Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 17

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

můžeš / číslo 6 - 2011

ERGOTERAPIE POMÁHÁ BYDLET

KOUPELNA vyžaduje řadu úprav kvůli přesunům na toaletu nebo do vany.

Aby se v nídalo hýbat, musí být větší, než je obvyklé.

NÁCVIKOVÁ STĚNA

už dnes skoro patří historii.

Kdo by se ale zbavoval klasiky české ergoterapie?

SLOUPEK

Jiřiny ŠIKLOVÉ

Bariéry,

které přibývají

Když jedu autobusem nachalupu nebo

zadcerou doKostelce, pozoruji vyrůstající

satelitní městečka kolem Prahy. Každý

zmajitelů si splnil svůj sen: postavit dům,

mít zahrádku, trochu se oddělit odlidí, se

kterými je pocelý týden. Přístup je možný

jenom autem. Zatím ho ti relativně mladí,

ale již kvapem stárnoucí, ještě vlastní.

Budou ale schopni tam dojet izadvacet

let? Jak se knim dostanou jejich přátelé,

kterým je nyní také pětapadesát azačas

nebudou vpenzi mít naauto nebo naben-

zin nebo jim ze zdravotních důvodů lékař

odejme doporučení kdržení řidičáku.

„Jak se tam dostanete, až zestárnete?“

ptám se svého synovce. „To zvládneme,

anavíc máme uvnitř vily výtah.“ Teď to

zvládnou. Kvýtahu ale vede přes třicet

schodů. Švagrové se tam již dnes špatně

chodí. Navíc nemá auto, neřídí, je odkáza-

ná naautobus zHolešovic.

Otázka vztahu bydlení ksoběstačnosti

asnížení hospitalismu vestáří se řešila již

zatzv. socialismu. Geriatr, primář A. J.

Trojan, dělal výzkum vztahu mezi počtem

dní vnemocnici abydlením starých lidí

vevyšších patrech vdomech bez výtahu.

Ti staří lidé, kteří bydleli vdomech, kde se

topilo uhlím vkamnech, případně nebyl

ani plyn navaření, zůstávali vnemocnici

oněkolik týdnů déle než ti, kteří měli svůj

byt vhodněji zařízený pro život vestáří.

Výsledky výzkumu, tedy vztahu délky

hospitalizace kbezbariérovému bydlení,

přispěly kprosazování bytů pro zdravot-

ně handicapované. Jinak řečeno: byty

vpřízemí, tedy vhodné pro lidi navozíku

nebo jinak znevýhodněné, byly prohlášeny

zabyty pro invalidy (to byl termín tehdy

používaný) amusely být obsazeny zase jen

člověkem snějakým handicapem. Převážně

se to dodržovalo. Anyní? „Všemocná ruka

trhu“ dovede mnohým přinést prospěch,

jiné třeba okrást, ale jen těžko nařídí, aby

některé byty byly prohlášeny zavhodné pro

lidi staré ahandicapované abyly nadále

pronajímány jen jim. (Opakovaně jsou

zKonta Bariéry poskytovány velké finanční

prostředky napřekonání těchto překážek.)

Kdo to dnes může nařídit? Máme svobodu

jednat inerozumně. Tak si to musíme včas

uvědomit sami, abychom mohli žít doma

ase svými přáteli se stýkat třeba ipomoz-

kové mrtvici, kdy pro člověka je bariérou

ivyšší práh vevstupu dodomova.

Autorka je socioložka,

členka rady Konta Bariéry.