Strana 13
13
ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ
můžeš / číslo 6 - 2013
Na city se nedá hrát
Na čistou charitu se ani vRumpoldu, ani
vDomově sv. Anežky spoléhat nemohou.
Jan Šesták tvrdí, že to ve sféře, kde se jejich
„chráněné podnikání“ stýká snechráněným
volným trhem, to vůbec snadnější nemají.
„Samozřejmě, že zákon ozaměstnanosti
dává jistou výhodu zákonným podílem, kolik
mají firmy zaměstnávat lidí shandicapem.
Ale uvýrobků se to nepočítá. Utří zdeseti na-
šich odběratelů platí, že berou naše výrobky,
aby měli náhradní plnění, tedy odběr zboží
od firem zaměstnávajících lidi shandica-
pem,“ potvrzuje ředitel sv. Anežky.
Fungují dlouhodobé vztahy, argument
jakési společenské odpovědnosti, že dělají
dobrou věc. „Stále to musí mít ekonomická
pravidla. Jsme charita itrh současně. Pořád
Jan Šesták odhaduje,
že ze zhruba stovky
osob snějakým
zdravotním omezením,
která žije vTýně nad
Vltavou, chce doopravdy
pracovat asi třetina.
hlídáte svoje poslání, které chcete naplňovat,
dobro, ale musíte mít na paměti ekonomickou
udržitelnost, protože bez ní rychle skončíte.“
Jak Jan Šesták, tak Petr Cícha se shodují
se vtom, že neexistují vymezené činnosti,
které by jako jediné mohli vykonávat lidé
shandicapem. „Okruh těch lidí je bohatý
akaždý zvládne něco,“ tvrdí Jan Šesták.
„Když se podíváte na zaměření firem, které
sevěnují zaměstnávání postižených, tak je
tam všechno.“ Iběžná firma, orientovaná
na zisk, pokud by se zamyslela, našla by
činnosti, které by mohl vykonávat člověk se
zdravotním postižením.
Upozorňuje, že do této sféry zasahují iti,
kteří chtějí jen parazitovat, vytvářejí pra-
covní místa kvůli státní podpoře nebo útočí
na zákazníkovy city. Ale trh aekonomika
nakonec samy rozhodnou, že jen sútokem
na dobré stránky lidské duše nestačí.
Co se parazitování týká, mají sním na
krajské pobočce úřadu práce vČeských Bu-
dějovicích bohaté zkušenosti. „Mnohé firmy
odkryla reforma, ale chytráci se vždy rychle
otřepou ahledají cesty,“ tvrdí Ivan Loukota.
Zmnohatisícového příspěvku na pracov-
níka vidí ti, jimž je dotované místo určené,
jen část. „Není jednoduché chudákům,
které zaměstnavatel obíral, vysvětlovat, že
jejich místa byla vytvořena fiktivně. Leckdy
intervenují osobně, bojují iza ty tři až pět
tisíc, které dostávali, ale nám nezbývá než
příspěvky na základě kontroly nevyplácet.“
Chtějí, nebo nechtějí pracovat?
Jan Šesták odhaduje, že ze zhruba stov-
ky osob se zdravotním omezením, která
žije vTýně nad Vltavou, chce doopravdy
pracovat asi třetina. Záleží na posouzení
postižení, na nastavení výše dávek, jestli je
pro handicapovaného dostatečně motivující
ucházet se opráci. „Můžete narazit na člo-
věka, který by zájem pracovat měl, protože
jeho postižení byla posouzena přísně adáv-
ky jsou nízké. Jenže jeho reálné pracovní
uplatnění je téměř nulové.“
Jan Šesták připomíná, že dlouhodobé pra-
covní aktivity ve sv. Anežce vedou ktomu, že
mnoha chráněncům se handicap postupem
let zlepšuje. To pokládá za nejlepší důkaz
správnosti existence jejich instituce. Vedoucí
oddělení zaměstnanosti krajské pobočky Úřa-
du práce České Budějovice Vladimír Brablec
říká, že motivace se snižuje vtěch případech,
kdy je zaměstnání spojené sdojížděním,
kdy mohou lidé se zdravotním omezením
dorovnávat své příjmy zdávek aztoho, co
jim poskytne domácí hospodářství.
Ředitel úřadu Ivan Loukota uvádí příklad
ze života. „Jsou lidé motivovaní ati, kterým
stav vyhovuje. Znal jsem paní svývodem
po rakovině, jediným omezením bylo, že
chodila často na záchod. Té se podařilo najít
práci. Jinou ženu snaprosto stejným handi-
capem se nám zaměstnat nepodařilo. Přitom
mohla pracovat stejně jako ta první paní,“
krčí výmluvně rameny.
LECKOMU SE JEHO HANDICAP
postupem let při práci vdílnách zmenšuje.
VÝROBKY
CHRÁNĚNÝCH
DÍLEN nacházejí
přímé uplatnění
udalších
prodejců.
VTýně nad
Vltavou se
podařilo rozjet
na slušné
úrovni iprodej
přes vlastní
internetové
stránky.