Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 19

můžeš / číslo 6 - 2011

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

Kovář specialitu lokalit, jako

jsou Slapy, Orlík nebo Lipno.

„Jednou jsem vNorsku viděl

skutečně unikátní stavbu.

Bylo to vproudící vodě ašlo

ovydlážděný kamenný násep,

který vypadal velmi přírodně.

Šířka asi dva metry, nadélku

šel kolmo dořeky pět metrů.

Bylo to místo pro handica-

pované muškaře. Rybáři tam

stáli vevodě až poprsa, jen ten handicapo-

vaný si chytal zmola. Samozřejmě že zmola

by to bylo pohodlnější ipro ty nepostižené,

ale oni tam nechodili. Ze slušnosti.“

Projekt Rybářství bez bariér asním

související vyznačení míst by zjednodušil

nejen hledání vhodných lokalit, ale usnadnil

by irybářský provoz. Nestávalo by se pak, že

handicapovanému rybáři by někdo odtáhl

auto, protože parkuje tam, kde nemá. „Jed-

nou jsem chytal uvody nalouce, auto jsem

měl kousek, aikdyž přes tu louku jezdila fůra

aut, majiteli jsem se znelíbil achtěl mě isau-

tem arodinou nahrnout bagrem dovody,“

líčí Martin Kovář svůj asi nejhorší zážitek.

Většina revírů vČesku spadá pod správu

Českého aMoravského rybářského svazu,

ale roste také počet soukromých revírů. Vý-

hodou centrální správy je to, že má jednotné

směrnice, ale privátní revíry zase operativně

reagují napožadavky trhu. Zrybářství se

totiž stal poroce 1989 byznys, chytat dnes

můžete nasoukromých revírech snadno,

většinou jen platíte vrozmezí 100−1000

korun zaden. Stále více se zohledňuje klient

ajeho požadavky. Asoukromníci se snaží.

Ryba tě nestáhne

Jaká má tělesně postižený rybáře vlastně

omezení vechvíli, kdy už je urybníka nebo

řeky? „Záleží natom, jakou

techniku používáte,“ říká

Kovář. „Drtivá většina rybářů

přijde kvodě, hodí to tam

natěžko ačeká, jestli něco

chytí. Pokud jste navozíku,

tak vtakovém případě žádné

omezení není. Snad jenom

potřebujete delší podběrák,

tří- až pětimetrový. Ale takové

se dnes dělají zgrafitu ajsou

docela lehké ilevné.“

Královskou disciplínou je muškaření, při

kterém je potřeba stát vevodě. Ale ani tady

nemusí být vozíčkář vnevýhodě. Unás sice

podobná mola nejsou, ale naněkterých

úsecích řek se dá chytat znáplavek. „Není

rybolovný způsob, který by handicapovaný

nezvládl,“ říká Martin Kovář.

„Jednou jsem vItálii nazávodech chytal

vedle kluka, který měl jen jednu ruku alo-

vil sjedenáctimetrovým prutem jako bůh.

Byl neuvěřitelně šikovný.“ Apak je tu ještě

jeden způsob, který staví handicapovaného

nastejnou úroveň se zdravým: loďka. Doní

se usadíte ajste stejně mobilní jako kdokoli

jiný.

Martin Kovář zdůrazňuje, že úplně

nejlepší je, když má handicapovaný ssebou

narybách někoho, kdo mu může vurči-

tých situacích pomoci. Může to být parťák,

manželka, někdo sjiným typem handi-

capu. Když vám něco upadne askutálí se

dovody, tak to vyzvedne, když zapadne

auto dobahna, tak zatlačí nebo sežene blíz-

kou pomoc.

Mnohého vtipálka možná napadne, zda

je možné, aby rybáře při lovení stáhla ryba

isvozíkem dovody. Asi bychom nějaký

případ našli, ale včeském prostředí to

vzhledem kvelikosti zdejších ryb avod není

moc pravděpodobné. Při rybolovu namoři

to však možné je.

„Jednou vNorsku našeho kamaráda

navozíku Frantu Charváta, známou figuru

nejen vrybářském světě, který již chytá

ryby vnebeském rybníce, museli naloď

přivázat kotevním lanem. Chytalo se pilke-

rováním, tedy tak, že rybář spustil návnadu

dodvou stovek metrů. Již návnada vážila

hodně, akdyž ryba zabrala, skutečně hro-

zilo nebezpečí, že to rybáře přetáhne přes

palubu.“

Rybaření vČesku má ale spíše klidný,

odpočinkový charakter. Hlavně je člověk

vpřírodě. Podle Martina Kováře je jedním

znejhezčích faktorů to, že se člověk může

vracet naznámá místa asledovat, jak se

mění vprůběhu času. Skutečně kuriózní pak

bývá, když jeden rok chytnete rybu, pustíte

ji, adruhý rok ji chytíte zase. Příjemné

setkání se starým parťákem...

Handicapovaní rybáři,

iti starší, vyhledávají

automaticky místa,

kam se nejsnáze

dostanou autem.

RYBAŘENÍ MŮŽE BÝT RELAXACÍ,

životním stylem, ale také sportovní činností.

Martin Kovář si užívá toho, co většina ostatních rybářů: klidu.