Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 15

15

můžeš / číslo 5 - 2015

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

Bohatství státu

Lidé se odedávna sdružují. Důvodem je

společná profese, zájmy, víra, umělecký

směr, politický názor, protest, fanklub,

cokoliv, co vás napadne. Každé sdružení

či skupina má jeden hlavní zájem, který

všichni účastníci dobře znají, okterém

rádi hovoří, vyměňují si zkušenosti,

hledají nové informace asvým příkladem

získávají nové zájemce ostejnou činnost.

Včelaři, chovatelé psů, folklorní tanečníci,

numismatici… Takto bych mohla vyjme-

novávat hodně dlouho. Zde platí přísloví,

že sdílená radost je dvojnásobná radost

asdílená bolest je poloviční bolest. Lidé je

ve společenství sdílejí sostatními.

Nezisková organizace je také takové spo-

lečenství lidí, které má jeden zájem, jednu

metu, ikdyž třeba sřadou dílčích cílů.

Vproblematice lidí sdisabilitou má ne-

ziskový sektor naprosto nezastupitelnou

úlohu. Lidé surčitou situací ji mají kde

sdílet, vidí, že vtom nejsou sami, že ijiní

řeší podobné problémy, ahlavně vidí, jak

je řeší, že řešení je možné. Společenství

druhých jim pomáhá dodat sebedůvěru,

ale také faktickou pomoc vkonkrétní

situaci. Kdo by měl situaci znát lépe než

ti, kteří ji také každodenně prožívají?

Sama jsem členem apracuji na část úvaz-

ku vjedné neziskové organizaci. Kolikrát

již klienti ajejich rodiny pomohli mým

čerstvým pacientům ajejich rodinám,

kteří vnové situaci měli pocit, že se jim

zhroutil svět, že to nikdo nemůže mít

horší, že ztéto mizérie nevede žádná cesta.

Anajednou se setkají sněkým, kdo tuto

zkušenost prožíval před pěti deseti lety, ho-

voří ostejných pocitech, které oni prožívají

dnes, aukazuje jim, že život jde dál ajak

konkrétně oni šli dále. Co museli udělat,

jaké úpravy bytu, pomůcky, na co si dát

pozor, jak na úřadech, kam na další reha-

bilitaci, kam je možné jet na dovolenou,

jaké akde je možné dělat sporty... Asa-

mozřejmě nezisková organizace pomáhá

svým členům, kvůli tomu vznikla, nabízí

jim různé služby, aktivity, atak pomáhá

udržovat funkční tělo iducha, dobíjet

baterky všem, kteří to potřebují akdy to

potřebují. Pomáhá zlepšovat kvalitu života

každého ze svých členů.

Neziskový sektor je velké bohatství každé-

ho státu; jeho rozvojem ve všech oblastech

přinášíme lidské, duševní imateriální

bohatství celé společnosti avšem lidem,

kteří vnaší zemi žijí.



Autorka je lékařka,

členka rady Konta Bariéry.

SLOUPEK

Lii Vašíčkové

od nadací, sponzorů adárců. Něco přinesou

ivlastní výnosy, protože za některé služby

klienti částečně platí. Téměř žádné peníze

neplynou zoperačních fondů Evropské

unie. Část výnosů zcírkevních restitucí by

se měla vbudoucnu stát užitečným zdrojem

pro další rozvoj služeb.

„Chtěl jsem naši organizaci dostat mezi

deset největších poskytovatelů osobní asis-

tence vzemi. To se nám už podařilo. Příští

metou je pozice mezi prvními pěti. Vně-

kterých regionech se nám to už podařilo,

například vBrně jsme dokonce druzí!“ říká

sneskrývanou radostí Jiří Juda adodává:

„Troufnu si tvrdit, že začínáme být známí.

Aprotože ty věci děláme poctivě, transpa-

rentně ashrdostí ktéměř tisícileté tradici,

lidé to začínají oceňovat. Snad itrochu

kultivujeme tuhle společnost. Vsociálních

službách totiž bohužel existuje řada orga-

nizací, pro které jsou klienti jen záminkou

kčerpání dotačních peněz. Takže když my

někomu opravdu pomůžeme, věříme, že to

vlidech zanechá něco dobrého. Situace se

mění klepšímu.“

Ředitel Maltézské pomoci přitom

oceňuje zpřísněné kontroly proti nepoctiv-

cům. Jedním dechem ale přidává kritiku

převedení financování sociálních služeb

na kraje. Podle jeho názoru to velmi

zkomplikovalo život organizacím, které

působí celoplošně. Každý kraj totiž použí-

vá jinou metodiku žádostí avýkazů. Proti

dřívější univerzální agendě je nyní nutné

znát čtrnáct různých!

Čechy nejsou Morava

Zatímco finance apředpisy Jiřího Judu někdy

zlobí, radost mu dělají jeho zaměstnanci

astále přibývající dobrovolníci. „Pomáhat je

řehole, to se nedá dělat pro peníze. To víte, že

ivtéhle oblasti narazíte na problematické lidi,

dokonce bych řekl, že se jich knám hlásí větší

podíl, než je společenský průměr, ale oto větší

pozornost musíme věnovat výběru.“

Pozoruhodný je postřeh Jiřího Judy oso-

ciálním původu dobrovolníků přicházejících

do Maltézské pomoci. Ten se totiž podle jeho

slov liší vČechách ana Moravě. „Na Moravě

to bývají katolická děvčata ve věku okolo

sedmnácti let. Vjejich silně věřících komuni-

tách to patří kdobrému vychování. Naopak

vČechách je typický dobrovolník člověk

spíš ve středním věku, který pracuje abere

dobrovolnictví jako odreagování. Ikdyž jsou

mezi nimi imladí studenti adůchodci – od

šestnácti do osmdesáti let. Muži aženy

jsou přitom zastoupeni víceméně rovným

poměrem. Každopádně jsou to úžasní lidé,“

uzavírá ředitel obecně prospěšné společnosti

Maltézská pomoc Jiří Juda.



POČTY SENIORŮ

se zvyšují a s nimi

i potřeba nezbytné

péče. Maltézská pomoc

si to uvědomuje.

www.muzes.cz

www.audioteka.cz/muzes

www.muzes.cz

www.audioteka.cz/muzes