Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 10

10
můžeš / číslo 6 - 2013
TÉMA: Zaměstnávání lidí spostižením
normálním přístupem – zadávání úkolů,
počítání výsledků ajejich analýza, otevřené
hodnocení.
Podmínky se přizpůsobují člověku, ale on
se musí přizpůsobit pravidlům. Také kvůli
tomu máme velice malou fluktuaci. Amáme
kdispozici ipár méně náročných pracovních
pozic, takže když se objektivně nedaří, ne-
propouštíme, ale přesuneme na jinou práci.
Iproto unašich lidí není zvláštnost, když
se knám za prací přestěhují, někdy istovky
kilometrů. Vtéto pružnosti jsme asi dost
napřed proti běžné populaci.
Jak si tedy vlastně vedete ekonomicky?
Jestliže jsme vroce 2005 měli zhruba sto
zaměstnanců, dělali jsme jen kompletační
práce azisk byl řekněme 100, dnes je nás
opadesát procent víc, už žádné obyčejné
kompletace neděláme azisk je 300. To
Neměla by tedy tato vaše úspěšná zku-
šenost být kdispozici ostatním? Třeba
za podpory státu?
Otevřeli jsme vzdělávací centrum pro sociál-
ní podnikání. Přitom se snažíme, aby nešlo
jen oteorii, ale nejméně zpoloviny opozná-
vání konkrétní praxe vnašem družstvu. Tak-
že my nic netajíme, neschováváme, každý
se může přihlásit azačít unás studovat. Ale
musí to pochopitelně myslet vážně, staráme
se, aby novou kvalifikaci nepotvrzoval
uposluchačů diplom, ale jejich skutečné
schopnosti podnikat.
Studovat unás mohou zájemci ozaložení
malých ivětších firem, zaměstnanci nejrůz-
nějších neziskových organizací, absolventi
nejrůznějších škol, ale ipracovníci veřejné
správy, protože právě oni mají často velké
mezery ve správném chápání sociálního
podnikání.
Proč někteří znás
nepracují?
Problematika zaměstnávání osob shandi-
capem není tak jednoznačná, jak je nám
mnohdy některými organizacemi věnují-
cími se podmínkám života osob shandica-
pem naznačováno.
Že je mnohdy vhlavách „zdravých“ zaměst-
navatelů bariéra, kvůli které mají problém
zaměstnat člověka shandicapem, je fakt.
Vůbec musím konstatovat, že největší pře-
kážkou vintegraci jako takové jsou právě
psychické překážky. Ty budeme odstraňovat
ještě léta. Ale nadruhou stranu musím
říci, že jsem se mnohokrát setkala stím,
že zaměstnavatel vhodné pracovní místo vy-
tvořil, leč nikoho nesehnal. Omísto prostě
nebyl zájem. Tito zaměstnavatelé byli jed-
nak zklamáni, čekali příjemný pocit ztoho,
že pomohli, jednak se cítili být poškozeni
zákonem, protože vokamžiku, kdy nena-
plnili znění zákona ozaměstnanosti, musí
odvádět „pokutu“ dostátního rozpočtu
zato, že nezaměstnávají potřebné procento
osob shandicapem, jak zákon stanoví.
Nebudu mluvit otom, že se opravdu někdy
práce shání velmi těžce, že největší problém
je zejména zaměstnání lidí stěžkým postiže-
ním. To je fakt. Ale chci mluvit otom, jak je
možné, že volné místo je anikdo oně nemá
zájem. Nevím, aráda bych nato přišla, co
vede některé handicapované ktomu, že
raději, než aby pravidelně dojížděli dopráce,
sedí doma. Jsem si vědoma toho, že ne
vždy jim práce, respektive odměna zapráci,
vynese výrazné zvýšení příjmů atím zvýšení
životního standardu. Ale mám dojem, nebo
spíše jsem přesvědčena, že je lepší chodit
pravidelně dopráce, rozuměj mezi lidi, než
jen sedět doma aničemu se nevěnovat.
Práci lze nejen uhandicapovaných považo-
vat izasociální život. Aprávě tento aspekt
je zvláště azejména uosob shandicapem
důležitý apodstatný. Každý člověk má
tendence sám sebe litovat a„užírat se“
momentálním neúspěchem, nevydařenou
fází života nebo událostí, která mu zásadně
změnila život. Handicapovaný má či může
mít sklon ktakovému jednání oto vyšší,
že zlom vživotě byl jistě zásadní. Aprávě
proto je chození dopráce, tedy mezi lidi,
velmi důležité. Jak se říká, člověk přijde
najiné myšlenky.
Navíc může zjistit, že není zbytečný, že
může společnosti něco přinést, že může
pomoci ilidem kolem sebe. Ato třeba
tím, že jim je příkladem, že nerezignoval
naživot, ikdyž jej postihla vážná věc. Vždyť
život máme jen jeden. Aten, chtěj nechtěj,
musíme žít. Jiný mít nebudeme.
Autorka je senátorka.
SLOUPEK
Daniely FILIPIOVÉ
Vraťme se ale ktěm nejdůležitějším –
klidem se zdravotním postižením, kteří
hledají práci.
Dobře, mluvme otěch, kteří opravdu hleda-
jí. Když knám přichází uchazeč – amusím
dodat, že jich máme asi 600 při celkovém
počtu 150 pracovních míst – musí nejen
splňovat běžné předpoklady, ale musí také
okamžitě přistoupit na povinnost dalšího
vzdělávání.
Náš motivační program předpokládá,
že zaměstnanec poroste, bude stoupat ve
struktuře firmy. Když mu tedy připravíme od-
povídající podmínky, pracovní dobu, úpravu
pracovního místa ajeho perfektní hygienu,
pak už se bez výjimky musí smířit sdocela
také znamená, že unás nikdo nepracuje za
minimální mzdu. Přitom jde většinou otytéž
lidi, kteří kdysi nastupovali na jednoduchou
práci. Avnich je také velké bohatství, byť to
neumíme srovnat do tabulek.
Souhlasili byste, kdyby některý zvašich
pracovníků získal takovou kvalifikaci,
aby odešel do „normálního“ podniku?
Jistě, to podporujeme. Sociální firma
má také připravovat lidi pro otevřený trh
práce. Ale odchody jsou velmi vzácné. Spíš
čelíme náporu zdravých žadatelů. Těm však
vyhovět nemůžeme, vybudovali jsme firmu
pro postižené amusíme ji pro ně uchránit,
protože podobných šancí je zatím málo.
JEN MÁLO ÚSPĚŠNÝCH PODNIKATELŮ je připraveno poradit ostatním.
Ale zájem zatím není velký...
Náš motivační program předpokládá,
že zaměstnanec poroste,
bude stoupat ve struktuře firmy.
Můžeš