Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 18



můžeš / číslo 6 - 2011

ZA RYBAMI

S VOZÍKEM

RYBAŘENÍ BEZ BARIÉR

Kdo chodí na ryby, mohl by jmenovat  

desítky důvodů, proč mu tahle činnost učarovala. 

Rybaření je i aktivita,  které se mohou plně věnovat  

lidé s nejrůznějšími typy postižení.

dy jsem si také řekl, že přede mnou může

být ještě velmi pěkná část života.“

Rybářství má včeském prostoru tradici,

je rozvinuté amá mnoho podob. Mezi rybáři

najdeme imnoho lidí ne snad spostižením,

ale surčitým omezením. To se týká hlavně

seniorů. Podobně jako handicapovaní mají tře-

ba problémy stím, jak se vůbec kvodě dostat.

Mladý kluk, který si přerazil páteř, je natom

podobně jako děda, který už nemůže nanohy.

„Handicapovaní rybáři, iti starší, vy-

hledávají místa, kam se nejsnáze dostanou

autem,“ říká Martin Kovář. „Zaparkují, vyn-

dají vercajk ahned mohou chytat. Někteří

majitelé cest zase nemusí povolit průjezd.

Je někdy složité najít vtakovém případě

vhodný plac.“

Mapa dobrých míst

Napozadí těchto úvah se zrodil projekt

Rybaření bez bariér. Jeho cílem je zmapo-

vat vhodná místa, kam se handicapovaní

mohou dostat azachytat si. Případně taková

místa sdobrým přístupem vybudovat.

Tato místa by pak byla viditelně označena

piktogramem, který by každému návštěv-

níkovi sdělil, že zde je rezervováno. Pokud

by namístě zrovna nikdo nebyl, může ho

využít kdokoli. Ale když handicapovaný

přijede, měl by přednostní právo. Stejně

jako namísto pro invalidy vtramvaji nebo

naparkovišti.

Jakou podobu může takové místo mít?

Většinou má nějaký pevnější podklad, aby tu

automobil nezapadl dobahna.

„Výborná jsou místa uněkterých pře-

hradních nádrží, kudy kdysi vedla silnice,

adnes, pozatopení údolí, je cesta jako

useknutá akončí přímo uvody,“ zmiňuje

Text: ANDREJ HALADA

Foto: JAN ŠILPOCH

K

olik je vČesku lidí, kteří rádi tráví

čas chytáním ryb? Přesné číslo

není známo, ale Český rybářský

svaz má přes 250000 členů,

dalších asi 70000 eviduje Mo-

ravský rybářský svaz. Odhadem

je vČesku zhruba na350−400

tisíc rybářů. Aprotože vkaždé společnosti je

zhruba 5−10 % lidí surčitým postižením, je

zákonité, že imezi rybáři je najdeme. Vrámci

Českéhorybářského svazuje proto vsoučas-

nosti registrováno 7539 členů sprůkazem

ZTP či ZTP-P, což představuje 3 % členské

základny. Jakou mají možnost věnovat se své

zálibě? Včem ajak jsou omezováni?

Přístup k vodě

„Uvody zapomenete navšechno, jste jen

spřírodou – asrybou,“ říká zkušený rybář

ataké úspěšný český paralympionik, čtyři-

ačtyřicetiletý Martin Kovář. Už dvacet let se

pohybuje navozíku, ale rybaření, se kterým

začal vraném dětství, zůstává pořád věrný.

Podle Martina Kováře se chytání mohou

věnovat prakticky všechny skupiny posti-

žených. Hluchého rybáře nehandicapuje

vlastně nic, ostatně zatichem jezdí kvodě

skoro všichni rybáři. Chytat se dá navozíku,

sjednou rukou, dokonce jsou islepí rybáři.

„Mnozí zhandicapovaných objevili

rybářství jako návrat dopřírody poúrazu.

Když jsem byl poúrazu poprvé uvody, tak

jsem súlevou zjistil, že to půjde. Má to velký

resocializační moment − kvodě se dostat,

aještě nedej bože chytit inějakou rybu! Teh-