Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 19

můžeš / číslo 5 - 2015

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

Ve všední dny se po nezbytnou

dobu oHonzu starají sestry

zagentury domácí péče.

Jedinou další variantou je ovládání spe-

ciální myši pomocí úst ahledání jednotli-

vých písmenek na virtuální klávesnici. Ještě

vliberecké nemocnici Honza zvládl dokončit

studium. Zkoušku složil před svolanou

státnicovou komisí přímo ze svého lůžka.

„Považuji to za velké štěstí, protože lékařský

titul je jedna zmála věcí, okteré nelze přijít.

Přestože jsem měl velmi konkrétní plány, jak

sním naložit, najdu si nejspíš voboru jiné

uplatnění,“ přibližuje své plány mladý lékař.

Přesun domů

Jakkoli je vylíčená situace obtížná, díky

podpoře, kam patří hlavně program DUPV

(domácí umělé plicní ventilace) ministerstva

zdravotnictví, může dnes Honza být vdomá-

cím prostředí. Úprava řadového domu ze 40.

let minulého století, kde Valentovi bydlí, ale

nepatřila mezi jednoduché úkoly.

„Dům má tři patra, ale malou podlaho-

vou plochu vkaždém znich, anavíc zní

ještě ukrajuje rozměrné schodiště. Právě na

to jsme vminulosti nejvíce žehrali, nakonec

jsme za ně ale byli rádi, protože umožnilo

instalaci schodišťové plošiny, aHonza tak

může obývat první patro. Vjedné místnosti

bydlí on sám, další je pro sestru zagentury

domácí péče, která se oněj vprůběhu dne

stará. Důležité pro nás bylo, aby měl sou-

kromí,“ líčí průběh úprav Jana Valentová.

Kromě plošiny do patra je další před vstup-

ními dveřmi, vdomě bylo potřeba rozšířit

dveře, upravit koupelnu ielektroinstalaci

amístnost, kterou Honza obývá, musela být

dovybavena klimatizací. Ani zdaleka to není

vyčerpávající seznam úprav.

„Důležité bylo hlavně sestavení exter-

ního alarmu kplicnímu ventilátoru, který

vpřípadě poruchy rozezní po celém domě

nepříjemně ječivý zvuk upozorňující na nut-

nost zasáhnout,“ vypráví dále Jana Valento-

vá. „Oba jsme smanželem stavební inže-

nýři, úpravy jsme proto naplánovali sami.

Srealizací pomohly specializované firmy,

část práce jsme dělali my. Pomáhalo nám to

mimo jiné odvádět myšlenky příjemnějším

směrem,“ dodává.

Sfinancováním úprav pomohly státní

příspěvky určené na podobné věci, se vstříc-

ností se Valentovi setkali ina úřadu práce

apři vyřizování žádosti oinvalidní důchod.

„Po devíti měsících, kdy je Honza doma, se

nám už podařilo zaběhnout systém péče,

která funguje. Ve všední dny se po nezbyt-

nou dobu oHonzu starají sestry zagentury

domácí péče, můžeme tedy smanželem

vklidu chodit do práce svědomím, že

osyna je postaráno. Po zbytek dne se

staráme jako rodina aspomocí kamarádů,“

přibližuje nelehký režim Jana Valentová.

Směle kživotu

Rodina nešetří slovy díků všem, kteří finanč-

ně ipsychicky pomohli snelehkým úkolem

dostat Honzu do domácí péče. Není jich

málo. Pomohlo také Konto Bariéry – napří-

klad spořízením speciální elektrické polo-

hovací postele, která se do jiných příspěvků

nevešla adnes výrazně usnadňuje péči.

Zatížením pro už tak zatíženou rodinu je pře-

dimenzovaná byrokracie, konkrétně systém

úhrad zdravotnického materiálu aléků.

„Vždy jednou za čtvrt roku je zapotřebí

opětovně žádat zdravotní pojišťovnu opo-

skytnutí potřebných pomůcek aprakticky

pokaždé dojde ktomu, že některé položky

nejsou pojišťovnou schváleny. Musíme

zdůvodňovat, podávat odvolání, čekat

na vyřešení apřípadně se smířit sdalšími

náklady na účet rodiny. Tímto stavem jsme

poněkud překvapeni, protože součástí žá-

dosti oDUPV byl ipodrobný apojišťovnou

akceptovaný rozpis nutných léků azdravot-

nického materiálu, který je vpéči oHonzu

nezbytný. Podobné administrativními

úkony nás dosti vyčerpávají aubírají část sil

tak potřebných kpéči osyna. Zde vidíme

jeden známětů pro další zlepšování jinak

vynikající myšlenky odomácí péči,“ říká

Jana Valentová.

Zbývá doslova nadechnout se kbudouc-

nosti. Vté nejbližší by rodina ráda pořídila

hlavně záložní plicní ventilátor, standard

vostatních evropských zemích. Jan je

naštěstí schopen chvíli dýchat sám – ná-

hradním způsobem pomocí krčních svalů.

Při delším výpadku jej ale nemine převoz

na ARO. Honza podle svých slov zatím žije

hlavně přítomností. „Energie mám až příliš,

zatím je však nedostatek příležitostí ji uvol-

nit,“ říká. Snad jich začne přibývat.



Dobrovolnictví

je fenomén

Neziskový sektor se stal nedílnou součás-

tí systému pečujícího oosoby sjakým-

koliv handicapem nebo specifickými

problémy.

Na začátku devadesátých let byl doslova

boom neziskovek. Bohužel ne vždy

bylo zakládání organizací tohoto typu

vedeno dobrými úmysly. Sociální služby

byly byznysem vtom negativním slova

smyslu. Takzvaní poskytovatelé služeb si

zpeněz pořizovali luxusní vozy, adokon-

ce idovolené.

Lidé totiž mnohdy přispívali, aniž se

zajímali, jak je sjejich penězi nakládá-

no. Tato praxe je již ale za námi. Dnes

lidé chtějí přesně vědět, komu ana co

přispívají. Ato je dobře.

Vím opodnikatelích, kteří naplňují

heslo noblesse oblige tak, že si vyberou

konkrétního člověka azaplatí mu, co

potřebuje. Speciální lůžko, přispějí na

nákup vozu atp. Přesně vědí, jak jsou

jejich peníze využity.

Nutno však říci, že mnohým neziskovým

organizacím žádost dárce ovyúčtování

poskytnutých financí není po vůli. Před

pár lety jsem se dokonce setkala stím,

že představitel jedné znejvýznamnějších

nebo spíše nejznámějších organizací

unás byl velmi pohoršen žádostí minis-

terstva zdravotnictví, které poskytovalo

grant na služby, ojeho vyúčtování. Žá-

dostí byl doslova pobouřen. Nabízí se tak

otázka, zda tato organizace, poskytující

služby potřebným, opravdu se svěřenými

penězi nakládá tak, jak je žádoucí, tedy

ve prospěch klientů.

Neziskové organizace bezesporu hrají

důležitou avýznamnou roli nejen vob-

lasti sociálních služeb. Mají totiž ke svým

klientům blíže než stát. Znají přesné

potřeby konkrétního člověka. Myslím, že

by bylo dobré, aby si každý znás našel tu

„svou“ organizaci, toho „svého“ klienta,

apomohl, jak se dá. Nemusí vždy jít ofi-

nanční pomoc. Dobrovolnictví je úžasný

fenomén, který ale bohužel unás má

stále co dohánět. Přitom jde opomoc,

která ve svém důsledku pomáhá oběma

stranám.



Autorka je senátorka.

SLOUPEK

Daniely FILIPIOVÉ

19

O BUDOUCNOSTI přemýšlí

mladý doktor zatím opatrně.

Doufá, že příležitostí bude přibývat.

www.muzes.cz

www.audioteka.cz/muzes

www.muzes.cz

www.audioteka.cz/muzes