Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 9

REFLEKTOR / BEZBARIÉROVÁ MĚSTA

9

PETR BRŮNA:

Bezbariérovost

není nutné zlo

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: JAN SEDUNKA

Zákon městům aobcím neukládá

povinnost mít ve struktuře úřadu

vlastního architekta, který by

systematicky pomáhal spláno

-

váním urbanistické koncepce či

bezbariérovými řešeními. Hradec

Králové patří mezi výjimky. Jaká

je tedy hlavní úloha městského

architekta?

Myslím, že bez funkce městského

architekta se už dnes nelze obejít.

Měly by ho mít i menší obce. O této

nutnosti se diskutuje už přes 10 let.

Řešíme územní plán, regulace, do-

pravu, architekturu veřejného pro-

storu – parteru, městské zakázky.

Jednotlivé stavby jsou spíš otázkou

konkrétních autorů. My můžeme

připomínkovat a vydávat příslušná

vyjádření a stanoviska.

Jsme jakýmsi spojníkem mezi

tvorbou města a jeho vedením. Po-

rovnáváme varianty a moderujeme

cestu k výsledku. Podmínky nám

určuje legislativa, veřejnost a zastu-

pitelstvo. Je to těžká role, je třeba no-

vým a novým lidem vysvětlovat naši

hlavní ambici – veřejná investice má

ního pro sociální věci a zdravotnictví

v městské části, kde je veliká kon-

centrace handicapovaných občanů,

vyjednával hlavně s VZP jako největší

pojišťovnou: „Začal jsem se ptát, jak

budou schopní zajistit rehabilitaci

zdravotně postižených, pokud zavře

Rehafit. Řekli mi, že nejsou schopní,

ale když si někoho najdeme, tak ne-

budou dělat žádné problémy a dají

mu smlouvu. Hledal jsem tedy mezi

poskytovateli v nejbližším okolí. Na-

vštívil jsem například zařízení v Hor-

ních Počernicích Na Chvalech v domě

s pečovatelskou službou, kde jsem se

ale dozvěděl, že právě VZP jim nechce

povolit ambulantní rehabilitaci…“

Praha je značně specifickou oblas-

tí, kde se lidé s postižením koncen-

trují hlavně kvůli dobré dostupnosti

bezbariérového bydlení a možnos-

tem zaměstnání. Zatím opravdu není

obvyklé, aby na radnicích seděli

v rozhodovacích funkcích lidé, jako

je Michal Prager v Praze 14. Tomu

se dokonce podařilo prosadit, aby

Rehafit dostal k užívání novou bu-

dovu v ulici Kapitána Stránského

a mohl tak rozšířit své služby nejen

o ambulantní péči, ale i docházkovou

pro klienty, kteří bydlí v domě hned

vedle a nejsou schopní dojíždět bez

pomoci na cvičení.

Jiná situace je ovšem mimo met-

ropoli a ne všude se daří jako v Bo-

rovanech. Budiž důkazem, že známe

případ tatínka s dvojčaty, který na 14

dní prázdnin jezdí z Jihomoravského

kraje do Prahy, aby děvčata mohla

cvičit v Rehafitu.

Podobně cestují na značné vzdá-

lenosti zdravotně postižení v celé

republice. Hledají pracoviště, kde

s nimi budou umět cvičit a budou

chtít chápat jejich přece jen specific-

ké požadavky.



Petr Brůna

má rád

originální

řešení

odvážných

tvůrců.

SHLAVNÍM

ARCHITEKTEM HRADCE

KRÁLOVÉ O ODVAZE,

HLEDÁNÍ KOMPROMISŮ

A MĚSTU PŘÍSTUPNÉM

VŠEM BEZ ROZDÍLU.

Praha je značně

specifickou oblastí,

kde se lidé s postižením

koncentrují hlavně

kvůli dobré dostupnosti

bezbariérového

bydlení a možnostem

zaměstnání.