Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 27

27
můžeš / číslo 5 - 2015
ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ
postátnicového odpočinku spravidelným
koupáním vIndickém oceánu. Po několika
dnech, kdy nás již místní kočkodani apaviáni
přestali fascinovat aokrádat ovše, co bylo
vjejich dosahu, vyjednáváme na pláži tříden-
ní safari udomorodého prodejce. Cílem jsou
nakonec národní park Tsavo East amenší
park Amboseli, který se rozkládá přímo na
úpatí Kilimandžára. Máme trochu obavy, zda
složité dohadování oceně nevyjde vniveč
aopravdu na nás bude čekat slíbené auto
sprůvodcem. Jak se záhy přesvědčujeme,
jeho ujištění HAKUNA MATATA – nic není
problém, opravdu platí. Vše se odehrálo tak
nebo ještě lépe, než jsme si domluvili.
Je brzy ráno amy vyzbrojeni fotoaparáty
arepelenty, sadou lepení na kola anezbyt-
ným vypalovačem červa vyhlížíme auto.
Kupodivu přijíždí přesně; jedná se omalou
dodávku svyklápěcími okny astřechou
pro pozorování. Postarší Keňan vkoženém
klobouku se nám představuje ve svahilštině
aangličtině. Po několikerém pokusu ovýslov-
nost jeho jména (či příjmení, doteď si nejsem
jistý) nám sešibalským úsměvem nabízí pře-
zdívku John, což společně se dvěma dalšími
německými turisty rádi přijímáme.
Po zhruba dvou hodinách pro nás šílené
předjížděcí jízdy po „dálnici“ Mombasa–Nai-
robi vjíždíme do Tsavo East. Nádhera: hned
po průjezdu branou na nás čeká stádo červe-
ných slonů. Jsme uvytržení. Potkáváme ze-
bry, velká stáda antilop, gazel, kudu velkého
amajestátní africké buvoly. Jeden je tak na
20 metrů od auta. Chci otevřít dveře, abych
měl na tohoto nebezpečného tvora zvelké
pětky lepší výhled. Beru za kliku. Vtom ale
rázně zakročuje John. Vysvětluje, že buvol
sice vypadá neohrabaně, ale že to není žádná
líná kráva aje docela agresivní. Osprinterské
povaze tohoto zvířete jsem se mohl následně
přesvědčit na vlastní oči. Blízkost apřiroze-
nost nesčetně druhů zvířat nás nutí neustále
volat stop aJohn nám vždy ochotně zastavu-
je pro klidné pozorování.
Ubytováváme se vkempu na okraji parku
spříznačným názvem Red Elephant. Oběd-
váme apozorujeme nádhernou scenérii
před naší chatkou, kde se ujezírka shromaž-
ďují drobní živočichové apár antilop.
Odpoledne jedeme hledat predátory
místní savany, projíždíme zaručená místa
anakonec jsme úspěšní. Setkáváme se tváří
vtvář se dvěma lvicemi, které se nakrmené
azkrvavené vrací od hostiny. Ulehají na ská-
lu amně se prolínají tyto okamžiky sfilmem
Volání divočiny slvicí Elsou. „Je tu trochu
smrad, co?“ ptá se nás po chvíli John apře-
rušuje mi tuto skoro magickou chvíli. Začíná
se smrákat amy pokračujeme dál. Na obzo-
ru se objevují první mraky; je duben ablíží
se období dešťů. Zpozoruji dým vdáli, který
se velmi rychle přibližuje. „Co to sakra je?“
Jsme uprostřed běžícího stohlavého divoké-
ho stáda řvoucích buvolů asrdce se mi skoro
zastavuje. Teď už rozumím.
Stádo slonic přede dveřmi
Někdo do mě šťouchá, otevírám oči, rozední-
vá se. Rozhrnuji moskytiéru apozoruji pohyb
před našimi dveřmi. Stádo slonic se slůňaty
se přišlo ráno napít knapajedlu. Mlčky vše
ze zápraží pozorujeme avychutnáváme si
probouzející se Afriku. Opouštíme Tsavo
za doprovodu stádečka žiraf apřesouváme
se do Amboseli. Jako první vidím voparu
zahalené Kilimandžáro. Postupně se mraky
rozhání aukazuje se bílý sněhový vrcholek.
To již vjíždíme do parku vnadmořské výšce
1200 m. Potkáváme první stáda pakoňů,
fotíme lenošivé hrochy adalší nám již známá
zvířata. Dozvídám se omožnosti koupání
unás vkempu. Bazén? Atady? Jsem docela
narozpacích. Afriku znám trochu jinou, bez
vody, skanystry nošenými na hlavě. Plaveme
vbazénu ajá nakonec uznávám, že to zase
není tak špatná věc. Rychle se stmívá aza
zvuků divočiny ulehám plný nových zážitků.
Čas se krátí, ale pozvání kMasajům
neodmítáme. Za nutný poplatek nás prová-
dějí po vesnici aukazují své tradiční tance
azbraně. Překvapuje mě informace, že
náčelník vmém věku má čtyři ženy adevět
dětí. Když nám líčí, kolik dobytka akožešin
za ně dal, musíme se tomu společně smát.
Tři nádherné dny nám končí avracíme se
do hotelu. Cesta je dlouhá abrácha chrápe. Na
pokoji zjišťuji, že jsem nedával vautě pozor
apopálil si chodidla. Musím klékaři, dostá-
vám antibiotika anohy mám zafačované. Tím
se ale nenechávám vyvést zmíry aalespoň
využívám výhod našeho zázemí. Afrika mě
naprosto uchvátila ajistě zde nejsem naposle-
dy. Chce to jen se nebát, mít ksobě dobrého
parťáka ahledat na internetu zájezdy za pár
kaček. Ajá říkám – smlouvat asmlouvat, jinak
si vás snad místní ani neváží.
MASAJSKÁ KULTURA
je plná barevných šátků, ozdobných
šperků a rytmických tanců.
TAK TO JSME MY DVA
– lovci nevšedních
zážitků.
Všudypřítomné opice,
velké horko, tropické
palmy astaleté baobaby
vytvářejí skutečný pocit
něčeho exotického. Jídlo
je skvělé, především
koloniální kuchyně
amístní speciality.
www.muzes.cz
www.audioteka.cz/muzes
Můžeš