předloni byl golfový turnaj apaní

ředitelka mi volala, zda nepotřebujeme ně-

jaký příspěvek. Měla jsem velkou radost, že

na nás takhle myslí.“ Podpora od Konta BA-

RIÉRY směřuje ido sdružení ORION. Anení

pochyb, že putuje do dobrých rukou. 

TOMÁŠ JE SPOLEČENSKÝ ČLOVĚK,

proto rodina vždy usilovala ojeho zapojení

do kolektivu dětí už od školky.

DENNÍ SLUŽBY ve sdružení ORION

zahrnují nejrůznější aktivity.

RODIČE DĚTÍ

spostižením

dokázali

vRychnově

nad Kněžnou

vytvořit pro

své potomky

služby na

míru.

